Sexualita a náboženství

Vedle agresivity představuje sexualita jednu z nejmocnějších psychických sil člověka. Jedinec ji často zažívá s takovou závratností, že ji vnímá jako sílu, která k němu přichází zvenčí a on nad ní nemá žádnou moc. Sexualita je často silnější než lidská vůle, silnější než život sám, člověk ji zažívá jako něco, co ho zotročuje (nebo naopak osvobozuje), co každopádně nabývá charakteristik transcendentní síly, která jako by nepocházela z jeho vnitřního světa.

V našem kulturním prostředí považujeme sexualitu většinou za protiklad duchovní a náboženské složce života. Ale není to tak samozřejmé. Podíváme-li se po různých náboženstvích, můžeme se setkat s různými přístupy k sexualitě: Od těch, které ji vnímají jako přímý průnik božství do našeho materiálního světa, přes ty, které považují sexualitu za symbolický obraz  božství (jakousi jeho „ikonu“), až k těm, které považují sexualitu za falešnou „modlu“, která nic posvátného nezobrazuje a staví se jen jako překážka na cestě člověka k božskému a duchovnímu rozměru života.

.

SEXUALITA JAKO BOŽSKÁ SKUTEČNOST

Je pravděpodobné, že rituály pravěkých kultů plodnosti či ceremoniály „svatých svateb“ (např. mezi sumerskými králi a jejich velekněžkami) nebyly v dávných dobách považovány za pouhý symbol nebeských skutečností, ale za božskou skutečnost samotnou. Smyslem těchto rituálů bylo magickým způsobem zajišťovat zdar a prosperitu země, národa či kmene.(1) V novější době se s magickými rituály spojenými se sexualitou setkáváme nejčastěji v souvislosti s lidovým čarodějnictvím, které se ve středověku formovalo ve svérázné hnutí vzpoury. Jeho členové se shromažďovali na opuštěných místech při tzv. sabatech, obřadech, při nichž podle více či méně spolehlivých svědectví vzývali pohanské bohy i ďábla orgiastickými rituály,  o kterých věřili, že jim dávají sílu v nejrůznějších životních situacích.(2) V současné době je to především hnutí Wicca, po roce 1954 znovuvzkříšená forma uctívání přírody a kultu bohyně Velké Matky, o níž je známo, že provozuje čarodějnické sabaty a nahé účastnice při nich slaví sexuální rituály plodnosti u příležitosti jednotlivých ročních období (zejména Keltane – svátek plodnosti 1. května a Lamas – počátek žní 1. srpna).(3)

Čarodějnictví a satanismus

S magickým, tedy v zásadě náboženským postojem k sexualitě se můžeme setkat i u mnohých novodobých mágů a čarodějů. Anglický spisovatel, horolezec a velký hysterik Aleister Crowley (1875 – 1947), který sám sebe označoval za Antikrista (respektive „bestii 666“), proslul prováděním sexuálně magických rituálů inspirovaných kabalou, tantrou i dionýsiovskými mysterii. V roce 1921 spářil kozla se svojí přítelkyní Leah Hirsigovou a v okamžiku orgasmu prořízl zvířeti hrdlo, čímž mělo dojít k obrovskému uvolnění energie celého vesmíru. Proslulost (a mnoho posměšků) si vysloužil též mág mystického řádu O.T.O. v Kalifornii Jack Parsons, který se v roce 1946 pokoušel pomocí zaříkávání, magie a sexu svést z hvězdných sfér na Zem „Měsíční dítě“ a vtělit je do dělohy „Babylonské děvky“, ženy, která mimochodem – když se oplodnění nezdařilo – ho okradla o deset tisíc dolarů.(4)

Crowley sám sebe označoval za Antikrista i za Satana, ale satanismus jako kult uctívačů ďábla se v Evropě objevil již v 17. století. Původní satanisté uctívali Satana jako anděla zla a vládce temnot a při svých obřadech často parodovali křesťanský mešní obřad při tzv. černé mši. Funkci oltáře vykonávala nahá žena, do jejíhož lůna se vkládala konsekrovaná hostie, a zatímco ostatní účastníci byli oblečeni do černých rouch, docházelo někdy i k zabití živého tvora. Satanismus však v této formě velmi rychle degeneroval. Pod vlivem osvícenství začala upadat náboženská víra všeobecně a satanistické aktivity se stávaly stále více a více karnevalovou hříčkou k pobavení. Přitahovaly hlavně sexuální devianty všeho druhu, jejichž hlavním motivem nebyla magie ani víra v Satana, ale orgie, které byly s těmito obřady spojovány.(5)

