AKTUALITY

Informace o aktuálních hagioterapeutických seminářích a skupinách najdete v hlavním menu pod větvičkou „Aktuálně“.

A  ještě krátký rozhovor s vynálezcem existenciální hagioterapie :o)

http://www.rozhlas.cz/plus/dnesniplus/_zprava/i-kdyz-lide-padnou-podruhe-nebo-potreti-vidim-nadeji-rika-vynalezce-hagioterapie-remes–1707014 

Malá kronika

.IMG_6140

4. září 2015 (pátek): Před půlnocí, když se takhle schází celá naše hagioparta v průjezdu metra pod stanicí Chodov, povídá pan kapitán Janek, tak panstvo, a je to tady, těšili jsme se na to celý rok, vyrážíme do Chorvatska. A všichni jsou nadšení, loučí se a objímají, pouze pan Volf protestuje, protože příjezdová i odjezdová auta stojí na značce zákazu zastavení, a on říká, že je to proti předpisům. A jde pak poslat ještě nějakou esemesku a všichni rychle nastupují do aut, sedají si do krabic s pomazánkami, na hlavu jim padají různé kufry, přepravky, krabice, tašky a holínky a paní Vojvodová sedá za volant dodávky Barvy laky a vyráží na dálnici D1, což paní Státníková odhaduje tak na stošedesát. A paní inženýrka Pavlíková je celá natěšená a rozdává kuřecí řízky, jelikož v Poděbradech vlastní prodejnu racionální výživy, a pan Remeš zase všem vysvětluje, že „Češi“ jsou vlastně „naši“, a „Němci“ jsou „němí lidé“, tedy ti, co jim nešlo rozumět, pročež i Slováci jsou takoví Češi a nejsou to Němci, i když pro Němce jsou vlastně Češi Němci … což pan kapitán Janek vůbec nechápe a chce to stále vysvětlovat, ale to už je pomalu za Mikulovem, všichni dávno spí, začíná pršet a nakonec i pan kapitán předává řízení auta a v půl třetí zemdleně usíná.

.IMG_5911

5. září 2015 (sobota): Ráno je pošmourné a mlhavé, paní Voříšková má depresi a paní Státníková říká, že to říkala. Ale pan kapitán Janek je už zase za volantem a řídí auto Barvy laky do kopců a do různých tunelů, a když vyjíždí na druhé straně, je už vidět moře a všichni se diví, jaká je to vlastně krása, obloha bez mráčku, slunce svítí, což jsou všichni nadšeni a také z toho, jaké krásné záchodky mají v sukošanském přístavišti. Pouze pan Červenka se zlobí na pana Volfa, že mu narazil kolo u auta, ale pak mu to rád odpustí, protože pan Volf říká, že za to nemůže, že to neudělal schválně, a paní magistra Křížová se ho zastává, že to myslí upřímně a proč bychom se měli jeden na druhého zlobit. A tak se vybalují zavazadla a přenášejí se na loď, což je plachetnice, skutečně nádherná, jmenuje se Gea a má čtrnáct metrů délky a šestnáct metrů výšky a má také dva záchodky, s pumpičkou, což pan kapitán říká, že povoleny jsou pouze tři útržky papíru na jedno dosednutí, protože jinak se pumpičky ucpou a bude to stát moc a moc peněz. A v přístavišti panuje nedočkavý ruch, všichni se ubytovávají, dobíjejí lodní baterie, doplňují zásoby vody a pouze pan Volf si stěžuje, že musí spát ve skříni, v přihrádce na boty, a nad ním pan Remeš v přihrádce na klobouky. Ale paní inženýrka Pavlíková říká, že to není žádná skříň, že je to lodní kajuta, a spí se tam moc dobře, jen ať se podívá na pana kapitána, ten bude spát na jídelním stole a paní Křížová na sporáku. Což se pan Volf zastydí a za chvíli je na lodi opět pohoda a vše je v naprostém pořádku, pan Volf si uklízí holinky pod postel, pan Červenka montuje lodní motor značky Tohatsu MF a všichni mají radost, to se ví. A paní Křížová s paní Vojvodovou připravují zajímavou večeři, těstoviny se špenátem, což je skutečně výborné, pročež pak se všichni shromažďují na posteli pana kapitána a čtou v Bibli o Potopě světa, jak se všichni mačkali v arše Noemově, což se všem líbí, to dá rozum, protože se také mačkají. Ale všichni jsou unaveni, nikoho dnes nenapadají žádné zářné myšlenky a většinou ještě před závěrečnými perlami usínají.

