AKTUALITY

Aktuální hagioterapeutické semináříe a skupiny na horní liště v „Aktuálně“.

Celý rozhovor s Prokopem Remešem o hagioterapii jako léčbě závislostí i úvodní článek: v Katolickém týdeníku č. 33… nebo zde, ale bez obrázku:

http://www.josefhurt.cz/node/7343

http://www.katyd.cz/tema/prestat-pit-kdyz-to-nejde.html

Rozhovory o hagioterapii

Hagio-seminář duben 2016

.


Arnošt Krtek: Účinné faktory hagioterapie v perspektivě daseinsanalýzy

Autor se zaměřuje na způsoby, jak probíhá terapeutický proces v hagioterapeutické skupině, tedy v  existenciálu „spolubytí“, kde na sebe působí různé dílčí elementy: biblický příběh, klienti, terapeut a prostředí setkání (kostel). Každý z nich má specificky formované rozprostření („existenciální deštník“), ale přes existenciál „spolubytí“ se jednotlivé elementy navzájem ovlivňují a zobrazují v „rozumění“, takže klient může v zrcadle biblických příběhů, otázek terapeuta a životních příběhů ostatních účastníků skupiny spatřit sám sebe, svoji duši v jejíDeštník celistvosti.

Cílem každého terapeutického úsilí je vytahovat z existenciálů skrytost – skryté emoce, myšlenky, vinu, atd., tedy ty prvky psyché, které by neuměla existence klienta unést, nebo je nechce vidět. Tím, že v hagioterapii pouští klient do biblických postav nastavení svého vlastního „dasein“, napomáhá navíc integraci tohoto obsahu do neskryté existence. Jejími hlavními kategoriemi v hagioterapeutických skupinách jsou: Naladění (faktor otvírání emocí), vztahovost (faktor interpersonality), hodnotový systém, sebepoznání a transcendentální struktury. V nich klienti zkoumají i svůj existenciál „spirituality“. V Bibli je samozřejmě mnoho příběhů, kde promlouvá či jedná Bůh, čímž tyto texty vyzývají k prozkoumání noesí, kterými klienti uchopují svět. Účastníci skupiny zjišťují, v co věří (např. ateismus, vědeckost, Bůh), a prozkoumávají konsekvence, které víra v životě klienta má.

Při výzkumu se vyjevily některé fenomény, které hagioterapie pomohla odkrýt. Jeden z nich např. nazval autor „Spirituální bypass“: Jedná se o formu patologické spirituality vznikající z psychického zranění či traumatu, podobnou, jakou měl například faraon pronásledující židy. Myslel si, že mu toto nařizuje vyšší moc, ale ve skutečnosti poslouchal příkazy vlastní úzkosti a paranoii. Spirituální bypass se stal racionalizací vlastních motivací, které pomáhaly předcházet dekompenzaci.

Další: „Zloději existenciálních možností“: Příklad krále Saula, který si před důležitým střetem s nepřítelem nechal od věštkyně vyjevit jeho výsledek. Prý bude jeho vojsko poraženo a on zabit. Saul podlehl síle věštby a díky své odevzdanosti skutečně bitvu prohrál a i se svými syny zemřel. Klient viděl v příběhu o Saulovi ukradené existenciální možnosti. Kdyby král věštbě nepodlehl, mohl zburcovat své síly a bitvu vyhrát. Jako on sám, když podlehl mínění svých blízkých a studoval školu, kterou nechtěl.

A do třetice:  „Andělská hagioterapie“: Někteří respondenti vidí hagioterapii spirituálně. Biblické příběhy, ostatní členové skupiny a hagioterapeut jsou jakoby andělé, poslové Boží přivádějící na cestu za dobrem, což je terapeutický proces, kde klienti diagnostikují svou pravou podstatu a vnitřní i vnější démony bránící v dosažení pravého smyslu života.

http://www.epimeleia.eu/images/user/diplomy/DP_Krtek_Ucinne_faktory_hagioterapie.pdf

.

