AKTUALITY

PŘIJÍMÁME NOVÉ ČLENY DO HAGIO SKUPINY

Aktuální hagioterapeutické semináříe a skupiny na horní liště v „Aktuálně“.

VYŠLA NOVÁ KNIHA
Jaromíra Odrobiňáka
Rok na psychiatrii

(více v rubrice Aktuálně)

Celý rozhovor s Prokopem Remešem o hagioterapii jako léčbě závislostí i úvodní článek: v Katolickém týdeníku č. 33… nebo zde, ale bez obrázku:

http://www.josefhurt.cz/node/7343

http://www.katyd.cz/tema/prestat-pit-kdyz-to-nejde.html

Rozhovory o hagioterapii

Numerologické spekulace a konec světa

V dvoutisíciletých dějinách křesťanství se opakovaně setkáváme s vlnami masového poblouznění spojenými s očekáváním blízkého Ježíšova příchodu na Zem, armagedonské bitvy a ustanovením Božího království na tomto světě. Opakovaně se však setkáváme i s těžkými rozčarováními a zklamáními, když se v ohlašovaných termínech nic nestane. I když Ježíš za svého života prohlásil, že o datu konce světa nelze říci nic určitého, od počátku křesťanství až do současnosti upoutávají nové a nové spekulace nad tímto datem masovou pozornost lidí.

 

Za apokalyptickou událost prvořadé důležitosti předpovězenou v Bibli bylo v novověku dlouho považováno uvěznění papeže Pia VI. Napoleonem v roce 1798. Papežovo zatčení mělo být předpovězeno v knize proroka Daniela 7,25-26, kde se hovoří o bezbožném vladaři, jemuž bude odejmuta královská moc. Výchozím bodem výpočtu byl rok 538 n.l., rok dobytí Říma byzantským vojevůdcem Belisarem a nastolení politické moci papežství. Po dobu 1260 let (tři a půl „času“ po 360 dnech) měl pak panovat „zvířecí pořádek Říma“. Ten měl být vystřídán v roce 1798 tisíciletou říší Kristovou a následující rok 1799 se očekával začátek „konce světa“.

Samozřejmě, že zdroje matematických spekulací mohou být nejrůznější povahy. Ze středověku jsou známy výpočty data konce, které vycházejí z obrazů poslední knihy křesťanské Bible – Apokalypsy, v židovském prostředí z mystických textů knihy Zohar (Záře), ústředního spisu židovské kabaly. Z poměrně nedávné doby pocházejí zase numerologické spekulace srovnávající a kombinující rozměry Velké pyramidy v Egyptě.

Megiddo-–-kopie-1024x531CHEOPSOVA PYRAMIDA

Ve třetím díle Studií Písma (vydání z roku 1901) nazývá zakladatel svědků Jehovových C. T. Russell Cheopsovu pyramidu Božím svědectvím v kameni. Podle jeho názoru symbolizují číselné údaje zabudované v rozměrech pyramidy náboženské dějiny lidstva: Sestupný průchod vedoucí od vchodu do pyramidy k podzemní pohřební komoře symbolizuje duchovní sestup světa od Adamova pádu až do jeho zničení na konci věků. Vzestupný průchod, který se od něj odděluje v jedné čtvrtině vzdálenosti, symbolizuje cestu lidstva k Bohu. Ta začala odchodem Židů z Egypta v roce 1542 př.n.l. Délka vzestupného průchodu činí totiž 1542 palců a nad centrální šachtou (šířky 33 palců = délka Ježíšova života) na něj navazuje Velká galerie dlouhá 1914 palců. Ta ústí do Královské komory. Délka Velké galerie symbolizuje podle Russella dějiny křesťanství a jejich vyvrcholení v definitivním vítězství Božího království v roce 1914.