.OLYMPUS DIGITAL CAMERA

6. září 2015 (neděle): Brrrrrrm … brm brm brm … startuje kapitán Janek motor lodi Gea a pomalu vyplouvá z přístavu. Je ráno, všichni stojí na palubě, vdechují mořský vzduch, jsou nadšení, a pan doktor Remeš rozdává tabletky Kinedrylu, aby se nikomu nedělalo špatně od žaludku. Ale ne, moře je zcela klidné, a když jsou všichni po snídani a plaví se takhle asi hodinu, pan kapitán povídá: „Tak pozor, námořníci, jestlipak víte, co nám tady na lodi ale opravdu chybí?“ Ale nikdo na nic nemůže přijít a paní magistra Křížová povídá, co jsme to ale za partu, že nás nic nenapadá, a tak pan kapitán Janek řekne, že přece plachty, každá správná loď musí mít plachty. A tak všichni říkají, no vážně, plachty, když chceme být správní námořníci, musíme mít plachty, a všichni si hned vytahují rukávy, že budou tahat plachty a lana a pan Volf bude k tomu točit klikou. Jenže hrůza, fakt, plachta se zasekává, drhne to ve stěžni a hodně vysoko a nejde to ani nahoru ani dolů, a paní Voříšková si říká, že se asi budou muset vrátit do přístavu. Ale pan kapitán Janek říká, ať se nikdo nebojí a oblékne si kožený pás a povídá, že na ten stěžeň vyleze a všechno opraví, protože má horolezecký kurz. Načež si na svůj pás upíná lano a všichni ho rumpálem vytahují na stěžeň, až úplně nahoru, což se paní Státníková třese opravdu velkou hrůzou, aby nespadl do moře, protože by se určitě zabil, a copak bychom si na tom moři počali. Ale – hurááá! – pan kapitán škubne plachtou jednou, pak ještě jednou a plachta je uvolněna, což všichni jásají a volají sláva kapitánovi a haleluja a hrnou se ke stolu, že budou obědvat. Načež po obědě se čte se příběh z Bible o prorokovi Jonášovi, jak ho spolkla velryba, pan Volf přestává esemeskovat a odkládá svůj chytrý mobil, protože ho to velmi zaujalo, hlavně to, jak to měla ta velryba se svojí stravou, a když už se sluníčko začíná sklánět k západu, pan kapitán zastavuje loď u jednoho ostrůvku, který se jmenuje Vrgada, a říká, že se jdeme koupat – hurá, hurá, hurá – a všichni mohou naskákat do vody, poněvadž tu není žádná velká hloubka, jenom asi sto metrů. Což je paráda, všichni si natahují plavky, skáčou do vody a radostně plavou kolem lodi, ale jak jde čas, pan kapitán sleduje na kapitánském můstku předpověď počasí a chmuří se, protože v noci má přijít silný vítr, který se IMG_0811jmenuje bora. A tak pan kapitán opět velí vytáhnout plachty a vydává rozkaz zakotvit v závětří u nejbližšího ostrůvku, ale jak se blížíme, po divokých vlnách k nám přijíždí nějaký pán a je moc hodný, protože volá hned z dálky, že musíme pryč, že velké bójky jsou obsazené a malé by loď neudržely. A tak náš pan kapitán míří k jinému ostrůvku, když má přijít ten velký vítr zvaný bora, a ten se jmenuje Zminjak (ten ostrov, totiž), a je tam na břehu hospoda. A paní Červenková opravdu šikovně zasekává bójku háčkem na tyči a muži námořníci k ní pak pevně celou loď přivazují (k té bójce, pochopitelně), když má přijít ten vítr bora, aby se loď neutrhla. A pak zapadá slunce a obloha se temní, žádný vítr nepřichází, což se všichni radují, na nebi září tisíce hlubokých a temných hvězd a všichni hledají Polárku.

.

