AKTUALITY

Aktuální hagioterapeutické semináříe a skupiny na horní liště v „Aktuálně“.

Celý rozhovor s Prokopem Remešem o hagioterapii jako léčbě závislostí i úvodní článek: v Katolickém týdeníku č. 33… nebo zde, ale bez obrázku:

http://www.josefhurt.cz/node/7343

http://www.katyd.cz/tema/prestat-pit-kdyz-to-nejde.html

Rozhovory o hagioterapii

Myron D. Rush

.

M. D. Rush: Syndrom vyhoření

Nikdy mě nepřestane udivovat, jak se Bible vztahuje ke každodenním situacím našeho života. Zjistil jsem, že se v ní nacházejí odpovědi na všechny životní problémy. Bible například říká, že úspěchy duchovního života nemusí nezbytně zabránit prostému lidskému vyhoření. Právě naopak, mohou ji přímo podnítit. Podívejme se například na Mojžíšův život.

Své vyprávění o Mojžíšově životě v dospělosti Bible začíná v Exodu 2,11 – 14, kde čteme o jeho velké lásce k izraelskému lidu. Jeho touha pomoci jim byla tak silná, že byl dokonce ochoten zabít Egypťana, který bil hebrejského otroka.  Druhého dne se pak pokusil urovnat spor mezi dvěma Hebrejci. Můžeme říci, že Mojžíš měl pro svůj lid „pastýřské srdce“, hluboce jej miloval a Bůh Mojžíšovým prostřednictvím vykonal řadu zázraků. Podle Exodu 4 – 12 použil Bůh Mojžíše k tomu, aby na Egypt seslal deset ran. V kapitolách 13 – 14 vyvádí Mojžíš izraelský lid z Egypta cestou přes Rudé moře. Podle 17. kapitoly Exodu mu Hospodin řekl, aby svou holí udeřil do skály. Mojžíš poslechl a ze skály začala vytékat voda, takže se lidé i jejich stáda mohli napít. Nejlépe ale je Mojžíšova oddanost izraelskému lidu znázorněna v 18. kapitole knihy Exodus 13-16. Na návštěvu k němu přijel jeho tchán Jitro:

Druhého dne se Mojžíš posadil, aby soudil lid, a lid stál před ním od rána až do večera. Když Mojžíšův tchán viděl, co všechno Mojžíš dělá pro lid, řekl: „Co to s lidem děláš? Proč ty sám sedíš a všechen lid stojí od rána do večera před tebou?“ Mojžíš mu odpověděl: „Lid se ke mně přichází ptát Boha.Když mají nějakou nesnáz, přijdou ke mně a já soudím mezi stranami a oznamuji Boží ustanovení a pokyny.“

Podívejme se na uvedenou příhodu pozorněji. Nejdříve si všimněte, že podle textu šlo o každodenní záležitost. Mojžíš trávil veškerý svůj čas tím, že se zabýval lidmi a jejich problémy. Většina kontaktu s nimi se tak omezovala na řešení jejich stížností a neshod. Mojžíš si však neztěžoval. Jitrovi v podstatě říká: „Prostě jen poslouchám Hospodina a konám svou práci. Zabývat se problémy lidí a řešením jejich sporů je mou povinností.“ (moje parafráze) Podle zmíněného oddílu prokazoval Mojžíš svému lidu velkou trpělivost a lásku.

