AKTUALITY

Informace o aktuálních hagioterapeutických seminářích a skupinách najdete v hlavním menu pod větvičkou „Aktuálně“.

A  ještě krátký rozhovor s vynálezcem existenciální hagioterapie :o)

http://www.rozhlas.cz/plus/dnesniplus/_zprava/i-kdyz-lide-padnou-podruhe-nebo-potreti-vidim-nadeji-rika-vynalezce-hagioterapie-remes–1707014 

Hagio-seminář červen 2007

.

Petr Král: Teen Challenge

Teen Challenge představuje celosvětové hnutí boje proti drogovým závislostem, které založil na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století americký letniční kazatel David Wilkerson (autor světoznámého bestselleru Dýka a kříž). Protože letniční hnutí představuje první vlnu tzv. pentekostálního hnutí, které se vedle hnutí charizmatického a viničního zaměřuje na obnovu života v Duchu svatém, i Teen Challenge od samého počátku definuje sebe sama více jako hnutí náboženské než hnutí sociální pomoci. Programy Teen Challenge se chápou jako učednické modely výchovy ke křesťanské zralosti. Podmínkou účasti klientů na životě v komunitách Teen Challenge je souhlas s tím, že klienti chtějí dojít pomoci prostřednictvím Boha, i když v případě pochybností je klientovi bez problémů nabízena možnost péče v alternativních zařízeních.

Kromě mnohého společného existují tři základní stavební kameny, které jsou pro Teen Challenge specifické: a) Zásada pastorace, kterou se s odvoláním na 2 Kor 5,17 („Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové“) míní představa, že křesťanská konverze představuje zásadní krok k oddělení se od starého způsobu lidského života. b) Zásada učednictví, která s odvoláním na Ef 5,9 – 11 („Žijte proto jako děti světla – ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejme, co se líbí Pánu. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy“) prohlašuje za cíl lidského snažení dovršení osobní zralosti podle obrazu Kristova lidství zde na zemi. c) Zásada setkávání s Bohem, která s odvoláním na Skutky 1,8 („dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky … až na sám konec země“) stanovuje perspektivu trvalé záchranné moci Boží pro člověka, který přijme křest Duchem svatým.

.

Michal Kolář: Rozvoj šikany ve školních kolektivech

Podle posledních průzkumů se zdá, že terčem šikany bylo u nás ve svém životě až 40% dětí. Závažnost šikany spočívá v tom, že její následky se týkají nejen obětí, ale i agresorů (iniciátoři šikany páchají v dospělosti násilnou trestnou činnost zhruba se čtyřnásobnou incidencí než ostatní lidé), svědků šikanování i širšího okolí. Důležité je, že šikana probíhá v pěti stadiích a každé z nich vyžaduje odlišný psychoterapeutický a socioterapeutický přístup (psychická šikana, kde neexistuje fyzické násilí, má stejná stadia jako šikana fyzická):

  1. Ostrakismus: Jde o mírné, převážně psychické formy ústrků, při nichž se méně vlivní a méně oblíbení členové skupiny necítí dobře – je jim dávána najevo jejich neoblíbenost a neuznávání. Ostatní je více či méně odmítají, nebaví se s nimi, pomlouvají je, spřádají proti nim intriky, dělají na jejich účet „drobné“ legrácky atd.
  2. Přitvrzená manipulace a ojedinělá fyzická agrese: Jako v každé skupině dochází i v třídním kolektivu ke krizím a okrajoví členové mohou sloužit jako ventil, na němž si frustrovaní jednotlivci vybíjejí své zoufalství. Zážitek, jak chutná moc, když jedinec bije a týrá někoho slabého a ustrašeného, může vyvolat u disponovaných jedinců prolomení posledních zábran a oni začínají své agresivní chování opakovat. Velmi nepříznivou variantou je, když násilí začne praktikovat vůdce a hvězda skupiny jako „úlevnou“ zábavu nebo prostě jen pro obveselení sebe a okruhu svých obdivovatelů.
  3. Klíčové stadium – vytvoření jádra: Vytvoří se jádro agresorů, kteří začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou již osvědčeným objektem ostrakizování, a pokud se do té doby nezformuje silná pozitivní skupina „Rychlých šípů“, která by se agresorům mohla postavit a mohla jim být alespoň rovnoceným partnerem ve vlivu a popularitě svých členů. Za jasné a nepřekročitelné pravidlo dané skupiny se však často považuje zásada nebonzovat, kterou přijímají i charakterově slušní členové, a tak tažení podskupiny tyranů za mocí může nerušeně pokračovat.
  4. Většina přijímá normy agresorů: Činnost jádra agresorů přináší plody a jejich normy jsou přijaty většinou jako nepsaný zákon. V té době získá neformální tlak ke konformitě dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. Následkem toho dojde ve skupině k šokující proměně. To, co hlásají pedagogové, ustupuje zcela do pozadí, skupina je zcela poplatná normám vůdců a i mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě, aktivně se účastní týrání spolužáka a pociťují při tom uspokojení.
  5. Totalita, otrokářství: Dochází k rozdělení žáků na dvě sorty lidí – na skupinu otroků, kteří nemají žádná práva, a na skupinu otrokářů, kteří mají všechna práva. Otrokáři využívají na otrocích všechno, co je využitelné, od materiálních věcí (peněz a osobních věcí) po jejich tělo, city, rozumové schopnosti, školní znalosti apod. Největším důkazem moci nad těmito otroky je to, že jim otrokáři mohou způsobovat bolest, znásilňovat je všemi způsoby, a oni nejsou schopni se bránit. Původně neutrální členové skupiny se zájmem přihlížejí, stále více se aktivně zapojují do týrání, brutální násilí je považováno za výbornou legraci, v níž není místa pro soucit s utrpením a zcela chybí pocit viny. V extrému se se může stát, že parastruktura moci prorůstá se strukturou oficiální.