Alice Herešová: Genderové rozdíly ve vnímání hagioterapie v terapeutickém procesu ústavní léčby závislostí žen a mužů v Psychiatrické nemocnici Bohnice
Přednášející představila výsledky svého výzkumu v rámci své diplomové práce. Předmětem praktické části byla analýza genderových rozdílů ve vnímání hagioterapie v ústavní léčbě mužů a žen v PNB. Cílem práce pak bylo zjistit, jak pacienti Psychiatrické nemocnice Bohnice reflektují význam hagioterapie v procesu vlastní léčby závislosti a zda jsou tyto reflexe ovlivněny genderovými rozdíly.

VenušemarsDle autorky skutečně existují významné genderové rozdíly mezi respondenty, nikoliv však v tom, jakým způsobem hagioterapii vnímají, ale v tom, jakým způsobem zpracovávají jednotlivé podněty a jakým způsobem na ně hagioterapie působí. Největší rozdíly jsou při tom patrné v interakcích pacientů s psychoterapeuty: muži vnímají jako velmi důležité potřesení ruky s terapeutem na závěr setkání, které interpretují jako jasné znamení přijetí terapeutem a zároveň i jakési rituální ukončení předchozího „souboje“. Ženy toto nezdůrazňovaly, zdůrazňovaly však velký význam jasných momentů přijetí terapeutem během vlastního terapeutického procesu. Obě skupiny totiž hodnotí velice kladně přístup terapeuta, který sice klienty v terapeutickém procesu „nešetří“, ale zároveň je laskavý a přijímající. Takovou mužskou postavu někteří z mužů i žen ve svém životě nepotkali; v toto smyslu obě pohlaví do terapeuta promítají své otce a další důležité muže; ženy často svůj partnerský ideál… Prostředí kostela v mužích nejvíce otevírá vzpomínky na dětství, v ženách oproti tomu pocity viny.

Následná debata se otevřela k tvrzení většiny respondentů bez ohledu na pohlaví, že si neumí představit terapeutku – tedy ženu s biblí v rukou, protože ta podle nich patří jen do rukou mužů.

.


Pavla Státníková: Astrologie a psychoterapie

Obor, který pomocí kombinace tradičních astrologických symbolů a poznatků zejména analytické psychologie (C. G. Jung) usiluje proniknout do motivací a chování člověka a najít odpověď na otázku proč žije tak jak žije, jaké má možnosti v životě a jak by je mohl uskutečnit, se nazývá astropsychologie nebo psychologická astrologie.

Astrologie je v západní tradici řazena spolu s magií, alchymií, případně kabalou k hermetickým vědám, tedy v této rovině nemá smysl hledat
vysvětlení jejího fungování v současných exaktních vědách. Vychází z myšlení obrazného, analogického. Jedním ze základních kamenů hermetismu jeHoroskop poučka: „jak nahoře, tak dole“ – tedy jde o jednotu mikrokosmu (člověka) a makrokosmu (vesmíru). Horoskop pak je symbolický zápis toho, co je „nahoře“, tudíž kvality okamžiku (např. narození člověka) zrcadlící se ve vzájemném postavení nebeských těles pozorovaném z daného místa na povrchu Země, přičemž tato kvalita se rovněž analogickým způsobem zrcadlí „dole“, tj. v konkrétních okolnostech života daného člověka, a to jak vnějších, tak vnitřních.

V odvolání na analytickou psychologii vychází astropsychologie ze základní premisy, že mezi postavením planet na nebi, potažmo ve zvěrokruhu, jejich vzájemnými vztahy a konstelacemi a zároveň určitými archetypovými sklony konkrétního člověka a jeho životem je vazba vzájemné nekauzální koincidence (smysluplné), vztah synchronicity, rezonance, podobnosti zrcadlení.
Při zkoumání horoskopu astrologie prozkoumává jednotlivá znamení (beran, býk, blíženci, rak, lev, panna, váhy, štír, střelec, kozoroh, jupiter, vodnář, ryby), ascendent a od něho odvozené body a domy (I.-XII.), jejich vládce, planety (základní: Slunce, Luna, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Satrurn, Uran, Neptun, Pluto, nověji Cheiron) a další vypočítané body (např. Černá Luna, Měsíční uzly…) s jejich vzájemnými vazbami (základní aspekty: konjunkce, opozice, kvadratura, sextil, trigon).  Znamení, domy, planet jsou nositeli významů, které v horoskopu vytvářejí vztahy, konstelace.