I když kult ďábla spojený se sexuální magií a krvavými rituály vyznávala ještě v tomto století Církev posledního soudu založená roku 1967 Charlesem Mansonem (který se stal pověstným vraždou filmové herečky Sharon Tateové a jejích přátel v roce 1969), základem ideologie nejslavnější satanistické organizace dnešní doby – Satanovy církve v Kalifornii založené roku 1966 Antonem LaVeyem – již není víra v Satana, ale revolta proti morálce jako takové a vyhlašování narcistické víry v člověka, který není spoután žádnými omezeními. Dnešní satanisté v Satana nevěří (přesněji vzato určitá část v něj přece jen věří), rituály jsou pro ně formou psychoterapie a sexualita pouhým symbolem vzpoury. Někdy dokonce jen cynickým prostředkem k finančnímu zisku. Snahy, aby jimi vlastněné erotické zábavní podniky byly osvobozeny od placení daní (jsou prohlašována za „chrámy“ a v nich zaměstnané prostitutky za „kněžky“ či „řeholní sestry“) jsou již jen dokladem naprosto konzumního přístupu k sexualitě a k náboženskému světonázoru.(5)

Církev sjednocení

Se zcela odlišným přístupem k sexualitě se setkáváme u tzv. Církve sjednocení (Asociace svatého Ducha pro sjednocení světového křesťanstva) ustanovené roku 1954 v Koreji. Učení této sekty vychází jednak z křesťanství, jednak z taoismu. Bůh podle něj je polarizován v mužský a ženský princip a mezi nimi dochází k vzájemné výměně „dávání a braní“. Podle učení této sekty rovněž člověk existuje rozdvojeně ve dvou formách, mužské a ženské, a pokud mezi nimi dochází k výměně „dávání a braní“ vzniká harmonie.

Podle učení Církve sjednocení „znečistil“ na počátku ďábel první ženu Evu tím, že ji svedl ke smilstvu, a od té doby všichni Evini potomci se rodí jako hříšní nedokonalí lidé. Protože však platí, že věci se mohou napravovat stejným způsobem, jakým se pokazily, pouze s opačným znaménkem, je v moonistické logice věci uvažovat o tom, že sexuální styk s dokonalým člověkem poslaným od Boha by mohl vést k opětovnému očištění padlého lidstva.(7) Za takového „dokonalého“ člověka je v očích členů Církve sjednocení považován sám zakladatel této církve Sun Myung Moon. I když je pravda, že se stále a stále objevují obvinění, že v počáteční době existence Církve sjednocení skutečně „očišťoval“ nové adeptky členství sexuálním stykem, je třeba přiznat, že tuto skutečnost se nikdy nepodařilo jednoznačně prokázat. V dnešní době je sexualita u následovníků reverenda Moona striktně vázána na manželství a je ritualizována. Moon představuje sebe a svoji manželkou Hak Ča Han jako „pravý rodičovský pár“ a nabízí svým následovníkům výběr ideálních partnerů pro manželský život. Na základě fotografií organizuje vznik nových dvojic napříč národy a rasami a nově vzniklým párům pak žehná při masových sňatcích na stadionech. „Očištění“ novomanželů a jejich fyzické roubování na Moona se v současnosti děje obřadem, při kterém přijímající pijí víno, ve kterém je namíšena Moonova krev. Po delším přípravném období následuje sexuální setkání novomanželů, které trvá tři noci a poloha manželů při spojení se mění tak, aby symbolizovala původní nadvládu ženy nad mužem a posléze její proměnu v podřízenost pod panstvím muže. Smyslem sexuálního spojení je ovšem především plození dětí a ty jsou pak v doslovném slova smyslu považovány za bezhříšné potomky „pravých rodičů“.(8)

