AKTUALITY

Informace o aktuálních hagioterapeutických seminářích a skupinách najdete v hlavním menu pod větvičkou „Aktuálně“.

A  ještě krátký rozhovor s vynálezcem existenciální hagioterapie :o)

http://www.rozhlas.cz/plus/dnesniplus/_zprava/i-kdyz-lide-padnou-podruhe-nebo-potreti-vidim-nadeji-rika-vynalezce-hagioterapie-remes–1707014 

Hagio-seminář září 2004

.

Mgr. Pavel Dušek: Případ Anneliese Michelové

Případ Anneliese Michelové představuje jeden z nejznámějších a nejvíce medializovaných případů démonické posedlosti ve 20. století. Anneliese Michelová se narodila v roce 1952 v bavorském městečku Klingenberg v řemeslnické rodině katolického vyznání. Byla velmi introvertní, zbožná, díky častým nemocem byla fyzicky slabší konstituce a ve škole ji označovali spíše jako „studijní typ“. První příznaky jejích mimořádných záchvatových stavů se objevily v roce 1968 v jejích šestnácti letech, kdy ve škole bez zjevné příčiny upadla do bezvědomí a následující noc si za silných svalových křečí prokousla jazyk. Jak později uvedla, pociťovala během tohoto záchvatu jakousi cizí sílu, která se ji pokoušela přitisknout k posteli.

Další podobný záchvat se dostavil v srpnu 1969. Tehdy již rodinný lékař navrhl podrobné neurologické vyšetření s podezřením na epilepsii, ale i když všechny provedené testy včetně EEG byly negativní, vyšetření bylo uzavřeno jako epileptické onemocnění typu grand mal. Prodělaný záchvat byl označen za cerebrální křeče nočního typu. Po tomto vyšetření bylo Anneliese nasazeno antiepileptikum Centropil, a i když medikace byla pro neúčinnost opakovaně měněna, léky tohoto typu (antiepileptika – antikonvulziva) užívala Anneliese až do své smrti v roce 1976.

Na přelomu roku 1969 a 1970 prodělala Anneliese zánět plic a pohrudnice, které byly posléze diagnostikovány jako tuberkulózní infekce. Během ozdravného pobytu v plicním sanatoriu v Mittelbergu prodělala třetí záchvat bezvědomí. Následné neurologické vyšetření opět neobjevilo žádnou patologii. Ještě během pobytu v Mittelbergu zažila Anneliese svoji první vizi, která byla spíše mimořádně působivou imaginací, než halucinací, a jejím obsahem byla obrovská šklebící se tlama ďábla („riesige teuflische Fratze“). Tato vize se opakovaně vracela a Anneliese se postupně propadala do apatie a deprese.

Poslední v řadě těžkých záchvatů prodělala v červnu 1972. Výsledky EEG vyšetření byly i tentokrát negativní. Anneliese si začala stěžovat na protivný zápach, který nikdo v jejím okolí necítil, imaginativní vize se dostavovaly stále častěji a Anneliese začala hledat pomoc v modlitbě a duchovním životě. Když však s otcem navštívila mariánské poutní místo v San Damianu v Itálii, nebyla schopna podívat se na obrazy Krista ani vstoupit do poutní kaple. Dokonce fyzicky napadla ženu, která se o kapli starala. Když v roce 1973 začala studovat na Vyšší pedagogické škole, zmínila se o svých vizích školnímu lékaři, ale jeho reakce ji přiměla napříště o těchto věcech pomlčet.

V této době se s jejím případem seznámil páter Adolf Rodewyk, považovaný za specialistu na posedlost a exorcismus, který sice nechtěl zpočátku do Anneliesina života aktivně zasahovat, ale vyjádřil přesvědčení, že se o posedlost skutečně jedná. V té době se s Anneliese seznámil další kněz, Ernst Alt, který se s ní začal pravidelně modlit. Doporučil nové neurologické vyšetření, a protože bylo stejně jako předchozí negativní, požádal místního biskupa o svolení k provedení exorcismu podle pravidel Rituale Romanum. Pro velké biskupovo váhání dosáhl Ernst Alt souhlasu za vydatné podpory pátera Rodewika až v září 1975.

