.

Max Kašparů – Hypnoterapie a křesťanství

Námitky proti hypnoterapii se v křesťanském prostředí ozývají zejména ze strany charismaticko – letničních skupin a zaměřují se zejména na možnou ztrátu svobody hypnotizovaného vzhledem k hypnoterapeutovi, vzhledem k údajné otevřenosti k působení démonů a vzhledem k možnosti anestézie vlastního svědomí. Oficiální exorcista pro Evropu Elias Vella však v soukromém rozhovoru důsledně rozlišuje dvě stránky hypnoterapie, v nichž jednou vystupuje hypnóza jako nástroj manipulace (a tomuto zneužívání hypnoterapie říká jednoznačné NE) a jednou jako nástroj léčby, jemuž je správné dát zelenou. Možnosti zneužívání hypnoterapie v prvém slova smyslu jsou však značně omezené, rozhodně právní řád nikde na světě neuznává hypnózu jako důvod exkulpace případného provinilého.

Hypnózu lze definovat jako změněný stav vědomí a změněný vztah k hypnotizérovi. Zda člověk klesne do hypnózy nebo ne, je dáno téměř výhradně charakteristikami hypnotizovaného, nikoliv hypnotizéra. Hypnotický trans je pak kromě stavů „prázdné hypnózy“ nikolic cíl sám pro sebe, ale prostředek pro vložení posthypnotické sugesce. Efekt léčby tak vzniká integrací tří cvstuponích proměnný: očekývání ze strany klienta, autorita hypnotizéra a určitý emocionální náboj.

V diskusi padla otázka po povaze léčitelství, kdy se zdá, že se b něm často užívají metody samoléčivé „prázdné hypnózy“. Dále otázka otázka regresivní terapie a regrese do „minulých životů“ – tato oblast bývá považována již za potenciálně příliš otevírající, dezintegreující a nebezpečnou (mgr. Klimeš uvádí příklad substitučního psaní fantazijních románjů při plném vědomí). Další otázka se týkala vztahu hypnózy a posedlosti, hypnózy by snad bylo možné použít v situaci, kdy člověk již sám přichází s přesvědčením, že je posedlý a o pravfou posedlost tím pádem pravděpodobně nejde.

.

Jana Marková – Labyrinty, křesťanství a psychoterapie

Labyrint není bludiště. Zatímco labyrint má pouze jednu cestu, která člověka vede k cíli a on má stále přehled o celém poli, bludiště má více cest, člověka mate a člověk se v něm cítí ztracen. Původní labyrinty pocházejí ze starověku z ostrova Kréty, brzy se však objevují i v křesťanských chrámech, buď jako nástroje koncentrace k modlitbě (malé labyrinty), případně jako posvátný prostor sloužící k meditaci cesty člověka ke svému středu (psychologický aspekt) a k Bohu (teologický aspekt) a to přímo během chůze. Labyrinty, která se v křesťanství vyskytují až do gotiky (v renesanci jsou nahrazovány bludišti) často zahrnují hlubokou symboliku, kterou člověk může při procházení labyrintem promeditovávat: Obsahují 11 kruhů (číslo neúplnosti) a čtyři kvadranty podle schématu kříže symbolizující čtyři oblasti – oblast somatickou, mentální, emocionální a spirituální.

.

Tibor A. Brečka – Tarot a psychoterapie

Kde vznikl tarot se neví, ale nejstarší tarotové karty pocházejí z 15. století. Jejich 68 karet se člení do dvou tzv. arkán, velké arkány o 22 kartách a malé arkány o 56 kartách. Kromě esoterického užívání se poslední roky začínají užívat tarotové karty (prodchnuté symboly) jako projektivní technika i v psychoterapii.