AKTUALITY

PŘIJÍMÁME NOVÉ ČLENY DO HAGIO SKUPINY

Aktuální hagioterapeutické semináříe a skupiny na horní liště v „Aktuálně“.

VYŠLA NOVÁ KNIHA
Jaromíra Odrobiňáka
Rok na psychiatrii

(více v rubrice Aktuálně)

Celý rozhovor s Prokopem Remešem o hagioterapii jako léčbě závislostí i úvodní článek: v Katolickém týdeníku č. 33… nebo zde, ale bez obrázku:

http://www.josefhurt.cz/node/7343

http://www.katyd.cz/tema/prestat-pit-kdyz-to-nejde.html

Rozhovory o hagioterapii

Křesťanství a iracionální příkazy

Podle Alberta Ellise se člověk většinou dostává ke zbytečnému a neurotickému trápení tím, že neochvějně lpí na absolutistických postojích. Tyto postoje reprezentují jeho touhu po dokonalém ovládnutí sebe sama a světa kolem něho i jeho neochvějnou víru v příkazy typu „měl bych, má se, musím“. Všechny tyto postoje lze podle Ellise redukovat na základní trojici iracionálních příkazů, kterou popsal už v roce 1956. Tyto příkazy se týkají člověka samého, lidí, kteří ho obklopují, a světa jako celku. Znějí:

1) „Musím podávat vynikající výkony a získat uznání důležitých lidí, jinak jsem neschopný člověk!“

2) „Musíte mě uznávat, jednat se mnou slušně a ohleduplně a nesmíte mě příliš otravovat, jinak jste mizerové!

3) „Moje životní poměry musí být takové, abych dostal všechno, co chci, a abych nestrádal, jinak je život nesnesitelný a já nemohu být šťastný!“

Racionálně emoční terapie (RET) založená Albertem Ellisem tvrdí, že absolutními příkazy, které člověk klade na sebe, na druhé a na svět, se člověk ničí, protože tyto příkazy zacházejí za hranice reálných možností. Jejich neuskutečnitelnost uvádí člověka do stavu panické úzkosti a deprese a tím mu jen přitěžuje.

Jako formu terapie nabízí Ellis rozum a vůli. Tím myslí racionální analýzu uvedených postojů, poukázání na jejich nelogičnost a následující proměnu chování. Podle Ellise je třeba si uvědomit, že svými příkazy si ztrpčujeme život, a i když toto poznání samo o sobě nestačí k tomu, aby tyto příkazy zmizely ze světa, je třeba je aktivně a odhodlaně zpochybňovat a připravovat o jejich věrohodnost. Podle jeho názoru docela dobře stačí držet se podmínečných přání, které neříkají nic jiného než: „Jestliže něco chci, měl bych jednat tak, abych toho dosáhl.“ Tento druh příkazu je podle něj realistický, působí proti neurotické úzkosti a nutkavosti v chování a pomáhá člověku jednat rozumně.

.

KŘESŤANSTVÍ

Zajímavé je, že existují proudy tradiční křesťanské spirituality, které pracují s podobnými iracionálními příkazy jako Ellis a zpracovávají je mechanismy ne nepodobnými jeho racionálně emoční terapii. Stejně jako RET se tyto spirituální proudy stavějí proti pojetí neúprosné nutnosti a ukazují, jak přestat obviňovat druhé lidi i sebe sama a jak sebe sama i druhé lidi přijímat, i když některé naše či jejich činy jsou hloupé, špatné a nemorální. Odlišné je pouze to, že tyto spirituální proudy nestaví proti iracionálním postojům „vědecké“ paradigma, jako to činí RET, ale paradigma „náboženské“, respektive křesťanské. Nástroj osvobození od neurotických mechanismů je však identický: Proti dogmatickým a nepodmíněným pohaněčům typu „musíš“ se klade nabídka stavět podmíněná přání „chtěl bych, ale…“.

Použijeme-li klasické Ellisovo schema, můžeme spirituální intervence křesťanství rozdělit do tří vnitřně provázaných strategií:

PRVNÍ STRATEGIE

Proti tezi „Musím podávat vynikající výkony a získat uznání důležitých lidí, jinak jsem neschopný člověk!“ staví křesťanství tezi: „Mému životu dává význam, bezpečí i přijetí osobní kontakt s Ježíšem. Selhání a odmítnutí od lidí pro mě znamená nepříjemnost a smutek. Neznamená však, že přestanu existovat ani že se zhroutí svět.“

Pokud iracionální náboženská teze má perfekcionistickou podobu „Musím podávat vynikající výkony a svými dobrými skutky získat Boží lásku“, je vhodné ji přeformulovat: „Nemusím nic, všechno mé jednání vzal na sebe Ježíš a já k tomu žádným usilováním nemohu přidat vůbec nic. Je krásné, že chci žít dobrým životem, ale nemusím. Když se mi to nepodaří, nebudu dokonalý, ale žádná katastrofa se neděje“.