V postavení duchovního a politického vůdce sloužil Mojžíš věrně i nadále. Podle 32. kapitoly Exodu opět vidíme, jak silná byla jeho láska k lidu. V té chvíli právě pobýval na hoře Sinaj, aby zde od Boha převzal desatero přikázání. Byl však pryč déle, než lidé považovali za nutné, a tak se jich zmocnil neklid. Na Áronovi, Mojžíšovu bratrovi, si tedy vyžádali, aby jim udělal zlaté tele, které by mohli uctívat. Když Bůh zjistil, že lid uctívá modlu, rozzuřil se na ně a Mojžíšovi řekl: „Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. Teď mě nech, ať proti nim vzplane můj hněv a skoncuji s nimi; z tebe však udělám veliký národ“ (Ex 32,9 – 10) To by byla pro Mojžíše velká pocta. Mohl se stát otcem vyvoleného Božího lidu místo Abrahama. On však miloval izraelský lid víc než svůj vlastní život, a proto Boha požádal, aby s lidem neskoncoval (verš 11-13). Bůh Mojžíše vyslyšel a dovolil mu vést lid směrem k zaslíbené zemi.


Mojžíš byl tedy nesmírně schopný, cílevědomý a velmi svůj lid miloval. Ale podle 11. kapitoly Numeri vidíme, že došel na konec svých duševních, emocionálních a fyzických sil – ocitl se ve stavu vyhoření. Už nebyl schopen se dál lidmi a jejich problémy zabývat. Jediné, po čem toužil, bylo uniknout – a to za každou cenu. Přestože jim Bůh zajistil jako pokrm manu, lidé si přáli mít k ní i maso. Proto šli za Mojžíšem, aby si na nedostatek masa ve stravě postěžovali. To Mojžíše popudilo. Všimněte si jeho odpovědi v knize Numeri 11,11-15:

Mojžíš byl z toho nešťastný a řekl Hospodinu: „Proč jsi na svého služebníka tak zlý? Čím jsem se ti znelíbil, žes mne obtěžkal celým tímto lidem? Byl jsem to já, kdo je všechny počal? Byl jsem to já, kdo ten lid zplodil, že mi říkáš: ‚Nes jej v náručí, jako nosí chůva nemluvně‘? Jak je mám vést do země, kterou jsi s přísahou slíbil jejich otcům? Kde mám vzít maso pro všechen tento lid? Vždyť na mě s pláčem naléhají: ‚Dej nám maso, chceme jíst!‘ Sám je všechny neunesu, je to nad mé síly! Chceš-li se mnou jednat takto, prokaž mi prosím laskavost a raději mě zabij. Už se nemohu dívat na své neštěstí!“

Věřili byste, jaká změna se přihodila s Mojžíšem od příhody se zlatým teletem, popsané v 32. kapitole Exodu? Tehdy byl ochoten přehlédnout u svého lidu modlářské uctívání, když tak došlo k porušení jednoho z příkazů Desatera, jež podléhalo trestu smrti. Nyní však Boha prosí, aby ho zabil, protože lid požádal o maso. To je klasický příklad syndromu vyhoření. Byl to týž Mojžíš, který před lety zabil Egypťana za to, že uhodil Hebreje. Byl to onen muž, který byl kdysi ochotný naslouchat celé dny bez ustání lidským potřebám problémům a stížnostem, aniž by si sám posteskl. Nyní však Bohu říká, že pro něj lid představuje příliš velké břemeno. Když se před časem ocitl na poušti bez vody, kterou by napojil sebe a svá stáda, Mojžíš „úpěl k Hospodinu“ (Ex 15,25). Když ho však nyní žádají o maso, Mojžíš prosí Boha, aby ho zabil. Na základě Mojžíšovy zkušenosti si můžeme vzít z procesu vyhoření velké ponaučení:

.       .                     .                 .                         .

a) K vyhoření mají sklon lidé, kteří rádi pomáhají druhým (Ex 2,11-14).

Mojžíšovi na izraelském lidu  velice záleželo. Starostliví a hluboce zainteresovaní lidé se vyčerpají snáze než druzí. Průzkumy ukazují, že jde především o ty, kdo pracují ve školství, poradenství, sociální a zdravotní péči, prosazování práva a náboženské činnosti, kdy jsou v poměrně značném kontaktu s lidmi.

b) Vyhoření riskují lidé vysoce výkonní a cílevědomí (Ex 18, 13-18).

