AKTUALITY

Aktuální hagioterapeutické semináříe a skupiny na horní liště v „Aktuálně“.

Celý rozhovor s Prokopem Remešem o hagioterapii jako léčbě závislostí i úvodní článek: v Katolickém týdeníku č. 33… nebo zde, ale bez obrázku:

http://www.josefhurt.cz/node/7343

http://www.katyd.cz/tema/prestat-pit-kdyz-to-nejde.html

Rozhovory o hagioterapii

Filozofie

 

Existuje Bůh?

Teologové se shodují v tom, že v případě hledání existence Boha existují čtyři možnosti, jak uvěřit v jeho existenci.

…..

První spočívá v tom, že nám někdo o Bohu řekne. Respektive nám o sobě poví Bůh sám. Představme si slepého člověka. Někoho, kdo od narození nevidí. Jak takový člověk ví, že existují barvy? A odstíny? Nikdy nic takového neviděl, ale někdo z jeho okolí mu to řekl. A on nemá důvod nevěřit jeho svědectví. Minimálně dokud nepojme podezření, že hovoří s podvodníkem nebo bláznem. Tuto cestu by bylo možná nazvat svědectvím osobního setkání s Bohem, ať už skrze lidské nitro, druhého člověka nebo skrze Boží slovo Bibli.

…..

Druhým je pozorování výsledků jeho činnosti. Každá akce na světě má svůj zdroj. Narazíme-li v lese na stopy, víme, že tudy někdo šel. Objevíme-li zkamenělé otisky dinosaurů, jsme schopni popsat jejich výšku, váhu i jiné vlastnosti. Ani nám nepřijde na mysl, že by tyto stopy mohly vzniknout samy od sebe nebo náhodným pohybem větru a deště. Čím je výrobek kvalitnější a sofistikovanější, tím je pravděpodobnost náhodného vzniku menší. Hovoříme-li mobilním telefonem, je to pro nás důkazem existence lidského výrobce, byť jsme ho nikdy neviděli. Prostě nepochybujeme, že existuje.

Svět jako celek je nesmírně komplexní výtvor. To, že naše tělo funguje, to, že vidíme, slyšíme, přemýšlíme, často přesahuje naše vlastní chápání. Jsme-li shlukem stovek miliard elementárních částic, vodopádem „vlnových klubíček“ energie či koloběhem milionů biochemických cyklů, očekávali bychom chaos, nikoliv řád. Svět vznikl vývojem, ale mnozí lidé spatřují právě ve faktu evoluce stopy Božího řízení a působení ve světě. Zdá se jim neuvěřitelné, že by jediná náhodná změna atomů v DNA pohlavních buněk způsobila nejen proměnu nějakého orgánu dospělého živočicha, ale současně naprogramovala jiný orgán (mozek), aby se změna prvního orgánu začlenila do složitých a sofistikovaných programů chování a živočich nezemřel jako nefunkční zrůda. Souběžnost proměny tělesného orgánu a účelného naprogramování jeho funkce z jiného orgánu, a to z jediné „náhodné“ mutace DNA je podivuhodná věc a přírodovědci pro ni nemají přesvědčivé vysvětlení. Složitost pudových a instinktivních jednání bývá naprosto mimořádná a někteří věřící spatřují i v samotné „náhodné“ evoluci důkaz skrytého Božího řízení a v živé přírodě spatřují „inteligentní designe“, který je Jeho stopou.

Poznámka: Spory klasické evoluční teorie s teorií inteligentního designu připomínají tak trochu dohadování anatoma s psychologem, zda existuje lidská duše (psychika) nebo ne. Je pravda, že anatom může argumentovat zcela neprůstřelně, že živé organizmy se bez hypotézy psychiky docela dobře obejdou a mohou fungovat jako vysoce složité a deterministické „stroje“. Leč pokud psycholog říká, že u lidí psychiku nachází, má zjevně pravdu on. Teorie inteligentního designu postuluje za evolučními ději Inteligenci analogicky tomu, jako ji postuluje psychologie za mozkovými ději. Předpoklad existence lidské psychiky je ve skutečnosti stejně vědecký nebo nevědecký jako předpoklad existence Boha v evolučním procesu.

…..

Třetí cesta k poznání Boží existence je konečnost Vesmíru. Byl-li tu Vesmír vždy, nemusel být stvořen a představa Boha je zbytečná. Pokud ale všechno, co je, má nějaký počátek a před tím nebylo nic, muselo to být stvořeno. Filozofický důkaz Boží existence vychází z předpokladu, že Vesmír nemohl existovat věčně. Pojem nekonečna je totiž zvláštním způsobem rozporný. Není snadné to vysvětlit, ale zdá se, že nekonečně dlouhé řady, ať příčin a účinků, nebo jiných provázaných jevů, mohou sice existovat jako idea v naší mysli, ale ve skutečnosti ve věcech hmotného světa existovat nemohou. Matematika s pojmem nekonečna bez problémů pracuje. Filozofové nicméně namítají, že tento pojem nepojednává o tom, co skutečně je, ale pouze o tom, co může být, ale nikdy to nemůže být uskutečněno. Matematické nekonečno vyjadřuje možnost neukončeného a stálého přičítání prvků, které může pokračovat nade všechny meze. Ale nikdy není možné prohlásit, že jakýkoliv skutečně dosažený počet „je“ nekonečný.