Mormonismus

Sexualita došla zbožštění v jistém smyslu i v raném mormonismu. Jeho zakladatel Joe Smith začal od roku 1836 žít v mnohoženství (počet manželek se udává mezi 14 a 49) a v roce 1843 vyhlásil „na příkaz Boží“ mnohoženství závazné pro všechny své mužské stoupence. Toto nařízení bylo zdůvodňováno náboženským tvrzením, že neprovdané ženy nemohou být vykoupeny a nemohou dosáhnout mormonského „nebe“. Přesto první Smithově manželce Emě Bůh (ústy jejího muže) vyhrožoval, že ji „zničí“, bude-li následovat příkladu svého manžela ve smyslu mnohomužství. V roce 1862 vynesl kongres USA zákony proti polygamii, a i když druhý mormonský prezident Bringham Young žil společně s 28 manželkami a vytrvale prohlašoval, že požadavek zřeknutí se mnohoženství jako článku mormonské víry je pro jeho následovníky nepředstavitelný, v roce 1890 čtvrtý mormonský prezident Wilford Woodruff (opět na přímý Boží pokyn) mnohoženství zrušil.(9)

.

SEXUALITA JAKO „OBRAZ“ BOŽSKÉHO

Ve svém Výkladu snů popisuje Freud symboly, které reprezentují sexuální témata. Představa, že nějaká věc stojí na místě jiné věci, však podle něj neplatí vždy a všude. Cigareta není vždy symbolem penisu. Někdy cigareta je pouze cigaretou. Přesto Freud nejde dostatečně daleko. Nikde si neklade otázku, zda samotná sexualita nemůže být symbolem, který by reprezentoval něco jiného, třeba i božského.

Tenkrát na jihu (1988)Bible a Píseň písní

Není asi většího sporu, že psychologicky vzato je sexuální styk výrazem a pečetí osobního vztahu. Je jeho markerem, jindy ho nahrazuje, každopádně ho symbolizuje. Sexualita však funguje i jako obrana proti úzkosti, zejména úzkosti ze svobody. Neboť je málo psychických sil, které by tak svazovaly vůli člověka, jako sexualita. I když křesťanství zaujímalo k sexualitě vždy velmi rezervovaný postoj, přesto i v něm existovaly proudy, které v ní spatřovaly reprezentaci božských skutečností, objevovaly v ní duchovní zdroj a považovaly ji za pramen a cestu hlubší spirituality.

Už samo zařazení sbírky milostných písní zvané Velepíseň (nebo také Píseň písní) do kánonu Starého Zákona naznačuje, že láska mezi mužem a ženou byla už v judaismu považována za nejvýš vysokou hodnotu. Nezakrytě sexuální verše typu „ať voní moje zahrádka, ať její balzámy proudí jako bystřiny, ať přijde do své zahrady můj milý a jí výtečné ovoce její“ (Pís 4,16) zařazené mezi posvátná Písma však navíc ukazují, že směry, které zdůrazňovaly, že i samotný sexuální zážitek může člověku reprezentovat hlubší duchovní skutečnosti, měly v rámci judaismu i křesťanství vždy své opodstatnění.(10)

Kabala a sekty svobodného ducha

Mocnou inspiraci z knihy Píseň písní čerpalo tajné středověké židovské učení Kabala. Vycházelo z představy, že člověk je zmenšený duplikát vesmíru, a protože vesmír a člověk jsou nerozlučně spojeni, sexuální jednání člověka – pozemský protějšek tvořivé síly Boha – může působit i na vesmír. Duchovního vzestupu v souvislosti se sexualitou je však podle kabaly možno dosáhnout pouze ve svatém svazku mezi ženou a mužem, tedy v manželství.(11)

Sekty svobodného ducha, intelektuálsko mystické křesťanské skupiny vrcholného středověku, šly v tomto ohledu ještě dál. Šlo o nejrůznější skupiny blouznivých následovníků Joachima de Fiore, Amalrika z Bene, tzv. fraticellů či heretizovaných beghardů a bekyň, jejichž učení bylo poutníky roznášeno po celé Evropě a neustále se přetvářelo k panteistickým herezím. Členové těchto skupin se často domnívali, že žijí tak duchovně, že jsou nejen lepšími lidmi, než kněží oficiální církve, ale jsou přímo totožni s Bohem (Kristem, Duchem svatým, jen u žen se někdy objevovala identifikace s Marií). I když někteří z nich zdůrazňovali asketické stránky duchovního života, počínaje sexuální zdrženlivostí a konče sebetrýzněním, většina z nich odmítala přijmout, že by pro ně platily jakékoliv limity křesťanské morálky a měla za to, že mohou dělat vše, co si tělo žádá. Nebylo pro ně žádného hříchu, mohli krást, lhát, protože dobro a zlo neexistuje, protože konec konců vše je od Boha a je Bohem. A v tomto smyslu nejen sexuální svoboda ve smyslu promiskuity, ale i incest či homosexualita byly pro ně plně dovoleny.(12)

