AKTUALITY

Aktuální hagioterapeutické semináříe a skupiny na horní liště v „Aktuálně“.

Celý rozhovor s Prokopem Remešem o hagioterapii jako léčbě závislostí i úvodní článek: v Katolickém týdeníku č. 33… nebo zde, ale bez obrázku:

http://www.josefhurt.cz/node/7343

http://www.katyd.cz/tema/prestat-pit-kdyz-to-nejde.html

Rozhovory o hagioterapii

Hagio-seminář říjen 2008

.

Michal Kolář: Šikana – překážky při jejím odhalování

Odhalení pokrořčilé šikany brání z rozličných důvodů a pohnutek všichni účastníci vyšetřování. Pro toho, kdo chce poskytnout pomoc při šikanování, je proto velmi důležité, aby věděl, jaké problémy ho při tom čekají:

a) Od oběti je těžké získat podrobnější a objektivnější informace, protože se často podřizuje tlaku skupiny, která zakazuje „bonzování“, mívá strach z pomsty a především jí hrozí ztráta sebeúcty a rozbití osobní integrity.

b) Agresoři často úporně a vynalézavě lžou, používají falešných svědků a nutí oběti ke lhaní či odvolání výpovědi. Zásadní chybou ve strategii vyšetřování je v této souvislosti přímé bezprostřední vyšetřování podezřelých agresorů a následující konfrontace s jejich obětmi.

c) Pro ostatní členy nemocné skupiny je příznačný strach vypovídat, které chápou to jako „bonzování“. Velmi neefektivní  je proto, když se pedagog ptá nahodilých žáků, co se stalo a jak to bylo.  Velkou chybou je však zejména to, když učitel začne svoje podezření na šikanu vyšetřovat ve třídě a vyptává se jednotlivých žáků před ostatními spolužáky.

d) Někteří rodiče agresorů chrání své děti za každou cenu, protože neunesou pravdu, že jejich dítě šikanovalo slabší spolužáky. Celou věc často bagatelizují, snadno přejímají pohled svého dítěte a nejsou schopni se vcítit do postavení a prožívání oběti.

e) Někteří rodiče oběti se obávají spolupracovat při vyšetřování, protože se obávají pomsty agresorů na svých dětech. Odborné vyšetřování se proto vyznačuje mimo jiné tím, že se speciálně zaměřuje na zajištění bezpečnosti obětí – agresoři jsou cíleně a tvrdě paralyzováni i krajními prostředky.

f) Někteří pedagogové chrání vůdce agresorů a brání vyšetřování, protože se nechává oklamat jeho bezvadných chováním či dobrými školními výsledky.

.

Prokop Remeš: Sekty a tzv. výstupové poradenství

Termínem sekty označujeme takové náboženské či paranáboženské skupiny, pro které je charakteristický určitý druh mocenského uspořádání: Vůdce či vedení představuje pro řadové členy naprostou a všeobecnou autoritu epistemickou (autoritu nejlepšího znalce všech oblastí reality) i deontickou (autoritu šéfa, jehož postoje vnímají členové jako vysoce zavazující vlastní svědomí). Termínem destruktivní kulty označujeme takové náboženské či paranáboženské skupiny, které ve svém životě užívají spirituálních či psychologických technik, jež mohou vést k psychické dekompenzaci řadových členů a jejich následnému (sebe)destrutkivnímu jednání. Hlavní nebezpečí sekt spočívá v možnosti zneužití moci, hlavní nebezpečí destruktivních kultů v psychické dekompenzaci.

Podle religionistického pozadí lze dělit nové náboženské skupiny,  sekty a destruktuvní kulty, do tří velkých „košů“: Skupiny a sekty s křesťanským pozadím – mezi ně patří jako nejznámější svědkové Jehovovi a Církev Ježíše Krista svatých poslednách dnů (mormoni). Z menších skupin dosáhla všeobecnější známosti Církev sjednocení reverenda Moona (moonisté) a některé radikální skupiny charizmatického hnutí a hnutí víry (např. Victory Church, Triumfální centrum víry atd.). Skupiny a sekty s východním pozadí – jde o skupiny vycházející z velkých náboženství indického kulturního okruhu buddhismu a hinduismu. Nejznámější představuje např. Hnutí Haré Krišna či Jóga v denním životě, Transcendentální meditace apod. Skupiny a sekty s okultním a ezoterním pozadím – sem náleží některé UFO-sekty (mezi něž by šlo s jistou licencí řadit i Scientologickou církev), tzv. kontaktérské skupiny na přechodu mezi náboženskou ufologií a spiritismem, některé skupiny novopohanského revivalu, magie a čarodějnictví, některé skupiny satanistického hnutí a skupiny shromažďující se kolem některých „přírodních léčitelů“ atd.

Dosavadní zkušenosti poradny Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů stanovují následnou základní strategii přístupu k lidem v sektách:

Nenásilný postup – je třeba samozřejmě odmítnout jakékoliv pokusy o fyzické násilí spojené s tzv. deprogramováním. Kontraproduktivní jsou ale i pokusy o racionální debaty a bombardování postiženého člověka sebevalidnějšími informacemi. S postiženým člověkem je naopak třeba udržovat co nejotevřenější kontakt, je možné doporučit věcný nepolemický zájem o jeho přesvědčení a život, je dobré udržovat vědomí, že má stále a bezpodmínečně „otevřené dveře“ ke svým blízkým.

Navázání na minulostdoporučuje se stimulovat vyprávění a vzpomínky o minulosti, která předcházela době, než se oddal sektě a obětoval jí své zájmy a plány.

Respekt k pozitivním stránkám života v sektě – členství v sektě představuje jen málokdy absolutní zlo, naopak přijetí vysokých mravních zásad, které mohou člena chránit před destruktivními impulzy jeho nevědomí, mívá často pozitivní vliv na člověka. Členství v takové skupině je tedy třeba vidět objektivně a pozitiva takového členství umět upřímně oceňovat.

Emocionální a spirituální podpora odchod člena ze sekty může ohrozit jeho křehkou osobní a vztahovou rovnováhu, může vést k těžkým pocitům osamocení, a proto takový krok vyžaduje od okolí značnou emocionální a osobní podporu. Člověka je navíc dobré vést ke zdravé duchovnosti, nikoliv ve smyslu imputování konkrétních nových náboženských obsahů, ale ve smyslu doprovázení k větší osobnostní a hodnotové zralosti.