AKTUALITY

Informace o aktuálních hagioterapeutických seminářích a skupinách najdete v hlavním menu pod větvičkou „Aktuálně“.

A  ještě krátký rozhovor s vynálezcem existenciální hagioterapie :o)

http://www.rozhlas.cz/plus/dnesniplus/_zprava/i-kdyz-lide-padnou-podruhe-nebo-potreti-vidim-nadeji-rika-vynalezce-hagioterapie-remes–1707014 

Hagio-seminář září 2003

.

MUDr. Prokop Remeš: Ježíšovy výroky z hlubinně dynamického hlediska

Vezmeme-li do rukou evangelia, vidíme, že všechny Ježíšovy výroky, slova a poučení lze rozdělit do tří základních oblastí. První je oblast výroků o bezpodmínečné lásce, druhá oblast hovoří o spravedlivém soudu, do třetí oblasti můžeme zařadit výroky o vysokých morálních nárocích.

Když je navzájem porovnáváme, můžeme být hodně zmateni. Věcně se tato témata nacházejí ve velkém napětí: Jak je možné přijmout představu láskyplného a odpouštějícího Boha, který současně nemilosrdně odsuzuje hříšníky k věčnému utrpení v pekle? A jak se srovnat s představou spravedlivého Boha, který odsuzuje miliardy lidí žijících mravným životem k věčnému zavržení jenom proto, že nejsou křesťané? Jak je možné sloučit nárok spravedlnosti a dodržování požadavků křesťanské morálky s představou, že očištění vin lze dosáhnout svátostmi prakticky zadarmo a kdykoliv, třeba křtem v hodině smrti?

Dějiny teologie ukazují, že Ježíšovy výroky představují v souhrnu jeden veliký a rozumem těžko řešitelný kóan. Je otázka, zda je vůbec lze rozumem řešit, zda totiž Ježíšovy výpovědi jsou informační povahy (že něco nějak „je“). Nemají spíš mají povahu komunikačního oslovení, jak se s tím právě setkáváme u zenových kóanů, tedy aby s námi něco „udělaly“?

Ukažme si to na zkušenostech z našich terapeutických skupin: Důraz na vztahovou rovinu Ježíšových výroků vede mnohé jejich účastníky k tomu, že Ježíšova slova o vysokých nárocích morálky přestávají vnímat jako informace o Ježíšově tvrdém a moralistním přístupu k mravní dokonalosti, ale spíše je vnímají jako apel k sebezpytování a uvědomění si vlastní nedostatečnosti – ať dělají, co dělají, bez Boží milosti si od viny a hříchu stejně nemohou pomoci. Ježíšova slova o soudu a zavržení hříšníků se ve světle tohoto přístupu mnohým přestávají jevit jako obrazy o stavu budoucích věcí, ale spíše se jim jeví jako podnět k oživení jejich touhy pokusit se ze své zapletenosti do zla vysvobodit. A konečně Ježíšova slova o odpuštění přestávají být pro ně pouhým popisem mrtvých historických reálií, ale stávají se mocným emocionálním podnětem k důvěře, že právě zde a nyní se jim nabízí Ježíš. Že je miluje, je ochoten vzít všechny jejich viny na sebe a dluh jejich spravedlnosti splatil už před dvěma tisíci lety na Golgotě.

Svoji zkušenost s hlubinně analytickým výkladem a základním předpokladem o „pedagogické“ povaze Ježíšových výroků vyjádřil kdysi jeden z účastníků naší skupiny následující alegorií: „Pro mě je to tak, jako kdyby Ježíš zaplatil výstavbu veřejných lázní. Zve tam všechny lidi, aby se přišli očistit. Neklade si žádné podmínky ani požadavky, protože má lidi opravdu a bezpodmínečně rád. Právě z lásky k nim ale chce, aby si uvědomili, že jsou špinaví, a proto jim povídá o kráse čistoty. A také chce, aby přišli dobrovolně z prosté touhy se umýt. A proto jim povídá o hrůzách a nemocích, které špína přináší.“

.

PhDr. Jan Czech: Duchovní psychoterapie

Zatímco moderní psychoterapeutické orientace sledují zhusta blaho, zdraví, psychický rozvoj či homeostatickou rovnováhu, duchovní terapie zohledňuje duchovní stránku člověka a zaměřuje se na jeho osobní růst a zrání. To koresponduje se základní myšlenkou západní křesťanské antropologie, že harmonie, ke které člověk přirozeně tíhne, je neustále narušována vnějším oslovováním smyslem, který člověka tlačí k následné reintegraci na vyšší rovině bytí. Kruciální moment, ve kterém se oba psychoterapeutické přístupy zásadně liší, představuje pojem utrpení. V prvním případě je chápáno jako čiré negativum, ve druhém jako nutná i postačující podmínka lidského růstu.