7. září 2015 (pondělí): Dneska byl opravdu krásný den. Bezvětří, sluníčko, modré nebe, delfíni na levoboku, delfíni na pravoboku, pan Volf s chytrým mobilem na přídi, paní Červenková prozpěvuje u sporáku El Senyor és la meva forca a pan Červenka na zádi se těší, jak si dneska nastartuje lodní motor značky Tohatsu MF. Ale pan kapitán Janek navrhuje před obědem dvouhodinové silencium, jako že budou všichni mlčet, což všichni radostně souhlasí a lehají si po lodi, opalují se a meditují … A když je tak kolem poledne, přebírá kormidlo paní Vojvodová, což se hned zvedá vítr a objevují se vlny a proti nám se řítí formace jakýchsi velkých závodních plachetnic. Pročež řízení přebírá pan kapitán, jedna plachetnice nás míjí vpředu vpravo, bžžžžžž, druhá vzadu vlevo, třetí nás křižuje před přídí, no uznejte, fakt hrůza, ale pak už pan kapitán vjíždí do zátoky, kde se to jmenuje Luka Grebaštica a prý je možnost se opět vykoupat, což pan Volf s paní Křížovou plavou až na břeh a tam jsou mořští ježci, ale mají gumové boty, což se všem moc líbí. Ale vítr stále sílí a sílí, vlny se zvedají, objevují se mraky, a když loď opouští zátoku, už to ani moc nejde, námořníci přehazují plachty vpravo, vlevo, křižují proti větru, ráhno jim lítá nad hlavami, ale nic to nepomáhá, paní Křížová lituje, že se neumí modlit, paní Vojvodová má zase pocit, že stále stojíme na místě, a pan Remeš bledne a drží se ráhnoví a hluboce dýchá, protože se mu dělá špatně od žaludku. Pročež všichni prosí pana kapitána, aby už konečně zastavil, ale pan kapitán říká, že to nejde, že nejprve musíme najít nějaký přístav. A první přístav je obsazený nějakými cizími loděmi, zapadá slunce, situace je zcela kritická, pan doktor Remeš se ovívá vlhkým kapesníkem a paní magistra farmacie Voříšková chce vyhazovat z lodi nepotřebné věci, aby se jí odlehčilo (té lodi, pochopitelně). Pročež pan kapitán říká: „Milí námořníci, neztrácejte odvahu, ničeho se nebojte, čeká nás noční plavba, pak si všichni odpočineme“. A to už vycházejí hvězdy, pan Červenka vyhlíží mořskou hladinu, jestli neuvidí někde nějaké světélko, což – hurá! – v dálce se objevují světla městečka Rogoznica a pan Červenka svítí baterkou do vody, abychom nenarazili na skálu nebo na mělčinu, a nakonec se objevuje přístav a volná bójka, také moře se zklidňuje a děkujíce milému Pánu Bohu se po večeři všichni potácejí na svá kajutní lože.

.???????????????????????????????

8. září 2015 (úterý – svátek Narození Panny Marie): Dnes je velký svátek, svítí slunce, moře je klidné jak zrcadlo a po nábřeží procházejí vyšňořené Chorvatky na ranní mši v piniovém hájku nad přístavem. A když si námořníci na palubě lodi Gea zazpívají Když překrásné slunéčko vychází a temná noc od nás odchází, míří všichni na přístavní záchodky a do města na nákupy a pan kapitán říká, ať se nikde netoulají, že v poledne loď odplouvá. Ale do města je to daleko, a nedá se to stihnout, a když zvoní Ave, přibíhá jenom pan Vlk, je celý udýchaný a drží se za srdce, a když pak přicházejí poslední opozdilci, je už lodní můstek vytažen, pročež paní Červenková pláče a pan Červenka říká, ať se nebojí, že on na tu loď skočí. Ale pan kapitán je moc hodný člověk, zařazuje zpětný chod, spouští můstek a opozdilci dostávají jen lehounký trest, totiž mytí nádobí celý dnešní den. Pročež se všichni radují a s nadšením čtou příběh o ztroskotání svatého Pavla na ostrově Malta … A když je večer, připlouvá loď do městečka Trogir, a protože je mariánský svátek, ozývají se zvony z místních kostelů a paní Vojvodová se obléká do slavnostního oděvu a paní Křížová si bere na hlavu modrý šátek a všichni pak vyrážejí do kostela. A v katedrále je právě pozdvihování, pročež všichni padají na kolena, jednom paní Státníková nepadá, protože se stydí, že by byla trapná, ale pak všichni vesele zpívají mariánské písně a vycházejí z kostela a procházejí městečkem, všude jsou otevřené obchůdky, hospůdky a taverny a v České restauraci si všichni nechávají načepovat pivo Staropramen. A když jdou zpátky, na náměstí vyhrává jakási dalmatská dechovka v krojích a zrovna hrají polku, pročež pan Remeš říká paní inženýrce Pavlíkové, že by si mohli zatancovat. Což ona se usmívá, protože ráda tancuje, a hned že ano, a Chorvati u kavárenských stolků – eeh?!? – a koukají na pana Remeše a paní Pavlíkovou, jak tam kolem katedrály před podiem pěkně tancují, pata špička, krok sun krok a otáčky vlevo a otáčky vpravo a pan Remeš je moc rád, že si vzal ráno ten Kinedryl, protože mu vůbec není na blinkání…

 .

