AKTUALITY

Informace o aktuálních hagioterapeutických seminářích a skupinách najdete v hlavním menu pod větvičkou „Aktuálně“.

A  ještě krátký rozhovor s vynálezcem existenciální hagioterapie :o)

http://www.rozhlas.cz/plus/dnesniplus/_zprava/i-kdyz-lide-padnou-podruhe-nebo-potreti-vidim-nadeji-rika-vynalezce-hagioterapie-remes–1707014 

Existenciálně analytický přístup

 

Zatímco hlubinně psychologický přístup odhaluje pravdu o naší minulosti a současnosti, existenciálně analytický přístup vypovídá o tom, co pro nás „má být“. Ve shodě s logoterapeutickými zásadami V. E. Frankla hlásá, že každá situace života je výzvou pro lidské svědomí, které funguje jako indikátor smyslu. Ale právě prožitek smyslu, tedy úkolu, který má být splněn, obsahuje už sám o sobě silný úzdravný potenciál. Podle Frankla to, co člověk potřebuje ke svému zdraví, není ani tak uskutečňování vlastního já, ale uskutečňování transcendentních hodnot.

Poznámka: K objevování nových „má být“ je třeba objevit nejprve nedostatečnost stávajících smyslů klientova života. Ty jsou ovšem potlačeny, a proto je nutné je nejprve „akutizovat“ (= analogie léčby chronických onemocnění v somatické medicině). V hagioterapii k tomu slouží diskurz existenciální analýzy, která formuluje čtyři kroky, jež mohou být aplikovány na daný životní (v našem případě biblický) příběh. Jejich smyslem je nejen objevení existenciálního napětí v nitru člověka, ale i nastartování procesu úzdravné proměny.

1) Realita: První krok představuje požadavek co nejvědomějšího prožití daného příběhu. Lidé žijí často v jakémsi polosnu a informační obrazy pro ně nezobrazují skutečnost, ale stojí na jejím místě. Mnohé věci včetně násilí, smrti, hrůzy a neštěstí druhých lidí se natolik prolínají s telefilmy, že se stávají všedními a my je vnímáme jako neskutečné. Otázky nutící nás vstoupit za rámec virtuálního snění se nesou vůlí dívat se „skrze obrazy“ na zobrazovaný originál: Co se vlastně stalo? Oč jde? Jak to přesně bylo? Kdo…? Co…? Kde…? Jak…? V jakých souvislostech? Proč asi?

2) Emoční prožívání: Životní situace chápe člověk podle toho, jak je chápat chce. Povaha, výchova, vzdělání, celková životní zkušenost, duševní rozpoložení i fyzický stav, to všechno má vliv na to, jak vnímá okolní svět. Pokud se nějaké poznání v člověku vyjadřuje opravdu autenticky a necenzurovaně, není to myšlenkové poznání, ale emocionální prožití. Protože však mnozí lidé si odvykli emoce vnímat, mnohdy se cítí zúzkostněni otázkou po prožitcích, které doprovázejí jejich usuzování: Jak na vás působí ten příběh? Jaké emoce ve vás vyvolává? Co vám na něm vadí a co se vám naopak líbí? Máte vztek? Máte radost? Vstupte do své fantazie a zkuste se vcítit, co v oné situaci prožívaly jednotlivé jednající osoby? (Pro věřící lidi jde někdy o obtíž i v tom smyslu, že jde o biblický příběh a to vytváří „rodičovský“ tlak, který si zakazuje dospělé vidění příběhu. Proto je vhodný i druhý typ otázek, který se zaměřuje na reflexi vlastních emocí: Myslíte si, že může být nějaká souvislost mezi tím, jak tuto událost nyní prožíváte, a nějakou vaší  osobní zkušeností?)

3) Hodnotící postoj: Existenciální analýza překračuje hranice běžné psychoterapie tím, že vyslovuje hodnotové soudy a prohlašuje, že se jí týkají morální problémy. Ale tu je třeba rozlišovat: Dialogický charakter setkání odmítá apriorní moralizování vnitřního Rodiče, všechny obsahy musejí vycházet z dialogické argumentace Dospělého. Všechny obsahy a všechna zpochybňování, ať už se týkají jakýchkoliv norem (a navození úzkosti a existenciální frustrace je žádoucím důsledkem tohoto procesu), musí tedy vyplynout z rozumových a logicky konzistentních diskurzů. Důležitý je diskurz sám (a existenciální úzkost, která ho provází), nikoliv jeho obsah, neboť racionální diskurz jako takový už představuje zapojování a kultivace klientova dospělého jáství.

Otázky, které se kladou v této souvislosti, jsou dvojího typu. Předně ty, které hodnotí realitu: Co si o tomto příběhu myslíte? Nenašlo by se nějaké slovo, které by vyjádřilo tento příběh? Co si myslíte o lidech, kteří v něm vystupují? V čem ti lidé chybují, v čem jednají správně? Jak byste na jejich místě reagoval vy? Jaké je morální ponaučení z jejich příběhu? Ale z druhé strany jde též o otázky po vnějších i vnitřních motivacích jednání jednotlivých osob: Co si myslíte, že vede tyto lidi k jejich jednání? Proč ti lidé jednají právě takto? Jaké ponaučení přináší přiběh o našem lidském fungování? A opět jako u předchozího bodu: Myslíte si, že může být nějaká souvislost mezi tím, jak tuto událost nyní hodnotíte, a nějakou vaší osobní zkušeností?

4) Osobní odpověď: Osobní poctivost a odhodlání nikdy nic nepředstírat je základní podmínkou vnitřní proměny. Cílem všech předcházejících stupňů je dojít k hodnotové struktuře, která je pevná, motivující a obsahující výzvu ke konkrétnímu činu. Jde v zásadě o to, zda je člověk schopen objevit v konkrétní situaci svůj osobní stimulující smysl. Je možno si klást otázky typu: Jaké morální ponaučení pro Vás příběh obsahuje? Jak byste si přál, aby se příběh vyvíjel dál? Co byste dělal, kdybyste to vše prožil na vlastní kůži? A konec konců: Jak vás tato událost oslovuje zde a nyní, ve vaší současné situaci? Co chcete ve světle tohoto příběhu nyní dělat?

Dodatek: Podobně jako EA i hagioterapie vychází z metodologického ateismu, nevychází tedy z apriorní premisy existence Boha. Na rozdíl od EA však vychází z předpokladu všeobecně rozšířené dispozice člověka k náboženskosti. Náboženskost považuje za jednu z konstitutivních struktur lidské psychiky a za svůj úkol považuje pomoci pacientovi zakomponovat jeho duchovní dimenzi do struktury osobnosti na odpovídajícím vývojovém stupni.

.

Repro internet a archiv autora

http://en.wikipedia.org/wiki/File:Last_Crusader.jpg

 

 

(Pro věřící křesťany jde někdy o obtíž, neboť vědomí, že jde o biblický příběh, vytváří „rodičovský“ tlak, který si zakazuje dospělé oceňování příběhu. Proto je vhodný i druhý typ otázek, který se zaměřuje na hodnocení vlastního prožívání: Myslíte si, že může být nějaká souvislost mezi tím, jak tuto událost nyní prožíváte, a nějakou vaší dávnou osobní zkušeností?).