Jako ilustrace užití této strategie může sloužit příklad věřící ženy žijící v dlouhodobém lesbickém vztahu. Tato žena přišla k terapii v hluboké depresi, neboť kromě dlouhodobých pocitů viny a sebenenávisti se cítila zraněná přístupem pastora svého sboru (náležela k jedné radikální evangelické církvi), který jí odmítl udělit odpuštění hříchů, protože nedokázala slíbit, že se se svou partnerkou rozejde. Za zlom své terapie označila okamžik, když přijala skutečnost, že Ježíš přijímal hříšníky zcela bezpodmínečně a nikdy k tomu nevyžadoval závazek bezhříšného života. Po několika měsících došla ke smíření se svou „ne-mocí“ a k prožitku odpuštění svému pastorovi (sic!), kterého nyní vnímá jako vnitřně zraněného člověka. Po mnoha letech zažívá opět radost ze své křesťanské víry.

DRUHÁ STRATEGIE

Proti tezi „Musíte mě uznávat, jednat se mnou slušně a ohleduplně a nesmíte na mě klást přílišné nároky, jinak jste mizerové!“ staví křesťanství kontratezi: „Mohu cítit touhu, abyste se mnou jednali citlivě a ohleduplně, nemám však na to žádný nárok. Věřím, že mě přijímá Bůh z čiré lásky bez ohledu na mé činy. Chci-li žít v tomto Božím prostředí, nemohu si nárokovat spravedlnost, protože tím bych odmítl „ne-spravedlnost“, kterou Bůh projevuje vůči mně.“

Jako příklad užití této strategie může sloužit katolický kněz, který byl známý svou přísností, autoritářstvím a mravním rigorismem. Když se kvůli tomu dostal do konfliktu se členy své farnosti, zažíval to jako hořkou nespravedlnosti. Začal se stahovat ze společenských kontaktů a narůstající zatrpklost vůči lidem a neshody s nimi ho přivedly nakonec k exacerbaci žaludečního vředu. Při terapii vysvětlil svoji morální náročivost poukazem na zkušeností z mládí, kdy řídil pod vlivem alkoholu motorku a zranil člověka (nic vážného se však nestalo a za tento čin nebyl tehdy trestán). Zlomem v průběhu terapie byla konfrontace s Ježíšovým podobenstvím O nemilosrdném služebníkovi: Tento služebník byl trestán vězením za to, že – byť mu byl odpuštěn dluh 60 milionů – nedokázal odpustit dluh člověku, který mu dlužil stovku (převádění antických talentů a denárů na české koruny samozřejmě poněkud kulhá). Během hodinového sezení došel klient k poznání o ne-křesťanskosti svého přísného postoje a v následujících měsících nastoupil trnitou cestu proměny svých vztahů ve smyslu větší otevřenosti a soucítění se slabostmi lidí.

TŘETÍ STRATEGIE

Proti tezi „Moje životní poměry musí být takové, abych dostal všechno, po čem toužím, a abych nestrádal, jinak je život nesnesitelný a já nemohu být šťastný“ staví křesťanství kontratezi: „Vše, co se děje, má nějaký smysl. Když něčeho nedosáhnu, znamená to pouze, že Bůh má se mnou jiný plán. Je dobré toužit po šťastném životě, ale nemusím dostat všechno, co chci; podle slov modlitby: Ne má vůle, ale tvá vůle se staň.“

Za ilustrativní příklad může sloužit věřící lékařka, která přišla ke konzultaci s pocity bezvýchodnosti, zoufalství a zlosti ze své životní situace. Ztěžovala si na byrokratické šikanování ze strany pojišťovny, díky němuž přišla o své místo soukromé internistky. Úlevu od svého neštěstí začala zažívat, když si uvědomila, že nemusí dostat všechno, co chce, že může být víc životních cest a že jí Bůh možná nabízí volné ruce k realizaci něčeho, co je pro ni významné a obohacující a co dosud v jejím životě zůstalo nedotčeno. Klientka se této myšlenky chytila, přihlásila se ke konkurzu do státního zdravotnického zařízení a nastoupila na oddělení akutní mediciny. Po dvou letech práce na novém pracovišti spontánně vypověděla, že toto tuto část svého života vnímá jako velmi obohacující, smysluplné a vlastně šťastné období svého života.

.

TERAPEUTICKÉ UŽITÍ

I když racionálně emoční terapie Alberta Ellise má jistě svoje terapeutické limity, někdy překvapivě dobře vystihuje postoje, s kterými se můžeme setkávat u věřících lidí. Těžko si lze ovšem představit, že by tito lidé byli ochotni přistoupit na terapii založené na racionálním diskurzu exaktních věd. Základní zpochybňovací otázky typu „Kde je to psáno?“ či „Dokažte, že je to tak“ vycházejí z ateistického světonázoru a v rámci náboženského diskurzu mohou být snadno vyvráceny – odkazem na Bibli, Korán či na výroky jakékoliv jiné náboženské autority.

Terapeut může být často znejistěn, nakolik se v absolutistických postojích věřících klientů jedná o koherentní postoje křesťanské víry. Proto je dobré si uvědomit, že zpochybňovací postupy jsou implicite obsaženy v mnoha proudech křesťanské spirituality a je jen na nás, zda se nám je zde podaří objevit a terapeuticky využít. Racionalita není s náboženskou vírou v rozporu (alespoň ne s křesťanskou vírou) a v rámci náboženského paradigmatu je možné navazovat na inspiraci RET i na křesťanské duchovní proudy současně. Což se může u některých věřících klientů jevit jako účinná metoda volby v případě přítomnosti zničujících neurotických nároků v jejich mysli.