9. září 2015 (středa): Dneska se vyplouvá ještě před snídaní, moře je krásně čisté a pan kapitán učí paní Státníkovou vybraná slova po „r“ (ryba, rýchly, ryť …, korytnačka, ohryzok). Což všichni – ?!? – co to je za zajímavé gramatické změny, ale ne, je to jen ve slovenštině, a protože je dost času, v poledne spouští pan doktor Remeš do moře kotvu a někteří námořníci spouštějí ještě záchranný člun a pádlují k nedalekému ostrůvku s krásným velkým majákem. Ten maják je opuštěný a všichni se radují z toho pádlování, pouze pan IMG_6146-300x300Červenka je smutný, že mu ani dneska pan kapitán nepůjčil lodní motor značky Tohatsu MF. A po obědě se čte příběh o Rút a Noemi a v podvečer doplouváme k ostrovu Žirje, kde pan Remeš spouští opět kotvu a pan kapitán Janek s panem Červenkou nasedají do člunu, táhnou za sebou lano a od zádi přivazují loď ke dvěma velikým olivám na břehu. A paní Červenková zpívá z podpalubí El Senyor és la meva forca a pan Červenka říká, že fakt by nejraději ten lodní motor značky Tohatsu MF, ale pan kapitán Janek říká, že by se určitě zlomila vrtule o nějakou skálu, ať pan Červenka raději pořádně pádluje. Načež pak svolává všechny na horní palubu a povídá, že v noci bude opravdu veliký vítr, a to je vážná věc, že je třeba zkontrolovat zaseknutí té kotvy, co spouštěl pan Remeš, kdoví, jak to s ní je, načež si bere plavky a potápí na dno moře, aby to zkontroloval. Ale kotvu nemůže najít, a tak mu pan Červenka svítí z člunu do moře velkou elektrickou svítilnou a pan kapitán nakonec tu kotvu nachází někde mezi chaluhami a volá z moře, že je všechno v pořádku, což se všichni radují. A když vyleze na palubu, pan kapitán říká, že bude nutné držet noční hlídky, aby se hlídala ta kotva, a taky provazy k těm olivám na břehu, což všichni jsou nadšeni, balí se hned do dek a spacáků a do hluboké noci společně na horní palubě popíjejí červené krabicové víno a kontrolují tu kotvu.

 

10. září 2015 (čtvrtek): Pan Vlk dnes vstává z postele opravdu brzo, pročež zjišťuje, že jedno kotvící lano je uvolněno a paluba je zlita červeným vínem. A bere hadr a roztírá to víno po palubě,že to umyje, ale je to ještě horší, což pak paní Vojvodová a paní Křížová musejí drhnout rejžákem a solí do naprostého vyleštění celé paluby. A když se blíží poledne, scházejí se námořníci na té vyleštěné palubě a čtou si příběh z knihy Jób, což, no řekněte, všichni jsou pořádně depresivní, a protože fouká vítr, loď pluje ve stálém levém náklonu a paní Pavlíkové a paní Voříškové prská jídlo po celé kuchyňské lince a všichni se bojí, že se loď potopí. Ale pan kapitán všechny uklidňuje, že tahle loď snese náklon i 110 stupňů, což všichni – júúú! – mají obrovskou radost. A když je večer, pan kapitán organizuje zakotvení v tiché zátoce u ostrova Pašman a námořníci se opět shromažďují na té čisté palubě a čtou si příběh o Ježíšovi, jak se zjevil učedníkům u Tiberiadského jezera. Což pan Remeš říká, že to tam na tom Galilejském jezeře vypadá hodně podobně, jako tady nyní v té zátoce u ostrova Pašman, což si paní Pavlíková představuje, jak to tam muselo být krásné … a večer je služba na kotvě, pročež někteří členové posádky si pod hvězdami povídají na palubě o biblické pramáti Noemi, jak se o ní četlo včera, a jiní zase zabírají kapitánovu postel, hrají mariáš a pijí ořechovici.