Poznámka: Aniž bychom celý problém analyzovali do hloubky, pokusíme se přiblížit tento způsob myšlení pomocí myšlenkových konstrukcí Tomáše Akvinského. Tomáš zformuloval pět tzv. cest k poznání Boží existence a my se podíváme na cestu „třetí“. Ta nepracuje přímo s otázkou, zda řada příčin může či nemůže být nekonečná, ale zdánlivě se slabším tvrzením: Zda řada příčin může či nemůže být složena jen ze středních členů.

Co je to ale střední člen příčinné řady? Střední člen je příčina, která někdy neexistovala. Někdy tedy musela být vytvořena jinou již existující příčinou. Stvořitel světa, Bůh, by byl První příčinou, která nebyla ničím a nikým vytvořena, naopak vytvořila vše ostatní, pokud není možné, aby existovala řada příčin, která by se skládala pouze ze středních členů. Tomáš Akvinský říká: „Shledáváme ve věcech některá (jsoucna), u nichž jest možno býti i nebýti, neboť se shledává, že některá se rodí a hynou a v důsledku toho mohou býti i nebýti. Ale jest nemožné, aby všechno, co je takové, bylo vždycky, poněvadž co může nebýti, někdy není. Jestliže tedy všechno může nebýti, někdy nebylo skutečně nic. Jestli však toto jest pravda, ani nyní by nic nebylo, poněvadž co není, nezačíná býti leč skrze něco, co jest. Nebylo-li tedy žádného jsoucna, nebylo možné, aby něco začalo býti, což je zřejmě nesprávné.“ Základní tvrzení Třetí cesty tedy nezní: Příčinná řada nemůže být nekonečná, ale: Nemůže existovat řada složená výlučně ze středních příčin. Jde sice o totéž, ale toto tvrzení je lépe pochopitelné. Pro začátek pochopení předpokládejme nejjednodušší případ – verzi, že každá věc, každá příčina vznikla při nějaké události, před kterou předcházelo období její neexistence. Uvidíme, jestli nás tento předpoklad přivede k rozporu.  Pro lepší názornost si zkusme tuto situaci zakreslit do tabulky. Na první řádek napíšeme všechny uvažované příčiny, jak jdou v řetězu za sebou (syn – otec – děd – praděd – ….). Ke každé příčině máme událost či datum, kdy tato příčina vznikla. Dnes existující střední příčiny ale směrem do minulosti postupně ubývají. Před nedávnem ještě nežil syn, před ním táta atd. když lidem dáme jména, tyto postupné události si můžeme napsat na další řádky.

Dnes …           – Ivan – Jan – Karel …….

Před 20 lety … – Ivan – Jan …….

Před 50 lety … – Ivan …….

Před 100 lety …

Důležité je, že kvůli předpokladu, že žádná věc tu není věčně, musí být pod každou příčinou alespoň jedna řádka, kdy daná věc neexistuje. Tedy platí, že kolik prvků v řetězu příčin (tedy v našem grafu sloupců), tolik řádků. Tabulku si ale můžeme graficky zjednodušit a místo existujících věcí můžeme psát jedničku a neexistující nahradit nulami:

1 1 1

———

1 1 0

1 0 0

0 0 0

Tři jména z předchozí tabulky jsou tři jedničky na první řádce. Každá příčina představuje jednu událost, jeden přechod z neexistence do existence, a tak přidává po jedné nové řádce. A tady si všimněme: Jakékoliv množině příčin, i kdyby to byla množina nekonečná, předchází na začátku řádka samých nul, naprosté neexistence jakékoliv střední příčiny. Ten stav přímo vyplývá z předpokladu, že žádná věc tu není věčně. To ale filozofům vadí, protože samé nuly znamenají naprostou neexistenci světa na počátku časů. Zkrátka pokud je náš svět složen výlučně ze středních příčin, tak i on jako celek je střední příčinou. Musí zde tedy existovat První příčina, stvořitel, který stojí přede všemi středními příčinami.

Nevím, do jaké míry nám připadá Tomášovo myšlení přesvědčivé. Existují matematici, kteří takovýto způsob uvažují za mylný. Na druhou stranu existují filozofové, kteří význam čisté matematiky v této otázce umenšují. Říkají, že matematika je spíše hrou mysli a jejím předmětem není nic skutečného. Protože matematika se nezabývá věcmi tohoto světa, ale jeho pouhými možnostmi. A tak je to podle nich i v případě nekonečna. Nekonečno nepopisuje žádné „nekonečně velké množiny“ (kdo si to myslí, upadá do neřešitelných paradoxů), ale „množiny vzrůstající nade všechny meze“. Nekonečno je o budoucnosti a o jejích nekončících procesech a nelze jím poměřovat minulost, která už je dána. V případě matematického pojmu nekonečna jde o teoretický konstrukt, který sice může existovat v našich hlavách, ale v objektivním světě nemůže dojít uskutečnění. 

