Pro hlubinně psychologický přístup k Písmu je typické, že pracuje s dynamickou dimenzí lidské psychiky. Poprvé ho rozvinul německý psycholog a teolog E. Drewermann. Tento přístup vychází z předpokladu, že biblické příběhy jsou neseny archetypálními obrazy nevědomí jejich lidských tvůrců, čímž se vytváří prostředí, v němž čtenář (jehož nevědomí je právě tak metaforické a symbolické jako nevědomí biblických autorů) může rezonovat vytvářením osobně relevantních obrazů. Biblické obrazy jsou mnohovýznamové a nejednoznačné a právě proto mohou být vyplněny mnohým konkrétním životním porozuměním.

Důležitým Drewermannovým postulátem je skutečnost, že biblické příběhy mají být vykládány podobně jako sny, tedy (podle zásad jungiánské psychologie) na objektové a subjektové rovině: Výklad na rovině objektu předpokládá, že příběh je vnímán jako symbol životního příběhu člověka v jeho skutečném sociálním prostředí. Výklad na úrovni subjektu vychází z možnosti, že příběh je vnímán jako symbol vnitřního života člověka, v němž dílčí podosobnosti jsou symbolicky zastoupeny různými postavami (Bohem, lidmi, zvířaty, věcmi) jako obrazy nižších pudových či odštěpených částí psychiky. Podle hlubinně psychologického výkladu nemá smysl se přít o to, co se v Bibli reálně událo a co je ve vyprávění symbolem. Drewermann říká, že Bible nám vykládá, co se stalo, tak, aby to mělo pro nás uzdravující význam.

(Např. vzkříšení Lazara – nemá smysl uvažovat o tom, zda to bylo konkrétně možné, aby Ježíš vyvolal z hrobu člověka mrtvého již čtyři dny. Musí se vycházet z toho, že se celá věc udála tak, jak je tu popsána, a podává se tu zpráva o zkušenosti svědků této události. Nejde o rekonstrukci faktů, ale o nás samé. Například v Lazarovi a jeho sestrách můžeme vidět člověka, který je tak svázán svými hyperprotektivními rodiči, že nemůže dýchat a cítí se jako pohřben. Můžeme v něm ale vidět i obraz svého vlastního nitra, kde je cosi „mužského“ zavaleno kamenem (potlačená sexualita, agresivita, přání něčeho se odvážit, atd.), zahnívá to, zapáchá a jediná cesta úzdravy je odvalit kámen a vydat se uzdravujícímu působení autentického života. Možnosti oslovení člověka tímto příběhem se neomezují historickými fakty, ale pouze odvahou otevřít se mu ve své jedinečné životní zkušenosti.)