Astropsychologie hodnotí planety, znamení, domy atd. a jejich vztahy jako sdělení archetypálního charakteru, vytvářející archetypální komplexy, které jsou výpovědí o životě člověka a jeho možnostech. Pojem archetyp pochází z analytické psychologie a jedná se pravzor, praobraz, vrozenou psychickou strukturu, definovanou kolektivním nevědomím. V astropsychologii se pracuje i s různými arch
etypálními charakteristikami planet, jimž se přiřazovat CGJungněkteré modely analytické psychologie. Význam pro astropsychologii má cyklická povaha oběhu planet, kdy se jednotlivé planety po určité, vzájemně různé, době vracejí na stejné místo zrozencova horoskopu (tranzity).

Pro astropsychologii je tedy horoskop mapou individuálních vloh a možností, které člověk pro svůj život má, často je ale neuskutečňuje nebo je vůbec nepřijímá. V takovém pojetí může být vnímán jako prostředek sebepoznání člověka, jako jakési jeho zrcadlo; může být proto základním materiálem v terapeutické praxi, což ale předpokládá důkladný rozhovor s klientem či zájemcem a v případě terapeutických intervencí i delší čas pro terapii. Takový způsob práce ale předpokládá nejen astrologické ale i terapeutické vzdělání (tedy sebezkušenostní výcvik, nejspíš jungiánského, ale i jiného zaměření). K významným astropsychologům patří například Američanka Liz Greenová, v Čechách pak Rudolf Starý, Lenka Adamová Petr Lisý, ale i další. Literaturu tohoto zaměření vydává nakladatelství Sagitárius.

V diskusním příspěvku pak reagoval Arnošt Krtek, který se pokusil uchopit astrologii daseinsanalytickým, resp. fenomenologickým způsobem a zprostředkovat to ostatním, tak, jak si to vyčetl a vyložil z prací prof. Hogenové… Naše duše je rozprostřena do celého univerza, možná právě rozepjatá jak ten existenciální deštník. Když si například představíme Saturn, zpřítomňujeme si ho tak, že jsem přímo u něj samotného. nejsme u něj fyzicky, ale spíše v existenciálu „tělování“ (určitého speciálního druhu), v existenciálech „prostotovosti“, „rozumění“ a „otevřenosti jsoucnosti“. Tím jsme s ním v „spolubytí“ a tak na nás působí. V radikální verzi by se dalo říci, že ani naše já ani tělo nejsou dány jako primární, aby pak mohlo například já zkoumat Saturn, ale je tomu spíše tak, že naše vztahovost“ se Saturnem (nebo například s univerzem) teprve umožňuje „tělesnost“, naše tělo jako těleso i naše ego. V tomto pojetí se fyzické tělo i psychické já, stává pouze bodem nutným k orientaci, jakýmsi opěrným bodem (jehož existence vzniká ze vztahovosti se světem/univerzem). Proto jsme byli v určité vztahové konstelaci s univerzem zrozeni a tak s touto konstelací máme logicky spolubytí. Možná nás spíše tato konstelace sama zrodila v nějaké vyšší božské intencionalitě, v nějakém záměru. Ve výsledku  naše biologické tělo a „já“ jsou jen důsledkem (vyrýsováním) z duše rozepjaté v univerzu.

Repro PaSt a internet

https://cs.wikipedia.org/wiki/Carl_Gustav_Jung#/media/File:CGJung.jpg