…..

Konečně ke čtvrté cestě, tzv. cestě z praktického rozumu. Jedna žena napsala po válce lubavičskému rabínovi: „Po událostech Šoa nevěřím v Boží existenci.“ Rabín jí tehdy odpověděl přibližně takto: „Nevěřím vám. Naopak. V hloubi duše v Boha věříte. Pouze existuje-li Bůh, existují morální pravidla a nároky. Lev není zlý, když žere jehně. To, že silnější utlačuje slabšího, se dá od čistě hmotných objektů očekávat. Bez Boha není důvodu očekávat něco jiného, než zákon džungle. To, že jste oprávněně zděšená válečnými hrůzami, je mi důkazem, že věříte, že svět má být dobrý. Že má mít etický rozměr a že má mít smysl. Jinak bychom se nemohli divit ani rozhořčovat, že silnější likviduje slabšího a ozbrojený zabíjí neozbrojeného.“

Podobně mluví Tomáš Halík ve své knížce Co je bez chvění, není pevné: „Není sám tento protest projevem víry a vzdorné naděje na smysl, na který bezděčně spoléháme? Odkud pramení naše rozhořčení tváří v tvář utrpení, ne-li z hluboce zakořeněné představy, že skutečnost má být k nám dobrá, přátelská a milosrdná? Ale proč by taková měla být? Není-li Bůh, everything goes – nejen „vše je dovoleno“, nýbrž nic není vyloučeno, vše se může přihodit, i to nejhorší – , proč bychom se tomu měli podivovat?

Je tam, není tam …?

Immanuel Kant nazývá tento přístup k tajemství Boží existence důkazem Boha z praktického rozumu.Podle něj nemáme možnost dojít teoretické jistoty o existenci Boha, ale to není podstatné. Můžeme si o Bohu do nekonečna klást otázku: „Je tam? Není tam?“, ale nikdy nedojdeme k jistotě. Bůh má pro nás dokonalé mimikry. Důležitější ale je, že můžeme dojít k jistotě, že bez hypotézy Boha nedokážeme konzistentně fungovat ve své mysli. Není-li Bůh, není nikoho, kdy by dával našemu životu cíl, není-li Bůh, není nikoho, kdy by dával smysl našemu utrpení. Není-li Bůh, dobro a zlo neexistují a jde o pouhé nálepky na způsob čistě relativního „kulinářského“ hodnocení: „Škubánky s mákem jsou (pro někoho) dobré a pro jiného dobré nejsou.“ Na škubánkách s mákem není v této logice o nic víc nebo méně dobrého než třeba na zabíjení židovských dětí v plynových komorách Osvětimi a ve vyrábění mýdel z tuku jejich těl a vazeb knih z jejich kůže. Jenže o takovémto světě se dá pouze intelektuálně debatovat. V praktickém životě se v něm žít nedá.

Poznámka: V praxi užíváme v našich skupinách existenciální sebereflexi. Posluchači vyslechnou následující svědectví a mají pak debatovat na otázkou, zda dobro a zlo objektivně existují: „After-party, to je party po party. A to je hukot! Sbalil jsem tam nějakou pitomou patnáctku, která neuměla nic víc, než hulit travičku, no, a ukázal jsem jí herák. Ona vyvalila oči, protože ho nikdy neviděla, tak jsem jí povídal, jak úžasný to je. A před ní jsem si šlehnul. A ona tedy chtěla taky. Tak jsem jí dal, jenže to byl dost čistej matroš a silnej. No, a potom, když už jela, tak jsem do ní nalil pivo. Potom se vám udělá strašně blbě, i když jste zvyklej. Já to udělal schválně, chi chi, protože proč ne? No, a potom, když jí bylo strašně zle, tak jsem ji dovedl na hajzl. No, a jak ona tam byla skloněná a zvracela, svíjela se a brečela, tak jsem ji zezadu přefik, cha cha … To bylo dobrý, protože teďka má taky „céčko“ (hepatitidu C) a chcípne. Protože já jsem svobodnej a můžu si dělat, co chci.“ Přes silné tendence k intelektualizacím, docházejí účastníci našich skupin vždy k jednoznačnému závěru, že dobro a zlo není věcí hlasování.

.

(Podle J. Divecký: Příběhy Tóry, P3K, 2005 a  J. Klimeš: Psycholog a jeho svědectví o Kristu, Portál, 2008.)

.

Více: http://www.hagioterapie.cz/?p=729

.

.

Repro internet:

http://ateo.cz/obrazky/

http://sk.wikipedia.org/wiki/Galaxie_Tykadl%C3%A1

http://down-house.ru/blog/xydfoto/page10/