Rodina lásky

Ke zcela osvobozenému postoji k sexualitě se ještě v dnešní době hlásí malá extrémní křesťanská skupina zvaná Rodina (dříve Rodina lásky, původně Děti Boží). Ta byla založena na sklonku 60. let Davidem Brandtem Bergem v USA a jejím mottem by mohl být slavný výrok jejího prorockého zakladatele: „Na sexu není absolutně nic špatného, pokud je praktikován v lásce“ … s dodatkem: „Ať je to cokoliv, ať je to s kýmkoliv, bez ohledu na to, kdo to je, jakého věku, jak příbuzný anebo jakým způsobem.“(13)

Pro Berga, který vyšel z prostředí charismatického křesťanství, byl vždy typický odpor k řádům tohoto světa. Od roku 1966 kázal mladistvým narkomanům a hippies v Kalifornii a vyzýval je, aby se připojili k nové, jím započaté „Ježíšově revoluci“. Ale když počátkem sedmdesátých let opustil kvůli mladé dívce Karen Zerbyové, nazývané Maria, svoji ženu Jane, s níž se oženil v roce 1944 a se kterou měl čtyři děti, začala být v jeho dopisech následovníkům patrná stále narůstající posedlost sexualitou.

Pod Bergovým vlivem prosluli členové Dětí Božích hlásáním fyzické lásky jako obrazu lásky Boží a mezi jejich povinnosti patřilo i získávání nových členů lákáním na erotické kouzlo (tzv. Flirty Fishing – rybaření flirtem). „Žádné podprsenky, ale průhledné blůzky. Ukažte jim, co máte – to je vnadidlo…“ žádal od svých následovnic David Berg. Komunitní způsob života, prostituce pro Ježíše a uzavřenost před vnějším světem však způsobily, že zvláště v sedmdesátých letech byli členové Dětí Božích opakovaně obviňováni nejen z tzv. „sexuálního sdílení“, tj. ze sexuality mezi členy komunity na základě striktních rozpisů, ale i ze sexuálního zneužívání dětí, které podle Bergova nabádání měly být zasvěcovány do sexuálního života již od věku 5 – 6 let. Situace se nezlepšila ani po opakovaném rozpouštění organizace, ba ani po Bergově smrti v roce 1994. V jednom z prvních samostatných dopisů žádala Maria, která převzala vedení Rodiny do svých rukou, aby její následovnice za pomoci masturbace prožívaly intenzivní lásku k Ježíšovi a nořily se tak do účinné modlitby.(14)

Tantra

V asketických poměrech hinduismu slouží pohlavní styk hlavně k rozmnožování lidského života. V erotických poměrech tantrického hinduismu se však pohlavní styk stává odleskem nejvyšších božských slastí. Tím, že se sexuální partneři dokáží přenést přes každou rozkoš, je jim slibováno dosažení úplného ztotožnění s přírodní energií a nakonec i s božstvem. V erotických proudech tantry nejde o dosažení orgasmu a uvolnění psychické energie, ale o dosažení jednoty s absolutnem. Účastníci rituálů jsou vedeni k tomu, aby se snažili ovládnout všechny smysly a překonat sexuální vzrušení tím, že když se přibližují k orgastickému vyvrcholení, přeruší spojení a ponoří se do vnitřní extáze.(15)

