AKTUÁLNĚ

Velmi se omlouváme, stránky se upravují

Literatura
Psychoterapie a Bible
Tematické příspěvky
Z Areopágu

Historie a cíle

.

Pojem hagioterapie se původně užíval v historiografii pro označení středověké praxe používání modliteb, ostatků svatých, škapulířů, posvěcených předmětů či poutí na posvátná místa k léčení nemocí. V současné psychoterapii tímto termínem označujeme formu existenciální psychoterapie, která využívá projektivní práce s biblickými texty a která se v České republice vyvinula z metod pastorační terapie a duchovního poradenství, jak byly praktikovány v dobách normalizačního režimu v podzemních strukturách katolické Církve. Po revoluci ´89  byly tyto metody rozvíjeny v terapeutické práci ve skupinách pacientů Psychiatrické nemocnice Bohnice v Praze a posléze byly zformovány do uceleného teoretického systému.

 

Nezávisle od situace v České republice byla od roku 1994 v jihoslovanském Chorvatsku zaváděna pod názvem hagioterapija nová metoda spirituální léčby, která byla ve svých počátcích inspirovaná katolickým charizmatickým hnutím. Zakladatelem této metody byl dr. Tomislav Ivančič (nar. 30. 11. 1938), bývalý děkan Katolické teologické fakulty v Záhřebu a Mezinárodní teologické komise v Římě. V jeho pojetí představuje hagioterapie novou formu křesťanské spirituality, která se opírá o modlitbu, mravný způsob života a svátostné praktiky, jak je hlásá tradiční katolické křesťanství. Hluboký duchovně křesťanský život a spojení s Bohem má vést člověka k řešení osobních konfliktů, k nápravě mezilidských vztahů a úzdravě psychických a somatických problémů (více: http://www.vjera.pondi.hr/hagioterapija.htm).


.

Nástrojem hagioterapie, jak ji provozujeme v Psychiatrické nemocnici Bohnice, jsou příběhy Bible, knihy, v jejíchž textech koření celá naše západní civilizace, její kultura, způsoby myšlení i konkrétní projevy spirituality, k nimž je možné se v průběhu terapie vztahovat. 

Bezprostředním cílem hagioterapie je nové „čtení“ vlastních životních příběhů. Nové v tom smyslu, že akcentuje otázky po existenci transcendentna v duši člověka a s tím spojených existenciál. Dosažení tohoto cíle se opírá o předpoklad, že příběhy Bible a příběhy mého života se vzájemně interpretují. Bible není pouhou „fotografií“ světa informující člověka o tom, jaký svět je, nýbrž i zrcadlem nastaveným člověku samému.

Vzdáleným cílem hagioterapie je dosažení nových a konstruktivnějších vzorců chování, prožívání a vztahování se ke světu. Ve vzdálené perspektivě jde zejména o nastartování procesu proměny životního modu mít neseného emocí nespokojené touhy až prahnutí po tom, co člověk nemá („homo economicus“), v životní modus být nesený emocí radostné vděčnosti z toho, co člověk má („homo religiosus“). Tato proměna životní orientace bývá v různých spiritualitách světa označováno termínem obrácení, probuzení, znovuzrození či osvícení (více: http://www.hagioterapie.cz/?page_id=1740 )


.R

Repro archiv autora