.???????????????????????????????

11. září 2015 (pátek): Začíná poslední den naší hagioplavby, všichni jsou moc smutní a ještě před východem slunce se některé námořnice šátrají na palubu a skáčou do studeného moře jen tak, jak se strojí ženy, když tam není žádný muž, což mrzí zejména pana Vlka i pana Červenku … A po snídani se čte z Bible příběh o vzkříšení syna Šunemanky, což všichni upadají do tak velké deprese, že uroní slzy i nejtvrdší nátury a paní Křížová dvakrát otočí loď kolem dokola, paní Vojvodová pláče, pan Vlk odkládá svůj chytrý mobil a přestává esemeskovat a pan kapitán se jen tak tak vyhýbá protijedoucí plachetnici, což je naprosto šílené, protože to hrozí srážkou a utonutím. Ale když je po obědě, jde si pan kapitán lehnout do podpalubí, což všichni jsou velmi nadšeni a hned točí kormidlem ze strany na stranu a hned přehazují čelní plachtu doprava doleva, výskají nadšením, tahají za lana a „réčkují“ a vždycky když se kapitán probudí, volají pššš pššš, že se jako nic neděje, a pan kapitán jde zase spát … Ale to už se blíží přístaviště Sukošan, což je velmi smutné, pan kapitán se ujímá kormidla a dovádí loď k benzínové pumpě, pan Červenka se tam s námořníky z ostatních lodí tahá o hadici s čerpací pistolí a pak doplňuje zásobu benzínu. A pak pomalu zajíždíme do přístavu, což je opravdu problém, protože Němci na vedlejší lodi bourají o betonové molo, a to je fakt o nervy, pročež na naši loď skáčou chorvatší námořníci, což jsou opravdu hodní lidé, odstrkují pana kapitána od kormidla a loď sami zakotvují. A všichni jsou rádi, vyrážejí do městečka na slavnostní večeři a země se jim houpá pod nohama. A pak všichni všem děkují, hlavně panu kapitánovi za tu celou cestu, a taky panu Remešovi za ty krásné biblické příběhy, hlavně za ten o Potopě světa, ten se fakt líbil, a pouze pan Červenka je smutný, že musel stále veslovat a nemohl si nastartovat lodní motor značky Tohatsu MF. Ale ostatní ho utěšují, ať si z toho nic nedělá, a popíjejí pivo a slivovici a dávají si různé krevety, humry, olihně a kalamáry, což pak pozdě v noci, když už všichni na lodi tvrdě spí, pan Remeš neustále běhá na záchod a pan Červenka si myslí, že došlo k přepadení lodě, ale není to z chobotniček, krabů ani z garnátů, ale z prosté pleskavice, která v té hospodě byla ovšem hrozně divná. Fakt.

.IMG_0680

12. září 2015 (sobota): A jede se domů … slunce svítí, obloha září, břicho už nebolí a nikomu se nechce vracet od moře, fakt ne, nicméně při výjezdu z přístaviště Sukošan nemůže pan Červenka u závory objevit svoji peněženku, auta za ním se hromadí, troubí, pan Červenka je nervozní a pak je odstaven na odstavné parkoviště a musí zpátky na loď, pěkně pěšky, což cestou se modlí ke svatému Antonínovi, patronu hledajících ztracené věci, a skutečně – hurááá! – peněženka je nalezena v kajutě pod Červenkovic matrací. A když je přístaviště zaplaceno a auto je puštěno z odstavného parkoviště, pan Červenka přijíždí k českým hranicím a tam je velká kolona aut, on se potí, protože zapomněl doma technický průkaz, a tak to různě objíždí po okreskách mezi prchajícími migranty a dostává se do Valtic a Mikulova, a tam jsou plakáty, že je právě oslava vinobraní. Což je naprosto úžasné, pan Vlk i paní Křížová mají moc velkou radost, a zatímco auto Barvy laky  paní Vojvodové už je v Praze (což ona také s hrůzou zjistí, že má už půl roku propadlý řidičák), vybíhá ve Valticích před zámkem pan Volf z auta pana Červenky a navštěvuje různé vinné sklípky a nakupuje víno a burčáky do zásoby a nikomu se vůbec, ale vůbec nechce domů …

 

IMG_6140

Upozornění: Podobnost se vzpomínkami ostatních účastníků hagioplavby je čistě náhodná … ;o))