Nejznámějším propagátorem myšlenek tantrického hinduismu na Západě se stal v sedmdesátých a osmdesátých letech indický profesor filozofie Bhagwan sri Rajneesh, zvaný Ošo (Osho). Rajneesh založil v roce 1974 duchovní středisko v indické Pooně a na jeho učení bylo atraktivní především to, že osvícení podle něj nevyžadovalo žádné odříkání. V zásadě stačilo opustit vězení myšlení, prožívat stavy skupinové extáze a uvědomovat si svoji božskou podstatu. Rajneesh učil, že osvícení může člověk dosáhnout pouze tehdy, uvolní-li v sobě všechny emoce, včetně hněvu, smutku a agresivity, a poddá-li se sexuálnímu vzrušení a uspokojení. I když Rajneesh byl mnohokrát označen za šarlatána (ve svém učení vycházel kromě tantry i z myšlenek gnostického křesťanství a moderní psychoterapie) a musel čelit mnoha soudním sporům, hnutí, které založil, přežilo jeho smrt. Jeho následovníci mají i u nás několik center, která nabízejí rozmanité druhy „meditací“, pořádají vzdělávací kurzy a pro užší kruh zájemců provádějí školení tantrického sexu (s podmínkou negativního testu na HIV).(16)

.

SEXUALITA JAKO FALEŠNÁ „MODLA“

Je znakem doby, že se stírají hranice mezi realitou a jejími obrazy, mezi věcmi a jejich symboly. Obrazy často nezobrazují skutečnost, ale stojí na jejím místě. Takové obrazy bez originálu se nazývají simulakry a příkladem takových simulakrů v náboženské oblasti jsou modly. Jsou to obrazy, které neukazují jako ikony „za sebe“ k božskému originálu, ale za pravou transcendentní realitu vydávají sebe sama.

Křesťanské mnišství a Ježíšův ideál

I když Ježíš sám měl zřetelně pozitivní vztah k ženám, nikdy nebyl ženat a jeho následovníci se vesměs dívali na sexualitu s velkou podezíravostí. Duchovní ideál křesťanství ve všech dobách zdůrazňoval fenomén svobody, a proto od nejstarších dob akcentoval cestu k Bohu skrze asketický ideál nesvázanosti věcmi, které si člověka podmaňují. Zásada chudoby (osvobození od spoutanosti majetkem), zásada poslušnosti (osvobození od vlastního narcismu) a zásada čistoty (osvobození od pout pudovosti) představovaly od nejstarších dob podstatu křesťanského mnišství. Počínaje reformací však málokterý náboženský vůdce sledoval tento ideál do všech důsledků (ve smyslu Ježíšova celibátnictví). I vůdci nejskrupulóznějších reformačních skupin byli většinou ženatí a někdy i rozvedení, protože celibát byl prohlašován za něco veskrze katolického a (proto) pokryteckého.

Co platí o klasických denominacích, platí o to víc o sektách: Zakladatel mormonů Joe Smith byl polygamista, zakladatele svědků Jehovových Charlese T. Russella opustila manželka po sedmnácti letech manželství, zakladatelka Křesťanské vědy Mary Baker-Eddyová byla rozvedená. Sun Myung Moon byl dvakrát (možná čtyřikrát) ženat, David Berg se netajil sexuálními styky se stovkami žen, právě tak jako David Koresh či Jim Jones, kteří si vybírali souložnice mezi manželkami a dcerami svých následovníků. Sexualita v křesťanství byla vždy regulována mnoha etickými pravidly a normami, ale v sektách často platilo a platí, že sexuální morálka zavazuje pouze řadové členy a vůdcové nejsou omezováni žádnými pravidly.

Kataři

Extrémně odmítavým postojem k sexualitě se vyznačovala ve středověku sekta inspirovaná manichejstvím – kataři. Kataři se rozšířili ve 12. století z původní balkánské oblasti do severní Itálie, jižní Francie a severního Španělska. Sami sebe nazývali „čistí“ a svět a všechny společenské instituce považovali za služebníky ďábla. Hlásali ovšem, že „satanokracii“ se lidé musejí bránit – jednak tím, že přijmou poučení o správné podobě věcí (stanou se katary), jednak tím, že vstoupí do jakési generální stávky proti vrchnosti: Nebudou pro ni pracovat, nebudou mít děti a v jistém smyslu nejlépe, když všichni skončí sebevraždou (ta se těšila velké úctě a byla spojována se zvláštními náboženskými obřady). Proto kataři v zásadě odmítali manželství, všichni svobodní členové se museli manželství vzdát a ti, kteří již žili v manželství, se museli vyvarovat každého plození dětí. Protože se však tak tvrdé předpisy daly jen těžko uskutečňovat, rozlišovali kataři ve svých řadách dvě skupiny lidí: jednak dokonalé (perfecti), kteří se ženitby zřekli, byli vegetariány, chodili v nejprostším černém rouchu a sandálech, nepracovali a žili v naprosté sexuální abstinenci, a jednak nedokonalé (imperfecti), jejichž hlavní povinností bylo pomáhat za všech okolností dokonalým. Ale popravdě řečeno – když imperfecti dbali na to, aby se zabránilo rozmnožování, povolovala se jim docela velká sexuální volnost.(17)