To vše by mohlo působit nanejvýš obdivuhodně, kdyby na rozměry pyramidy uváděné Russellem bylo spolehnutí a kdyby se pyramida… občas nenatáhla. Ve vydání Studií Písma z roku 1901 Russell říká: „Když změříme délku sestupného průchodu… docházíme k délce 3416 palců symbolizujících 3416 let od výše uvedeného data 1542 př.Kr. Tento výpočet ukazuje k roku 1874 jako označujícímu začátek času soužení“ (str.342). Když však „časy soužení“ bylo třeba posunout na období 1. světové války, pyramida – zdá se – poněkud poporostla: „Když změříme délku sestupného průchodu… docházíme k délce 3457 palců symbolizujících 3457 let od výše uvedeného data 1542 př.Kr. Tento výpočet ukazuje k roku 1915 jako označujícímu začátek času soužení“ (str. 342 – vydání z roku 1923).

JEDEN DEN = JEDEN ROK

Nejčastějším zdrojem numerologických spekulací byla ovšem Bible. Na základě symboliky 4. knihy Mojžíšovy 14,34 a knihy proroka Ezechiela 4,6, kde se k označení časového období v rocích užívá obrazu symbolických dní, první zásada všech numerologických spekulací říká: „Jeden den platí za jeden rok“.

Z pravidla „jeden den = jeden rok“ vycházeli ve svých úvahách židovští učenci již v prvním století po Kristu. Pomocí tohoto vzorce se usilovali vypočítávat čas, v němž se měl objevit „pravý“ Mesiáš. Počínaje 12. stoletím se na tuto zásadu začali odvolávat i představitelé křesťanských skupin. Šlo především o následovníky opata Joachyma de Fiore, který na podkladě obrazů knihy Zjevení rozvinul učení o nadcházejícím věku Ducha svatého. Postupem času dospěli vykladači k různým a zajímavým posloupnostem dat. Hovořilo se o roku 1260, pak o roku 1360 a později o různých datech 15. a 16. století. Byla to především kniha Zjevení a kniha proroka Daniela, které poutaly pozornost vykladačů. Na základě jimi uváděných čísel byla za mimořádně významná označována různě dlouhá časová období – 1260, 1290, 1335, 2260, 2300 a 2520 let.

SEN KRÁLE NABUCHODONOZORA

Pro názornost se podívejme podrobně na příklad jednoho takového výpočtu. Je vzat ze 4. kapitoly knihy proroka Daniela a v nezměněné podobě se s ním setkáváme u dnešních svědků Jehovových. Čtvrtá kapitola Danielovy knihy popisuje prorocký sen babylonského krále Nabuchodonozora (Dan 4,7-37). Vypráví se zde o tom, jak se babylonskému králi objevuje ve snu strom. Ten je Božím nařízením podťat a obručí ze železa a bronzu je mu na dobu „sedmi časů“ zabráněno v růstu.

Podle svědků Jehovových představuje královský strom obraz Božího panství nad Zemí. Sedm „časů“ prý představuje sedm prorockých let. Jeden „rok“ odpovídá 360 dnům biblického kalendáře, tedy „sedm časů“ činí celkem 2520 dnů označujících 2520 let. To je doba, po kterou má být „podťato“ Boží panství nad Zemí. Slovo „podťato“ znamená neexistenci státního útvaru, který by reprezentoval pravé náboženství a tím i nároky Boha nad lidstvem.

Nejmasovější očekávání konce světa v historii křesťanství se vázala na rok 1844. Mezi těmi, kdo se s nadějí upínali k tomuto datu, byl i zakladatel adventismu William Miller. Miller poukazoval na to, že výchozím bodem 2300 „dnů-let“ podle Daniela 8,14 musí být klíčové datum, od něhož se současně odvíjí i sedmdesát týdnů-let podle Daniela 9,24. Tímto rokem, v němž se křižovala obě biblická proroctví, měl být dvacátý rok kralování perského krále Artaxerxa. Převedeno do našeho letopočtu mělo jít o rok 457 př.Kr. (Neh 2,1). Mysterióznost tohoto data spočívala v tom, že po uplynutí 490 let (Dan 9,24), roku 33 n.l., ukončil svůj pozemský život na kříži Ježíš Kristus, a po uplynutí 2300 „dnů-let“ (Dan 8,14), roku 1844, mělo dojít k završení lidského pořádku světa a nastolení nového řádu věcí pod Boží vládou… Očekávání vázaná k roku 1844 byla mohutně posilována i lidovým výkladem, podle něhož bylo troubení šestého anděla v knize Zjevení 9,13-15 chápáno jako symbol označující „časy Turků“. Tyto časy měly podle Bible trvat 391 let (symbolickou hodinu, den, měsíc a rok), což nás od roku 1453, kdy byl dobyt Cařihrad, přivádí opět k datu 1844.