Pro psychoteraputickou praxi je třeba si uvědomit, že chceme-li poskytnout první pomoc, je třeba volit úplně jiný strategický postup u počátečních stadií šikany než u stadií pokročilých. Pro první pomoc lze použít v zásadě dvě odlišné metody – metodu vnějšího nátlaku, jejímž cílem je přinucení viníků strachem a trestem k dodržování oficiálních norem, a medotu usmíření, která sleduje vnitřní proměnu vztahůl mezi oběťmi a agresory.

.

Richard Machan: Existenciální analýza

1) Viktor E. Frankl a Alfried Längle:

Učitel a žák, první chtěl logoterapii (terapii smyslem) přiřadit jakékoliv psychoterapii, druhý se zabýval i vnitřní zkušeností člověka, jejíž analýza by měla účinné logoterapii vždy předcházet.

2) Dynamika člověka a existence:

Řehoř Nysský kdysi prohlásil, že člověk byl stvořen Slovem a je tudíž „odpovědí“. Podle Frankla je člověk osloven světem a z jeho strany by měla následovat odpověď. Zatímco Franklova logoterapie se zaměřuje na svět a hledá v něm hodnoty, pro které by stálo za to žít, existenciální analýza se zaměřuje zejména na nitro člověka a hledá v něm intrapsychické bloky, které mu brání, aby tuto odpověď mohl hodnotám světa dát.

3) Základní osobnostní motivace:

Předpokladem prožitku smyslu jsou kladné odpovědi na tři základní existenciální otázky.

Otázka Mohu být?: Tato otázka se zaměřuje na postoj člověka k jeho osudu a schopnosti přijmout svou dannost (darovanost). Kladná odpověď na tuto otázku se projevuje prožitkem bazální důvěry, negativní odpověď se projevuje silnými úzkostnými stavy někdy až typu schizoformních psychóz.

Otázka Chci být?: Tato otázka pracuje s emocemi a hodnotami a zaměřuje se na zjištění emocionálního podbarvení faktu vlastní existence. Kladná odpověď na tuto otázku se projevuje prožitkem bazální vděčnosti (jsem rád, že žiji), záporná odpověď depresivními stavy.

Otázka Mohu být, jaký jsem?: Tato otázka se zaměřuje na hranice člověka, které fungují jako jeho osobní ochrana, ale i pomoc (aby člověk mohl projevit, kdo je). Kladná odpověď na tuto otázku se projevuje prožitkem pocitu sebehodnoty, negativní odpověď hraniční, histrionskou či narcistickou poruchou osobnosti. V této oblasti se již pracuje se svědomím ve smyslu proměny pouhého rodičovského imperativu „má se“ na dospělé egosyntonní „chci“ a s lidskou svobodou: Její podstata spočívá v porozumění vlastní psychodynamice. Toto porozumění je předpokladem zaujetí postoje k faktu vlastní determinovanosti ve smyslu, zda tato determinovanost bude přijata nebo odmítnuta. Právě tento meta-postoj tvoří podstatu lidské svobody.