Budhismus a hinduismus

Důvod odmítání sexuality v budhismu vychází ze dvou zdrojů: Jednak z centrálního pocitu životní nesmyslnosti vázané na hmotný svět(18), jednak ze základního důrazu Buddhova učení na oproštěnost od touhy a slasti. Typický je v tomto ohledu příběh z Buddhova mládí: Když mladý Buddha (Siddhártha Gautama) na svých vyjížďkách z města poznal lidské utrpení (= potkal starce, nemocného člověka, mrtvého člověka na márách a žebráka), rozhodl se po třinácti letech manželství opustit rodný palác jako potulný asketa. Ale tehdy zažil mocné znechucení nad (sexuálními) radostmi světa. Při velkém loučení se mu naskytl ošklivý pohled v ženské komnatě. Spatřil „krásné“ ženy, jak v hlubokém spánku obnažují nedostatky svých těl, vlasy mají rozcuchané, z úst jim vytékají sliny a s roztaženýma nohama obnažují roztodivná skrytá místa.(19)

Buddha byl znechucen a je pravda, že ženy jsou až dosud v budhismu (právě tak jako v džinismu) označovány za velké pokušitelky. I když to neplatí stoprocentně – existují školy tibetského, korejského a japonského budhismu, které mnichům bez problému dovolují, aby se ženili a měli rodiny – v zásadě se při vstupu do budhistických klášterů od noviců požaduje, aby se zavázali, že budou vést život v cudnosti a budou se zdržovat každého pohlavního styku. Porušení tohoto závazku může vést až k vyloučení z řádového společenství.

Podobně jako v budhismu je tomu však i v hlavních proudech hinduismu. Jeho asketické směry samozřejmě vyžadují od svých následovníků přísnou sexuální abstinenci, ale s odmítavým přístupem k sexualitě se setkáváme i u skupin, které nacházejí hlavní náboženskou inspiraci v uctívání bhakti („oddanosti“). Jako příklad lze uvést na Západě nejznámější hnutí této indické spirituality, hnutí Haré Kršna. I když známé Kršnovské mýty jsou plné něžných milostných příhod, které zažíval mladý Kršna s krásnými pastýřkami krav (kradl jim oděvy a provozoval tisíce milostných her), v hnutí Haré Kršna samotném je nejvíce ceněn celibát a manželská sexualita je vždy přísně regulována, omezována a ritualizována.(20)

.

NÁBOŽENSKÝ SEXISMUS

V hinduismu platí, že žena je považována za méně cennou bytost, než je jí muž, a v případě manželovy smrti se považuje za vhodné, aby se žena dobrovolně spojila se zesnulým manželem smrtí sebeupálením. To je samozřejmě zakazováno světskými zákony i náboženskými autoritami, ale na pohrdání ženou v indické společnosti to nemění téměř nic. Právě tak jako se nic zásadního nemění ve vztahu k ženám u posledního velkého náboženství současnosti – islámu.