Pravidlo „jeden den platí za jeden rok“ hovoří pouze o trvání určitého časového období. Aby bylo možné vypočítat konec světa, bylo ještě nutné stanovit datum, od kterého se má časový údaj odpočítávat. To se stanovovalo různým způsobem. Bible například hovoří o „časech pohanů“ (Lk 21,24; Zj 11,2), během nichž neexistuje žádná lidská moc, která by na Zemi reprezentovala Boží panství. Svědkové Jehovovi tvrdí, že tyto „časy pohanů“ nastaly, když Babyloňané vyvrátili židovské království v roce 607 př.n.l. Po uplynutí 2520 let, tedy v roce 1914, musí dojít k definitivnímu konci tohoto systému věcí a nastolení Boží vlády na Zemi.

VELKÉ ZKLAMÁNÍ

Zmínka o roku 1914 a ustanovení Božího království od tohoto data nás vede k otázce, co se stane, když v daném termínu k očekávaným událostem nedojde?

Historie dokazuje, že existují v podstatě tři možnosti. Buď se připustí, že vypočítané datum nebylo správné, a vyvodí se z toho ponaučení, že taková data není možné určovat. To je nejméně častý případ. Nebo se prohlásí, že co do počtu let byl výpočet správný, ale chybný byl výchozí bod, od něhož se výpočet odvíjel. Stanoví se nový výchozí bod a čeká se, zda takto opravený výpočet povede ke správnému datu. Případně se prohlásí, že správný byl výpočet i výchozí bod dějin, ale chybný byl výklad události, k níž se vztahoval. Nejčastěji tak, že nešlo o událost materiálního světa, ale o událost světa neviditelného: Kristus vstoupil do nejsvětějšího místa v nebeské svatyni a začal vyšetřovací soud nad lidmi. Tak to říkají dnešní adventisté o roku 1844. O Božím království v roce 1914 hovoří zase dnešní svědkové Jehovovi, že bylo skutečně ustanoveno – v nebi.

V roce 1925 očekávali svědkové Jehovovi vzkříšení starozákonních proroků. Argumentovali: Zajetí Židů v Babylóně, které je předobrazem fyzické smrti člověka, trvalo 70 roků. Tyto roky jsou symbolem tzv. „jubilejních roků“ hebrejského kalendáře, období trvajících ve skutečnosti 50 let. Vzkříšení z fyzické smrti nastane, až bude ukončeno všech 70 „jubilejních roků“, to znamená sedmdesát padesátiletí (3500 let) od příchodu Židů do Palestiny v roce 1575 př.Kr. Tedy v roce 1925. Pro patriarchy nechali svědkové Jehovovi vybudovat v Kalifornii honosnou vilu Beth-sarim, Dům knížat, i s automobilem pro krále Davida. Když se nic nestalo, byl nucen druhý prezident svědků Jehovových soudce Rutherford uznat: „Udělal jsem ze sebe osla.“

Ani nejtěžší zklamání neotřásla nikdy prorockými skupinami do té míry, aby to znamenalo konec nadějí v Ježíšův návrat na Zem. Naopak, výsměšky odpůrců byly vždy považovány za potvrzení těchto očekávání (2P 3,3-4). Konec konců víra v Ježíšův druhý příchod patří ke stěžejním věroučným článkům křesťanství. Otázka nezní „zda“ se to stane, ale „kdy“ se to stane. A tak neudivuje, že po počátečních rozčarováních se pravidelně objevují vždy noví přívrženci, nové spekulace a nová data – a tak tomu bude zřejmě až do konce světa.

.

Článek vyšel v časopise Dingir, 1998/4

.

Repro archiv autora a internet:

http://en.wikipedia.org/wiki/File:MARTIN_John_Great_Day_of_His_Wrath.jpg

http://thepropertyman.wordpress.com/2011/07/01/four-financial-horsemen-of-the-apocalypse/ – 8. březen 2013