AKTUALITY

Aktuální hagioterapeutické semináříe a skupiny na horní liště v „Aktuálně“.

Celý rozhovor s Prokopem Remešem o hagioterapii jako léčbě závislostí i úvodní článek: v Katolickém týdeníku č. 33… nebo zde, ale bez obrázku:

http://www.josefhurt.cz/node/7343

http://www.katyd.cz/tema/prestat-pit-kdyz-to-nejde.html

Rozhovory o hagioterapii

Metody a techniky

 

Bezprostředním cílem hagioterapie je hlubinně a existenciálně analytická práce. K usnadnění této práce nabízí primárně hagioterapeutická skupina prostor pro reflexe nejrůznějších skupinových témat zabývajících se významnými etickými a existenciálními otázkami člověka (je tedy v prvém kroku skupinou tématickou). Druhotně – nikoliv co do významu, ale jako prohloubení prvního kroku – pak pomáhá účastníkům nahlédnout, co je v jejich postojích specifické a jaké jsou jejich individuální motivace, umožňuje jim porozumět, co je v jejich vnitřním fungování maladaptivní a dává jim sílu tyto vzorce změnit (je tedy v druhém kroku skupinou analytickou). K usnadnění přechodu od tématické skupiny, v níž je vždy riziko uvíznutí a planého intelektuálštění, k hlubší práci hlubinně a existenciálně analytické, která se zabývá zrcadlením člověka v biblických příbězích a vzájemným interpretováním Bible a čtenáře, používá hagioterapie několika „maieutických“ technik: Imaginace a překládání „jazyků“, pluralita postojů a jejich polarizace, znejištění dosud jistého a strategie hovoru „Jak je to o mně?“.

 

1) Imaginace a překládání „jazyků“: Existuje mnohost způsobů vnitřního vztahování se ke skutečnosti – fantazijními představami, emocemi, slovními a pojmovými vyjádřeními či hodnotícími postoji. Existuje možnost  zobrazování skutečnosti pomocí psychodramatu. Každý člověk má specifický „jazyk“, kterým zachycuje svoji vnitřní autenticitu. Neustálým „překládáním“ jazyků – a nejdůležitější „překlady“ představuje surfování mezi emočním prožíváním a diskurzivním myšlením, mezi jazykem tam-a-tehdy biblického příběhu a jazykem zde-a-nyní mého života, případně mezi náboženským diskurzem a jazykem dnešního člověka z ulice – je možno vést klienty k tomu, aby vstoupili do kontaktu s jazykem příběhu, který má pro ně nejvíce zeskutečňující efekt a umožňuje jim prožívat situaci příběhu jako model zrcadlící jejich vlastní autentickou zkušenost.

 

2) Pluralita postojů a jejich polarizace: K přechodu od tématického diskurzu k diskurzu analytickému používá hagioterapie A – B – C modelu psychoterapie (A – activating event, B – belief system, C- consequens).  Je-li podle tohoto modelu identická aktivující událost A (zde biblický příběh), a přesto existuje rozličnost výstupů C (různost názorů na tento příběh), pak tato skutečnost je vysvětlitelná rozličností vnitřního světa B jednotlivých účastníků setkání (systém přesvědčení). Pluralita postojů, jejich zvědomění a respektování je v rámci skupinového dění dílčím cílem, jehož dosažení slouží vzájemná konfrontace názorů, tlak na jednoznačnou volbu prakticky vylučující alternativní řešení, vyhrocování a dovozování do extrémů často ve formě, co je „správné“ a co je „špatné“.

 

3) Znejištění dosud jistého: Jako metodu, jak se dostat za hradby racionalizací a nalézat skutečně autentické, užívá hagioterapie metodu znejištění a provokace. Mohou jí být otázky dovádějící zastávané postoje ad absurdum, zdánlivé interpretace, jejíchž smyslem není interpretovat, ale burcovat, mohou jí být vzájemné konfrontace, nalézání nových souvislostí a zvažování alternativních postojů. Cílem znejištění a provokace je urychlení terapeutického procesu (což je významné zvláště v „ostrých“ skupinách s urgentním nárokem na terapeutickou pomoc) a vyburcování k hlubší psychické aktivaci až novému aha-náhledu.

 

4) „Jak je to o mně?“: Zásadní podíl hagioterapeutického sezení zaujímá množení variant postojů, názorů, emocí, možných způsobů objasnění, interpretace a hodnocení různých prvků příběhu – kauzality, motivů… ap.. Tento proces probíhá v brainstormingové atmosféře. Debata o objektivních důvodech je přesměrovávána k vnitřním motivacím a k otázce, co příběh vypovídá o individuální zkušenosti člověka. Oceňována není objektivní „správnost“ výpovědí, ale jejich autenticita, nejde o nalézání pravdy o světě, ale na sebenáhled a niterné motivace. Otázky objektového jazyka „Jak to je?“, které se zaměřují na hledání objektivních odpovědí na určitý problém, jsou nahrazovány otázkami subjektového jazyka „Co mé výpovědi o vypovídají o mně samotném?“.

 

.

Více: http://www.hagioterapie.cz/?p=81

.

Repro internet:

http://www.heqigallery.com/gallery/new-works/072002/pages/TheMagi.html …

více: http://www.heqigallery.com/