Mezi tím se stav Anneliese prudce zhoršil. Objevilo se u ní dočasné ochrnutí, procházela řadou křečovitých záchvatů trvajících až půl hodiny, během nich propadala zuřivosti a napadala osoby ve svém okolí nebo ničila věci kolem sebe, zejména pokud připomínaly Ježíše nebo svaté. Téměř přestala spát (spala pouze jednu hodinu denně), záchvaty hyperaktivity se projevovaly skákáním do vzduchu a pádem na kolena, dokud se jí nerozedřely a zcela neotekly, několik hodin trvajícím neartikulovaným křikem, voláním jména Ježíš s prosbami o pomoc a smilování. Začala si stěžovat na návaly horka, občas zoufale volala, že má pocit, že hoří, a v takových chvílích ze sebe strhávala šaty, koupala se ve studené vodě, vrhala se ve sklepě na hromady uhlí nebo se obličejem máčela v záchodové míse.

První exorcismus se konal 24. září 1975 a následovalo několik dalších „sezení“. Anneliesin stav se začal subjektivně zlepšovat, od října se jí objevovaly pozitivní vize Panny Marie, přestala upadat do transu a v únoru konečně zmizely vize všeho druhu – ať příjemné či nepříjemné. Její fyzický stav se však nadále zhoršoval, prudce ztrácela na váze, nepřijímala potravu, odmítala lékaře a zemřela 1. června 1976. Podle pitevního nálezu nastala smrt v důsledku podvýživy.

Zhruba o dva roky později stanuli její rodiče i oba duchovní, kteří prováděli exorcismus, před soudem. Byli odsouzeni k podmínečným trestům. Jeden ze soudních znalců z oblasti medicíny prohlásil, že základním pochybením bylo, že Anneliese nebyla v závěrečném období svého života zklidněna silnějšími medikamenty, i proti své vůli nebyla vyživována umělou výživou a nepodstoupila elektrošoky.

P.S.: Referát byl přednesen na semináři Společnosti pro hagioterapii a pastorační medicínu v červnu 2004 v PL Bohnice. V následné odborné diskusi byl ze strany lékařů vyjádřen názor, že přes opakovaně negativní nálezy EEG nebylo díky tehdejšímu stavu vědy možné zcela vyloučit diagnózu epilepsie a z dnešního hlediska nebylo tedy možné vyloučit koincidenci epilepsie s psychózou („organická schizoformní psychóza“). Skutečností zůstává, že po Anneliesině smrti se stal její příběh předmětem mimořádného zájmu médií a odborné komentáře k případu většinou pouze zrcadlily světonázor toho kterého lékaře, psychologa či religionisty. Většina z nich obsahovala kritiku „středověkých metod“ církve, nebo naopak „příliš biologické“ pojetí moderní medicíny či moderního materialismu vůbec.

Vícehttp://www.youtube.com/watch?v=x4n9vK0_mdk

.

MUDr Prokop Remeš: Modely démonické posedlosti v křesťanství

Vzhledem k démonické posedlosti se v rámci křesťanství můžeme setkávat s trojím způsobem vysvětlování nejhlubší povahy tohoto fenoménu:

Lékařské vysvětlování: Ztotožňuje novozákonní obrazy posedlosti se stavy, které současná věda zahrnuje pod obrazy medicínských diagnóz. Například epilepsie u Marka 9,17 – 27, disociativní poruchy u Matouše 12,22, psychózy schizofrenního okruhu u Marka 5,2 – 20 či somatické nemoci neurologické povahy u Lukáše 13,10 – 13. Toto pojetí nepopírá posedlost jako fenomén, termín „posedlost“ je podle tohoto pojetí relevantní v kontextu náboženského jazyka, ale v kontextu současné vědy je přiměřenější označovat tyto stavy termíny lékařských diagnóz.

