AKTUALITY

Vybráno ze sekce Aktuálně:

PŘIJÍMÁME NOVÉ ČLENY DO EXISTENCIÁLNĚ HAGIOTERAPEUTICKÉ SKUPINY:

Každé pondělí 18.00, Ondříčkova 16, Vzdělávací a psychoterapeutické centrum; lektoři: Pavla a Martin; kontakt: hagioterapie@centrum.cz

NOVĚ: O průniku náboženství a psychoterapie hovoří Prokop Remeš zde: https://www.youtube.com/watch?v=ZgodXKOwIeg

DOPORUČUJEME: knihu
Jaromíra Odrobiňáka
Rok na psychiatrii

Rozhovory o hagioterapii

Metodologický a/teismus

.

Motto: „Den před smrtí svého předchůdce, 1. dubna 2005, předložil Josef Ratzinger v přednášce v klášteře v Subbiacu současnému světu nevěřících zajímavý návrh. Novověká věda nás naučila žít s hypotézou „metodologického ateismu“, uvažovat, jako by Bůh nebyl. Neměli bychom však dnes v existenciální oblasti, která zahrnuje i oblast etickou a morální, naopak pracovat všichni, tedy i ti, kdo nedisponují žádnou náboženskou jistotou, i ti, kdo nedokáží najít způsob, jak přijmout Boha, s opačnou hypotézou – žít, chovat se a rozhodovat tak, jako by Bůh byl?“ (T. Halík, Stromu zbývá naděje)

„Jednat, jako by Bůh existoval“ je postoj blízký Kantovým nárokům praktického rozumu: Kant nalézá a postuluje víru v Boha z čistě praktických důvodů, protože takové jednání přináší a vždycky přinášelo nejlepší výsledky. Jedině s existencí Boha můžeme hovořit o smyslu lidského života (smysl předpokládá mimolidského „udělovatele“) a jedině ve vědomí smyslu může lidský život dosáhnout plné integrity a aktualizace.

Tomuto postoji se blíží i hagioterapie, která na empirické rovině vychází z metodologického ateismu. Nepostuluje existenci Boha, nicméně považuje náboženskost za geneticky danou, evolučně výhodnou a mimořádně mocnou intervenující sílu lidského duševna. Na existenciální rovině namísto postulátu základní životní nesmyslnosti a tragičnosti, jak ho předpokládají někteří představitelé tradiční existenciální psychoterapie (I. Yalom), klade postulát o základní smysluplnosti a naději. Postulát „žít, chovat se a rozhodovat tak, jako by byl Bůh, jako by život byl dialog a jako by život měl smysl a naději“, který hagioterapie považuje za jediný konzistentní s geneticky danou hlubinnou strukturou lidské mysli, je ale současně a paradoxně postulátem metodologického teismu

Pozn: Institucionalizovaná víra není pro hagioterapii kontraindikací, i když terapeutická práce s věřícími lidmi je složitější než s lidmi nevěřícími, neboť je předznamenána primárním úkolem rozpoznávat a „uzávorkovávat“ vnější náboženská klišé a předporozumění, která tváří v tvář Bibli často brání věřícímu člověku v dotyku s vlastní hlubinnou autenticitou.

.

Více: http://www.hagioterapie.cz/?page_id=8262

.

Repro archiv autora