AKTUALITY

PŘIJÍMÁME NOVÉ ČLENY DO HAGIO SKUPINY

Aktuální hagioterapeutické semináříe a skupiny na horní liště v „Aktuálně“.

VYŠLA NOVÁ KNIHA
Jaromíra Odrobiňáka
Rok na psychiatrii

(více v rubrice Aktuálně)

Celý rozhovor s Prokopem Remešem o hagioterapii jako léčbě závislostí i úvodní článek: v Katolickém týdeníku č. 33… nebo zde, ale bez obrázku:

http://www.josefhurt.cz/node/7343

http://www.katyd.cz/tema/prestat-pit-kdyz-to-nejde.html

Rozhovory o hagioterapii

Dvě cesty

.
Cílem života jedince je dosažení pozitivní emoční bilance. Na obecné rovině se toho člověk usiluje dosahovat dvěma cestami, „ekonomickou“ a „spirituální“, které jsou v různých psychoterapeutických školách různě pojmenovány: Modus být a modus mít (E. Fromm), OK postoje (T. Harris), zapomnětlivost bytí a uvědomování si bytí (M. Heidegger), homo economicus a religiosus, atd. V hagioterapii máme za to, že rozlišení těchto dvou modů je terapeuticky zásadní a nejzřetelněji je popsatelné vzorci základního emočního ladění (tonality):

.

Modus mít (homo economicus): Je nesen základním emotivním laděním věčně nespokojené touhy po benefitech materiální i duchovní povahy, které člověk dosud nemá. Jde o modus spíše první poloviny života a dosažení pozitivní emoční bilance se usiluje dojít cestou naplňování neuspokojených tužeb. Existuje ve třech základních životních postojích a ty se projevují třemi základními strategiemi, jak věčně nespokojené touhy uspokojovat:

Já nejsem OK – Ty jsi OK („kdybych jen byl jako ty“): Bývá často spojen s intrapunitivitou a mnohdy lze v něm vysledovat realizaci dávného rodičovského poselství: „Smíš žít, jen když se přizpůsobíš a podrobíš“. Základní životní hodnotou je být milován, základním kognitivním schématem je úzkostnost a základní strategií, jak se vztahovat k druhým lidem, je zalíbit se jim (Horneyové strategie „k“).

Já nejsem OK – Ty nejsi OK („nic nemá smysl“): Bývá často spojen s impunitivitou a mnohdy lze v něm vysledovat realizaci dávného rodičovského poselství: „Smíš žít, jen když potlačíš své pocity“. Základní životní hodnotou je být svobodný, základním kognitivním schématem je depresivnost a základní životní strategií, jak se vztahovat k druhým lidem, je oddělit se a utéci od nich (Horneyové strategie „od“).

Já jsem OK – Ty nejsi OK („všichni jste pitomci“): Bývá spojen s extrapunitivitou a mnohdy lze v něm vysledovat realizaci dávného rodičovského poselství: „Smíš žít, jen když budeš výkonný a úspěšný“. Základní životní hodnotou je být uznáván, základním kognitivním schématem je paranoidnost a základní životní strategií, jak se vztahovat k druhým lidem, je ovládnout je (Horneyové strategie „proti“).

.

Modus být (homo religiosus): Je nesen základním emotivním laděním úžasu a radostné vděčnosti z benefitů materiální a duchovní povahy, které jsou člověku aktuálně dávány. Jde o modus, který se může objevovat spíše v druhé polovině života, a specifické je, že dosažení pozitivní emoční bilance se usiluje dojít cestou kontemplace již existujících daností. Je výrazem základního životního postoje Já jsem OK – Ty jsi OK. Základní životní hodnotou je „být“ (= tedy ne být „nějaký“) a základní životní strategií je činit dobro (outgoing) z důvodů vděčnosti za přijaté dobro (incoming).

S poukazem na modus „být“ se v našem kulturním okruhu setkáváme v požadavku židovského Desatera na svěcení soboty nikoliv kvůli regeneraci sil, ale kvůli radování se a vychutnávání darů stvoření. V křesťanské spiritualitě se s ním setkáváme v učení apoštola Pavla o životě ze zákona a životě z milosti, ve spiritualitě sv. Františka z Assisi, Mistra Eckharda, v současné době v teologii Anthony de Mella či v křesťanské psychologii L. Crabba. Ve zesvětštělé podobě se s poukazem na něj setkáváme i v ideji amerického Dne díkuvzdání jako upomínky dobroty Boží, díky níž osadníci Nové Anglie přežili první rok svého pobytu v Novém světě roku 1621. Mimo západní kulturní okruh se s tímto životním postojem setkáváme zejména v buddhismu théravádového směru.

cesty

Základní rozlišení obou životních modů je nejlépe postřehnutelné na protikladu jejich převažujícího emočního ladění – věčně nespokojené touhy (modus „mít“) versus radostné vděčnosti (modus „být“). Podle Ericha Fromma však modus „být“ existuje psychologicky pouze zde a nyní, zatímco modus „mít“ existuje v čase: v minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Časovost pak může kontaminovat modus „mít“ dalšími emocionálními barvami, zejména prožitky viny a lítosti (ve vztahu k minulosti), případně úzkosti (ve vztahu k budoucnosti).

 

.

Více:

http://www.hagioterapie.cz/?p=7981

http://www.hagioterapie.cz/?p=6427

.

Repro archiv autora