Z morálního hlediska je v islámu velmi přísně posuzován incest, znásilnění a homosexualita, přísně je trestáno i cizoložství, i když to musí být doloženo čtyřmi svědky (a kdo by své obvinění nedoložil, má být veřejně zmrskán osmdesáti ranami bičem). Co se však týče samotné mužské sexuality, k ní se z pozic západní morálky vztahuje islám značně „liberálně“. Nejenže vstup do manželství je pro muslimy svatou povinností a existuje možnost mít čtyři manželky a libovolný počet konkubín, ale také mezi blaženosti, které jsou mužům slibovány v nebeském ráji, patří sexuální slasti s krásnými pannami – húriskami. Na druhou stranu je však vyžadována „feudální“ podřízenost ženy vůči muži a žena je prakticky vyloučena z veřejného života a vykázána do soukromí domácnosti (čím islamičtější stát, tím striktnější poměry). Žena muslimka si nesmí vzít za manžela nemuslima, a zatímco muslimský muž může zrušit manželství prostým prohlášením bez uvedení důvodu, ženy mohou o rozvod usilovat jen vleklým soudním procesem.(21) Už za Abbásovců byl v islámu zaveden byzantský dvorní mrav oddělení manželek od cizích mužů a ty se od té doby smějí pohybovat mimo harém pouze zahalené v závoji. I modlitební síň uvnitř mešity je během bohoslužby vyhrazena pouze mužům a ženy smějí zůstávat pouze ve zvýšeném prostoru v zadní straně modlitebny, odděleny mříží nebo plátnem. Po dobu menstruace však ženy nesmějí do mešity vstoupit vůbec, neboť se považují za rituálně nečisté, v té době se nesmějí ani postit, dotýkat se Koránu ani z něho předčítat verše.(22)

Prokop Remeš

Poznámky

(1) Bellinger G. J.: Sexualita v náboženstvích světa, Academia, Praha 1998, str. 67n.

(2) Lyons A.: Satan tě chce, nakladatelství Tomáše Janečka, Brno 1995, str. 49n.

(3) Bellinger G. J.: Sexualita … str. 344.

(4) Lyons A.: Satan … str. 94n.

(5) Lyons A.: Satan … str. 49n.

(6) Lyons A.: Satan … str. 141.

(7) Gandow T.: Imperia prepogodnogo Muna, izdatělstvo Bratstva Svjatitelja Tichona, Moskva-Klin 1995, str. 45 – 52.

(8) Gandow T.: Imperia … str. 69 – 72

(9) Novotný T.: Mormoni a polygamie, in Dingir 2/1998, str. 2 – 3.

(10) Hochmann F.: Láska v Písni nejkrásnější, Česká katolická charita, Praha 1984, str. 35n.

(11) Lyons A.: Satan … str. 95-96.

(12) Bondy E.: Poznámky k dějinám filosofie – díl 4, Vokno, Praha 1993, str.154 – 156.

(13) Novotný T.: Mormoni a Děti Boží, Votobia, Praha 1998.

(14) Bellinger G. J.: Sexualita …str.342.

(15) Anand M.: Umění sexuální extáze, Pragma, Praha 1997. Tantra je nauka o osvobození a není možno ji omezovat na sexuálně magické rituály. Existují proudy tantrismu, které se usilují dosáhnout spojení s absolutnem i výhradně meditativní cestou (srov. Malý slovník sekt, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1998, str.119).

(16) Vojtíšek Z.: Netradiční náboženství u nás, Dingir, Praha 1998, str. 38n.

(17) Bondy E.: Poznámky … str. 149 – 152 (je ovšem pravda, že mnozí historici považují uváděná tvrzení za pouhou snůšku polopravd a pomluv).

(18) Věci tohoto světa jsou v budhismu proměnlivé, vnitřně prázdné a neschopné poskytnout konečné uspokojení. Celý život je strast a utrpení. Osvobození člověka je možné jen naprostým odpoutáním se od hmotného světa (viz blíže Záchrana a odsouzení, Dingir 4/1998, str.9n).

(19) Bellinger G. J.: Sexualita … str. 167n.

(20) Bellinger G. J.: Sexualita … str. 137.

(21) Beliinger G. J.: Sexualita … str. 306n.

(22) Wensick A. J., Kramers J. H., Handwörterbuch des Islam, Leiden 1941, str. 157.

.

Repro internet:

http://www.splachovac.cz/srandovni-obrazky/co-by-na-to-rekl-zakopcanik.html, staženo 23.3. 2010

http://quijotediscipulo.wordpress.com/category/las-sectas-religiosas-cristianas/la-iglesia-de-la-reunificacion-secta-moon/

http://www.saudek.com/cz/jan/fotografie.html?r=1986-1990&typ=f&l=0&f=321

http://en.wikipedia.org/wiki/Kama_Sutra

http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Dream_of_the_fishermans_wife_hokusai.jpg

http://ateo.cz/obrazky/