Kteří čerpají sílu ze své práce. Jsou nadšeni novými úkoly, aniž by si uvědomovali svá omezení. Raději práci udělají sami, než aby ztráceli čas tím, že vyškolí někoho, kdo by je zastoupil. Tomuto popisu přesně odpovídá Mojžíš.

c) Vyhořením daného člověka trpí řada dalších lidí.

Jitro si nedělal starosti jen o Mojžíše, ale i o blaho lidu, který spadal do jeho péče. Podívejme se znovu, co v Exodu 18,18 říká: „Úplně se vyčerpáš, stejně jako tento lid, který je s tebou.“ Pokud je vyhořelý člověk ve vedoucí pozici, trpí tím celé organizace, podniky, národy.

d) Pokud stav vyhoření nastane, jeho oběti už nejsou schopné dál jednat s lidmi ani zvládat každodenní problémy (Num 11,14-15).

V minulosti se Mojžíš úspěšně zabýval mnohem složitějšími problémy a překážkami, než byla žádost lidí o maso. Nyní však byl emocionálně zdrcen. Pokud lidé vyhoří, může jim najednou připadat nedosažitelné i to, co by pro ně jindy nepředstavovalo žádný problém. Mají pak sklony dělat z komára velblouda.

e) Vyhořením obvykle trpí i vztah dotyčného člověka s Bohem (Num 11,11).

Všimněte si, co Mojžíš Bohu říká: „Proč jsem u tebe nalezl milost, žes na mě vložil všechen tento lid jako břímě?“ Mojžíš obviňoval ze svých problémů Boha. Právě ve stavu naprostého vyčerpání se stává, že ztrácíme kontakt s realitou a snažíme se najít pro své problémy obětního beránka. Ale navíc: Bůh na situaci reagoval slibem, že lidé budou mít k jídlu maso každý den po dobu jednoho měsíce (Num 11,18-20). Vlivem svého vyčerpání však Mojžíš předpokládal, že bude muset zastat Boží dílo za něj. Všimněte si, co mu po daném slibu ohledně zajištění masa Mojžíš řekl: „Lid kolem mě čítá šest set tisíc pěších, a ty říkáš: ‚Dám jim masa, že budou jíst celý měsíc!‘ Má se snad pro ně pobít všechen brav a skot, aby měli dost? Mají se pro ně vylovit všechny ryby z moře, aby měli dost?“ (Num 11,21-22). Nikdy před tím Mojžíš na Boží zaslíbení tímto způsobem nereagoval. Když mu Bůh řekl, aby nad mořem pozvedl svou hůl, aby se voda rozestoupila a lid mohl po suché zemi přejít na druhou stranu, Mojžíš neřekl: „Ale Bože, co mám udělat s veškerou tou přebytečnou vodou, až se objeví souš?“ Prostě Bohu věřil, že všechny problémy vyřeší, a beze slova ho poslechl (Ex 14,16-21). Ve svém vyčerpání však neviděl žádné východisko ani způsob, jak by Bůh mohl své zaslíbení vyplnit. V podstatě mu v tu chvíli přestal věřit.

f) Vyhořelí lidé často ztrácejí chuť do života (Num 11,15).

Mojžíš Bohu řekl: „Když už se mnou chceš takto jednat, raději mě zabij, jestliže jsem u tebe nalezl milost, abych se nemusel dívat na svoje trápení.“ Mojžíš chce ze situace uniknout i za cenu smrti. To je typická reakce vyhořelých lidí. Chtějí ze své situace vyklouznout, protože mají pocit, že už nejsou schopni vyřešit své problémy ani dosáhnout svých cílů.


Myron D. Rush: Syndrom vyhoření, Návrat domů, Praha 2004 (výňatek z knihy).

.

Repro internet:

http://newcreationperson.wordpress.com/2010/01/04/what-can-we-learn-from-the-life-of-moses/,  staženo 1. 10. 2010

http://www.churchsermon.org/multimedia/fishing%20with%20Moses.jpg