.

Mgr. Pavel Dušek: Léčba úzkosti přijetím strašného (diplomová práce)

.

Mgr. Svatava Škodová : Lingvistický rozbor glosolalie

Počeštěný termín glossolalie vychází z řeckého glossa – „jazyk“ a lalia – mluvení. Jazyk, který nebyl získán přirozenou cestou. Jde o jev, který je charakterizován produkcí slov a celých promluv, obvykle ve stavu náboženského vytržení, nejedná se ovšem o schopnost hovořit některým z doložených živých či mrtvých jazyků. Jde spíše podobu určité hatmatilky, kdy hlasové orgány mluvčího jsou aktivní, ale k produkci „slov“ dochází bez přímé vědomé kontroly mluvčího. Glossolalie či tzv. mluvení  jazyky je dnes známa díky textům týkajících se tohoto jevu dochovaných v Novém zákoně ( 26 místech v Novém Zákoně), zmínky o glosolálii máme i ze středověku, a v současné době je glossolalie praktikována především v tzn. charizmatických společenstvích (u nás Křesťanské misijní společenství, charizmatické sbory Jednoty bratrské, výjimečně sbory Církve bratrské).

Uvedeme si záznam glossolalického projevu byl pořízen v nedělním shromáždění Jednoty bratrské v Liberci 16.9.2001. Projev je kombinací mluveného a zpívaného textu. V některých okamžicích bylo velmi těžké určit  skutečnou podobu jednotlivých „slov“, neboť se výslovnost více blížila nesrozumitelnému mumlání. Délka trvání celého projevu byla 2 minuty 18 vteřin: „Séra kéra  lej e ndej ev naj sory ev rajt/no sojla hejroj /mej raj /no sóroj/ névaj kéroj no sóroj/ makalamamíjadéraj/nóroj /nosókaj/ moremanemakaj mosoj /nemakaj…oh éé/nosaj ka moroj/ malake mosakaj neva nomakelkaj /nomelakaj mosokajbekejmoj…navakaj molaké mosorej /mosóroj nakévoj/mosóraj /mosóroj/manaké menamaj /malakemosoj nomej malakeloj /malakaj o tébakaj ederav soj  nijej makialach  noj  labera/ e na soj e ki moj palakinaj /o no šeba ki moj e va la  kína / o mosoj natíloj makéminaj matéros /hev e lakaj e noj /minakimoj /makálaealakjamasaj /nojké nojké maní /masébaj malavalasaj nojké nojké maní manasébaj lokoj mekínoj m nej no sé makaj no la kína makaj a najne šéba  e ké maj o lór e saj ma ne mé menakaj e lajna e la  hajne dé nosoj /noj ké /nojké baréba /e déra /en dérasaj /ená /mi kaj /nojke/“

Tento text byl interpretován následujícím způsobem: „Bratři a sestry, mám za to, že jsem dostal výklad k této písni. Zvažuj a rozsuzuj. Je to slovo z Izaiáše  proroka 58 kapitoly od 6 do12 verše. Slyšte to slovo. Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. Tehdy zavoláš a Hospodin ti odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve:“Tu jsem!“ Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne. Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům. Amen“

Jaká jsou možná vysvětlení glossolalie? Obecně se dnes teologové domnívají, že glossolalie nejsou extatickým stavem, neboť mluvit v jazycích neznamená upadnout do extáze ani do změněného stavu vědomí. Člověk si většinou zachovává vědomou kontrolu nad svým chování, i když ten, kdo hovoří „jazyky“, přichází do stavu motorického automatismu, který je klinicky popsán jako stav radikálního vnitřního oddělení se od vědomého okolí. V některých situacích může ovšem motorický automatismus až ztrátou volní kontroly nad svalovou činností. Zvláště v prostředí silných emocí a vzrušení, což je typické prostředí charismatických shromáždění, může člověk velice lehce sklouznout do stavu, kdy nad sebou ztrácí vědomou kontrolu a jazyky mohou být výsledkem tohoto stavu.

Vstoupit do „pasivního zřeknutí se vědomé kontroly“ je právě ta informace, kterou v charismatickém hnutí dostane každý uchazeč o „dar jazyků“. Takový zájemce  se má odpoutat myšlením od okolního světa a i od sebe sama, tím se osvobodit a vzdát se i řízení svého hlasu. Má vyslovit několik slov a nechat je volně plynout a nemyslet při tom na to, co říká. Po rozsáhlém studiu těch, kteří hovoří jazyky, došli Kildahl a Qualben k závěru, že ti, kdo hovořili jazyky, byli lidé snadno se podřizující, lidé otevření různým podnětům, lidé, kteří se snadno upínají na druhé, zvl. v sociální hierarchii výše postavené a lidé, kteří se lehce podřizují moci sugesce.

Na základě studia jednotlivých historických dokumentů a na základě poslechu glossolalických projevů ze součaných křesťanských společenství se domníváme, že pod termínem glossolalie je míněn zejména fenomén, kdy jedinec hovoří neexistujícím „jazykem“, který vykazuje uzuálně používané znaky. Struktura takovéhoto „jazyka“ se,  začíná formovat ve společenstvích, která glossolalii používají při svých setkáních pravidelně a často, i když zde bychom mohli ještě dále vydělit: Strukturu formující se jen u individua (jedinec často používající glossolalii nevědomě vyvine „jazykový vzorec“, který se odlišuje od skutečných jazyků, který však on sám začíná používat pravidelně, např. častější opakování některý hlásek v určité kombinaci, preference určitých „slov“ i specifických intonačních schémat), a strukturu formující se v rámci skupiny (glossolalie je často používána v sociálně kompaktních skupinách s intenzivním společným životem a na základě poslechu jsou pak některé zvukové jevy opakovány i ostatními členy společenství, čímž se vytváří specifická struktura jejich „mluvení jazyky“.

Přesto z ligvistického hlediska je možné v našem kulturním a jazykovém prostředí vypozorovat v glosolálii určité zákonitosti výskytu a frekvence jednotlivých hlásek. Ze zkoumaných záznamů se zdá, že nejčastěji se v glosoláliích objevují otevřené samohlásky „a“, „e“ a „o“, na druhou stranu prakticky se nevyskytuje uzavřená samohláska „u“ (včetně dvojhlásek „ou“ a „au“). Samohláska „i“ se vyskytuje zřídka a zdá se, že v daném řečovém projevu nese jisté sémantický význam, totiž význam upozornění, zvýraznění, jakéhosi vykřičníku. Ani frekvence souhlasek není zdá se v glosoláliích vyrovnaná: Velmi často se vyskytují znělé a ražené hlásky, retnice retnice a ostré sykavky, zřídka se objevují měkké souhlásky „ď“, „ť“, „ň“, hláska „ch“ a prakticky se nevyskytují šeptavé sykavky  „š“, „ž“, „č“ a souhláska  „ř“.

.

Mgr. Pavel Dušek: Démonické obrazy Boha