AKTUALITY

Informace o aktuálních hagioterapeutických seminářích a skupinách najdete v hlavním menu pod větvičkou „Aktuálně“.

A  ještě krátký rozhovor s vynálezcem existenciální hagioterapie :o)

http://www.rozhlas.cz/plus/dnesniplus/_zprava/i-kdyz-lide-padnou-podruhe-nebo-potreti-vidim-nadeji-rika-vynalezce-hagioterapie-remes–1707014 

Hra s nenulovým součtem

3cela nově můžeme spatřit Ježíšovu morálku, podíváme-li se na ni z hlediska teorie her. Tato teorie říká, že mezi lidmi existují v zásadě dva typy vztahů: Vztah čistého antagonistického konfliktu, pro který platí, že výhra jednoho se rovná prohře druhého. Tyto vztahy vedou k interakcím, které jsou někdy označovány jako hry s nulovým součtem, neboť co jeden hráč získá, druhý ztrácí. Příkladem může být ping pong, fotbal nebo šachy. Protikladnýmtypem vztahů je vztah čisté spolupráce, kdy výhry jednoho jsou současně výhrami druhého a jeho prohry jsou i prohrami druhého. Interakce vycházející z těchto kooperativních vztahů bývají z hlediska teorie her označovány jako hry s nenulovým součtem, neboť zisk jednoho hráče nemusí pro jiného hráče nutně znamenat ztrátu. Příkladem může být horolezecký výstup nebo hraní puzzle.

ruletaKlasická starozákonní morálka, s kterou se setkával Ježíš, stojí na principu směnné spravedlnosti. Říká: „oko za oko, zub za zub“, či dnešními slovy: „za vinu trest a za zásluhu odměnu“. Z hlediska teorie her lze tuto interakci popsat jako hru s nulovým součtem. Každá vina je pro viníka vítězstvím a pro oběť prohrou. Každý soudní výrok volá po potrestání viníka (po jeho „prohře“ v druhém tahu) a v tomto smyslu po satisfakci oběti (po její konečné výhře nebo aspoň remíze).

Čteme-li pozorně evangelia, vidíme, že Ježíš ale viděl limity tohoto druhu morálky. Hry s nulovým součtem podporují konfrontaci, agresivitu a v oblasti morálky podporují racionalizace, které halí temné síly lidského nitra do řečí o Bohu, svatosti, spravedlnosti a citlivém svědomí. Zřejmě proto se Ježíš usiloval morálku zcela předefinovat a farizeje, nositele starozákonní morálky, považoval za pokrytce. Volal sice po vysoké mravní dokonalosti, ale tato dokonalost podle něj nezakládala nárok na odměnu, a ani vina neznamenala automaticky trest. Ježíš chtěl, aby morálka a její spravedlnost nestála na principu směnné spravedlnosti. Své žáky učil, že když všem lidem bylo odpuštěno Bohem, je spravedlivé, aby všichni lidé odpustili svým viníkům. A odpuštění Boží tímto odpuštěním dokonce podmiňoval.

Pozdější teologie tento typ spravedlnosti začala označovat za spravedlnost podílnou a z dnešního hlediska je možné říct, že Ježíš vyzýval k radikální proměně nejen člověka, ale i morálního prostředí, ve kterém se člověk pohybuje –  z prostředí konfrontačně antagonistického (spravedlnost směnná) na prostředí principiálně kooperativní (spravedlnost podílná). Podíváme-li se na toto tvrzení z hlediska  teorie her, dá se to ale říci i tak, že při výzvě k zásadní proměně člověka, nevyzýval pouze k proměně konkrétních skutků, ale současně daleko hlouběji k totálnímu opuštění morálních her s nulovým součtem a k jejich nahrazení morálními hrami se součtem nenulovým.

.

Repro internet:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:13-02-27-spielbank-wiesbaden-by-RalfR-093.jpg