Pojetí Otců pouště: Ztotožňuje démonickou posedlost s intrapsychickými vzorci jednání nadanými silným emočním potenciálem, které působí destruktivně na psychointegritu člověka. Tyto komplexy jsou do značné míry autonomní a jedinec je nemá plně ve své moci – pocity méněcennosti, pocity strhujícího hněvu, svazující sexuality, vnitřního vyhoření atd. Toto pojetí je populární zejména v současné psychologii, neboť u Otců pouště je koncepce „démonů“ prakticky totožná s koncepcí nevědomí a autonomních komplexů, jak o ní hovoří současná analytická psychologie (C. G. Jung). V poněkud naivnější formě se s ním lze ale setkat i u různých skupin charismatického a letničního hnutí (vyhánění démona hokeje, démona katolictví, démona alkoholismu atd.).

Pojetí Rituale Romanum: Považuje posedlost za fenomén, který se nachází mimo hranice současné medicíny i psychologie. Rituale Romanum je liturgická kniha biskupů Římsko-katolické církve a za základní kriterium démonické posedlosti považuje přítomnost fenoménů, které současná psychologie ani medicína nezná, ba přímo neuznává – parapsychické fenomény nejrůznějšího typu, tedy telepatie, nevysvětlitelné znalosti cizích jazyků, levitace, pohybování předmětů na dálku, mimořádné znalosti skrytých věcí atd. Teprve situace, kdy věda nemá k danému stavu člověka co říci, je podle Rituale Romanum možné uvažovat o posedlosti démonem.

.

PhDr Alena Halamová: Exorcistní kazuistika

Pacientka A. B. (iniciály změněny) byla od dětsví hospitalizována na dětském oddělení PL Bohnice pro stavy nezvladatelné impulzivní agresivity. Záchvaty se dostavovaly minimálně jednou denně, farmakoterapie byla neúčinná, myšlenka na stereotaktickou operaci byla ze strany neurochirurgického oddělení FN Střešovice odmítnuta jako neindikovaná. Protože pacientka již překročila věk osmnácti let a její stav se stával stále více neúnosný, hrozilo přeložení na uzavřené psychiatrické oddělení s možností dožití života v síťovém lůžku.

K události došlo před dvaceti lety v dobách komunistické totality a vše se dálo v naprostém utajení. Byl kontaktován tajně vysvěcený biskup a ten se po určitém váhání uvolil provést exorcismus. Samozřejmě pouze „na dálku“, aniž by navštívil léčebnu a pacientka A. B. o čemkoliv věděla. Jeho váhání se pojilo s obavami, aby se zlé „démonické“ síly neobrátily proti jeho osobě. Za účasti dvou dalších osob došlo v jednom bytě na sídlišti v Libni k vykonání exorcistního obřadu a pro všechny dost překvapivě došlo k okamžitému vymizení veškerých záchvatů.  Exorcistní modlitba však již nebyla opakována, protože lidem, kteří se obřadu účastnili, se zdálo, že k obrácení „zlých sil“ proti jejich osobám skutečně dochází (nečekaný úraz a hospitalizace jejich novorozeného dítěte). Bezpříznakový stav remise pacientky A. B., který byl po celou dobu potvrzován zápisy v pacientčině dekurzu i sledováním nezávislými osobami, trval přesto více než tři měsíce. Po třech měsících se záchvaty nezvladatelné impulzivity začaly opět pomalu vracet, nicméně jejich frekvence již nikdy nedosáhla intenzity před exorcismem a navíc došlo k proměně celkového charakteru záchvatů – agresivita byla vystřídána těžkými stavy panické úzkosti (pacientka zalézala pod stůl, ukrývala se atd.). Po několika letech byla pacientka z PL Bohnice přeložena do ústavu sociální péče a její další osud není znám.

.

Více: http://www.hagioterapie.cz/?p=73

.

Repro internet:

http://media1.webgarden.name/images/media1:4da37f17a3588.jpg/cf6e5e7c9a_37958873_o2.jpg

http://eastangliaseminarians.blogspot.com/2011/04/retreat-over.html