AKTUALITY

PŘIJÍMÁME NOVÉ ČLENY DO HAGIO SKUPINY

Aktuální hagioterapeutické semináříe a skupiny na horní liště v „Aktuálně“.

VYŠLA NOVÁ KNIHA
Jaromíra Odrobiňáka
Rok na psychiatrii

(více v rubrice Aktuálně)

Celý rozhovor s Prokopem Remešem o hagioterapii jako léčbě závislostí i úvodní článek: v Katolickém týdeníku č. 33… nebo zde, ale bez obrázku:

http://www.josefhurt.cz/node/7343

http://www.katyd.cz/tema/prestat-pit-kdyz-to-nejde.html

Rozhovory o hagioterapii

Jób

Spravedlivý Jób stíhán neštěstím

(Job 1,1 – 2,15nn)

lepra Když se mně stane něco zlého, je správné přemýšlet, zda si za to nemohu sám. To ale neplatí, když přemýšlíme o druhém člověku a chceme mu říkat: „Jsi stižen neštěstím, protože jsi žil špatně.“ Je arogantní si myslet, že to musí být pravda. V takovém postoji se vyjevuje naše tendence k intelektualismu a je zjevné, že právě tento postoj odmítá Bůh, když obviňuje Jóbovy přátele: „Můj hněv plane proti tobě a oběma tvým přátelům, protože jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób“ – Job 42,7. Co je ale přesně tím „nenáležitým“ v hovoru Jóbových přátel? Zřejmě to nejsou jejich argumenty ani snaha zastávat se Boha, ale jejich důraz na vlastní intelekt namísto soucítění, a tím skrytě i důraz na moralistní postoj, v němž oběti přisuzují vinu. 

Je to zvláštní paradox: Hospodin Bůh na jedné straně sesílá na člověka ničivé přírodní katastrofy, zemětřesení, sesuvy půdy a rozběsněné živly hubící zlé i dobré, děti, dívky i ženy, a na straně druhé si tentýž Bůh osobuje být nazýván spravedlivým a milosrdným. Copak to jde?

Kateřina Lachmanová se pozastavuje nad zvláštní rolí, kterou v knize Jób hrají jeho přátelé Elífaz, Bildad a Sófar: „Byl to první Jób, kdo si začal stěžovat na svůj úděl. Mluvil ze své bolesti nad ztrátou milovaných dětí, z pocitu hořkosti nad zbytečnou snahou tady v životě něco budovat, z pocitu zrady od Boha, kterého se snažil mít vždy na své straně. I za své syny mu dával dopředu oběti, kdyby náhodou něco provedli. Všechno marně. Naživu nezůstal ani jeden. A tak dal průchod své bolesti. Elífaz, Bildad a Sófar na to zareagovali dost nešťastně. Začali Jóba sáhodlouhými rozbory přesvědčovat, že se mýlí, a vlastně se tak postavili na místo Božích obhájců PROTI Jóbovi. To logicky nemohlo dopadnout jinak, než že došlo k ostré hádce, při které se Jób neovládl a začal obviňovat samotného Hospodina, že mu křivdí a neprávem ubližuje.“

Lachmanová si nemyslí, že by to Elífaz a jeho dva přátelé mysleli od počátku zle (vždyť mu přišli jako jediní nezištně pomoci). Ale když už byli v tom obhajování Boží spravedlnosti, začali milému Jóbovi vysvětlovat, jak se věci mají, začali mu dávat rady, předhazovat jeho údajné chybné postoje, podezírat ho ze skrytých hříchů, a tím vším Jóba ještě více dráždili. Proto se začal bránit a nakonec i obviňovat Boha, ačkoliv když mu to na začátku poradila jeho žena, tak ji příkře odmítl. „To vše byl až výsledek „služby“ našich tří výtečníků, kteří do této pozice Jóba svými řečmi dostali. Možná že právě to byl onen důvod, proč byla jejich úporná snaha nakonec ohodnocena jako „nenáležité mluvení“, kvůli kterému proti nim vzplanul Boží hněv.“ Paradoxně to musel být v závěru sám Jób, kdo se za své přátele modlil, aby jim Bůh jejich hřích odpustil. (Ale zde vyvstává otázka: Nedalo by se na tyto situace vztáhnout třetí přikázání Desatera, které říká, že nemáme zneužívat jména svého Boha nazmar, tedy k obhajování svých věcí a postojů spíše než Boha samého?)

.

Tomáš Halík si všímá jiné okolnosti. Že totiž celý text knihy Jób je protkán verši, které silně připomínají koány zen-buddhistických mistrů. Tedy hádanky, na které nelze racionálně odpovědět a které zablokovávají obvyklý způsob uvažování. Celá kniha Jób je podle Halíka jedním velkým koánem. Jób pochopil, že Bůh je jiný, že je nepochopitelný a nepochopitelnost Boží je podle něj hlavní poselství knihy. Nikdo nemá dostatečný odstup a nadhled, z něhož by mohl vše přehlédnout a všemu rozumět. A ani tato kniha nezná Boha, který musí potrestat viníky a odměnit dobré, a to tak jak si to my spravedliví představujeme a požadujeme to. (Pokud bychom tedy chtěli na knihu Jób vztáhnout nějaké přikázání Desatera, pak by to bylo spíše přikázání druhé, které říká, že se nemáme podléhat klamům o realitě a moci čehokoliv, co jsme si z nekonečně proudícího Božího tvoření sami vyřízli, sami zobrazili a sami znehybněli. Byť i jen jako obraz ve své hlavě.)

.

Více: http://www.hagioterapie.cz/?p=8

,

Repro internet:

http://www.magna-civitas.de/tafel%20der%20zeit.htm

http://www.abcgallery.com/R/repin/repin2.html