.
Cílem života jedince je dosažení pozitivní emoční bilance. Na obecné existenciální rovině se toho člověk usiluje dosahovat dvěma cestami, „ekonomickou“ a „spirituální“, které jsou v různých psychoterapeutických školách různě pojmenovány: Modus být a modus mít (E. Fromm), OK postoje (T. Harris), zapomnětlivost bytí a uvědomování si bytí (M. Heidegger), homo economicus a religiosus, atd. V hagioterapii máme za to, že rozlišení těchto dvou modů je terapeuticky zásadní a nejzřetelněji je popsatelné vzorci základního emočního ladění (tonality):

.

Modus mít (homo economicus): Je nesen základním emotivním laděním věčně nespokojené touhy po benefitech materiální i duchovní povahy, které člověk dosud nemá. Jde o modus spíše první poloviny života a dosažení pozitivní emoční bilance se usiluje dojít (v zásadě marně) cestou naplňování neuspokojených tužeb. Existuje ve třech základních životních postojích:

Já nejsem OK – Ty jsi OK („kdybych jen byl jako ty“): Bývá často spojen s intrapunitivitou a mnohdy lze v něm vysledovat realizaci dávného rodičovského poselství: „Smíš žít, jen když se přizpůsobíš a podrobíš“. Základní životní hodnotou je být milován a základní strategií, jak se vztahovat k druhým lidem, je zalíbit se jim (Horneyové „strategie k“).

Já nejsem OK – Ty nejsi OK („nic nemá smysl“): Bývá často spojen s impunitivitou a mnohdy lze v něm vysledovat realizaci dávného rodičovského poselství: „Smíš žít, jen když potlačíš své pocity“. Základní životní hodnotou je být svobodný a základní životní strategií, jak se vztahovat k druhým lidem, je oddělit se a utéci od nich (Horneyové „strategie od“).

Já jsem OK – Ty nejsi OK („všichni jste pitomci“): Bývá spojen s extrapunitivitou a mnohdy lze v něm vysledovat realizaci dávného rodičovského poselství: „Smíš žít, jen když budeš výkonný a úspěšný“. Základní životní hodnotou je být uznáván a základní životní strategií, jak se vztahovat k druhým lidem, je ovládnout je (Horneyové „strategie proti“).

.

Modus být (homo religiosus): Je nesen základním emotivním laděním radostné vděčnosti z benefitů materiální a duchovní povahy, které jsou člověku aktuálně dány. Jde o modus, který se může objevovat spíše v druhé polovině života, a specifické je, že dosažení pozitivní emoční bilance se usiluje dojít cestou kontemplace již existujících daností. Je výrazem základního životního postoje Já jsem OK – Ty jsi OK. Základní životní hodnotou je „být“ (= tedy ne být „nějaký“) a základní životní strategií je činit dobro (outgoing) z důvodů vděčnosti za přijaté dobro (incoming) – o vině se v tomto smyslu dá hovořit pouze tehdy, když dary, které přijímáme, začínáme „emancipovat“ od jejich Dárce.

S poukazem na modus „být“ se v našem kulturním okruhu setkáváme v požadavku židovského Desatera na svěcení soboty (nikoliv kvůli regeneraci sil, ale kvůli radování se a vychutnávání darů stvoření). V křesťanské spiritualitě je pak tento modus rozpracováván zejména ve spiritualitě sv. Františka z Assisi, Mistra Eckharda či v současné době v teologii Anthony de Mella. Ve zesvětštělé podobě se s poukazem na něj setkáváme např. v ideji amerického Dne díkuvzdání jako upomínky dobroty Boží, díky níž osadníci Nové Anglie přežili první rok svého pobytu v Novém světě roku 1621.