AKTUALITY

PŘIJÍMÁME NOVÉ ČLENY DO HAGIO SKUPINY

Aktuální hagioterapeutické semináříe a skupiny na horní liště v „Aktuálně“.

VYŠLA NOVÁ KNIHA
Jaromíra Odrobiňáka
Rok na psychiatrii

(více v rubrice Aktuálně)

Celý rozhovor s Prokopem Remešem o hagioterapii jako léčbě závislostí i úvodní článek: v Katolickém týdeníku č. 33… nebo zde, ale bez obrázku:

http://www.josefhurt.cz/node/7343

http://www.katyd.cz/tema/prestat-pit-kdyz-to-nejde.html

Rozhovory o hagioterapii

Hra s nenulovým součtem

Zcela nově můžeme spatřit Ježíšovu morálku, podíváme-li se na ni z hlediska teorie her. Tato teorie říká, že mezi lidmi existují v zásadě dva typy vztahů: Vztah čistého antagonistického konfliktu, pro který platí, že výhra jednoho se rovná prohře druhého. Tyto vztahy vedou k interakcím, které jsou někdy označovány jako hry s nulovým součtem, neboť co jeden hráč získá, druhý ztrácí. Příkladem může být ping pong, fotbal nebo šachy. Protikladným typem vztahů je vztah čisté spolupráce, kdy výhry jednoho jsou současně výhrami druhého a jeho prohry jsou i prohrami druhého. Interakce vycházející z těchto kooperativních vztahů bývají z hlediska teorie her označovány jako hry s nenulovým součtem, neboť zisk jednoho hráče nemusí pro jiného hráče nutně znamenat ztrátu. Příkladem může být horolezecký výstup nebo hraní puzzle.

ruletaKlasická starozákonní morálka, s kterou se setkával Ježíš, stojí na principu směnné spravedlnosti. Říká: „oko za oko, zub za zub“, či dnešními slovy: „za vinu trest a za zásluhu odměnu“. Z hlediska teorie her lze tuto interakci popsat jako hru s nulovým součtem. Každá vina je pro viníka vítězstvím a pro oběť prohrou. Každý soudní výrok volá po potrestání viníka (po jeho „prohře“ v druhém tahu) a v tomto smyslu po satisfakci oběti (po její konečné výhře nebo aspoň remíze).

Čteme-li pozorně evangelia, vidíme, že Ježíš ale viděl limity tohoto druhu morálky. Hry s nulovým součtem podporují konfrontaci, agresivitu a v oblasti morálky podporují racionalizace, které halí temné síly lidského nitra do řečí o Bohu, svatosti, spravedlnosti a citlivém svědomí. Zřejmě proto se Ježíš usiloval morálku zcela předefinovat a farizeje, nositele starozákonní morálky, považoval za pokrytce. Volal sice po vysoké mravní dokonalosti, ale tato dokonalost podle něj nezakládala nárok na odměnu, a ani vina neznamenala automaticky trest. Ježíš chtěl, aby morálka a její spravedlnost nestála na principu směnné spravedlnosti. Své žáky učil, že když všem lidem bylo odpuštěno Bohem, je spravedlivé, aby všichni lidé odpustili svým viníkům. A odpuštění Boží tímto odpuštěním dokonce podmiňoval.

Pozdější teologie tento typ spravedlnosti začala označovat za spravedlnost podílnou a z dnešního hlediska je možné říct, že Ježíš vyzýval k radikální proměně nejen člověka, ale i morálního prostředí, ve kterém se člověk pohybuje –  z prostředí konfrontačně antagonistického (spravedlnost směnná) na prostředí principiálně kooperativní (spravedlnost podílná). Podíváme-li se na toto tvrzení z hlediska  teorie her, dá se to ale říci i tak, že při výzvě k zásadní proměně člověka, nevyzýval pouze k proměně konkrétních skutků, ale současně daleko hlouběji k totálnímu opuštění morálních her s nulovým součtem a k jejich nahrazení morálními hrami se součtem nenulovým.

.

Repro internet:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:13-02-27-spielbank-wiesbaden-by-RalfR-093.jpg