AKTUALITY

Informace o aktuálních hagioterapeutických seminářích a skupinách najdete v hlavním menu pod větvičkou „Aktuálně“.

A  ještě krátký rozhovor s vynálezcem existenciální hagioterapie :o)

http://www.rozhlas.cz/plus/dnesniplus/_zprava/i-kdyz-lide-padnou-podruhe-nebo-potreti-vidim-nadeji-rika-vynalezce-hagioterapie-remes–1707014 

Carl G. Jung

C. G. Jung: Symboly matky a znovuzrození

Město je mateřský symbol, žena, která v sobě chová obyvatele jako děti. Je proto srozumitelné, že obě mateřské bohyně, Rhea a Kybelé, nesou korunu v podobě zdiva. Starý Zákon pojednává o městech Jeruzalému, Babylónu atd. jako o ženách. Izajáš (47,1 – 5) volá: Sestup a seď v prachu, panno, dcero babylónská! Seď na zemi, připravena o trůn, kaldejská dcero! Už tě nebudou nazývat změkčilou a zhýčkanou. Chop se mlýnku a mel mouku! Odkryj závoj, zvedni vlečku, odkryj nohy, přebroď řeky! Ať se odkryje tvá nahota, ať se ukáže tvá hanba. Vykonám pomstu, nikdo mi nezabrání. Náš vykupitel je Svatý Izraele. Jeho jméno je Hospodin zástupů. Seď zticha, vstup do tmy, kaldejská dcero! Už nikdy tě nenazvou paní královských říší. Jeremiáš (50,12) říká o Babylónu: … vaše matka se bude velice stydět, rdít se bude ta, která vás porodila. Pevná, nikdy nedobytá města jsou panny; kolonie jsou synové a dcery jedné matky. Města jsou nevěstky. Izajáš říká o Týru (23,16): Vezmi citaru, obcházej město, nevěstko zapomenutá! A 1,21: Běda, nevěstkou se stalo město věrné!

Křesťané jsou dětmi vyššího města, nikoliv syny pozemského města-matky, kteří mají být zavrženi, neboť tělesně zplozený je v protikladu k duchovně zplozenému, jenž se nezrodil z tělesné matky, ale ze symbolu matky. Musíme zde opět myslet na Indiány, kteří nechávají prvního člověka vzniknout z rukojeti meče a tkalcovského člunku. Proces tvoření symbolu klade na místo matky město, pramen, jeskyni, církev atd. Toto nahrazení pochází z toho, že regrese libida znovu oživuje cesty a způsoby dětství a především vztah k matce. Co však bylo pro dítě kdysi přirozené a užitečné, znamená pro dospělého duševní nebezpečí vyjádřené symbolem incestu. Protože se tabu incestu staví na odpor libidu a zastavuje je na jeho regresivní cestě, může se libido nechat převést na nevědomím produkované analogie matky. Tím se libido stává opět progresivním, a sice na stupni vědomí, které je oproti předchozímu poněkud vyšší. Účelnost tohoto převedení je zvláště jasná, jestliže na místo matky nastoupí město. Infantilní připoutání znamená omezení a ochromení dospělého. Naproti tomu vazba na město podporuje občanské ctnosti a přinejmenším mu umožňuje užitečnou existenci.

Symboliku města nachází dobře rozvinutou ve Zjevení Janově (17,1 – 6), kde hrají velkou úlohu dvě města. Jedno autor haní a proklíná, druhé toužebně A1_8očekává. Čteme: Tu přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm nádob, a promluvil ke mně: „Pojď se mnou, ukážu ti soud nad velikou nevěstkou, usazenou nad vodami, se kterou se spustili králové světa a vínem jejího smilství se opíjeli obyvatelé země.“ Anděl mě odvedl ve vytržení ducha na poušť. Tu jsem spatřil ženu sedící na dravé šelmě nachové barvy, plné rouhavých jmen, o sedmi hlavách a deseti rozích. Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahokamy a perlami; v ruce držela zlatý pohár, plný ohavností a nečistoty svého smilství a na čele měla napsáno jméno – je v něm tajemství: „Babylón veliký, Matka všeho smilstva a všech ohavností na zemi.“ Viděl jsem tu ženu, zpitou krví svatých a krví Ježíšových svědků. Velice jsem užasl, když jsem ji viděl.

Zde následuje v textu obtížně srozumitelný výklad vidění, ze kterého chceme jen vyzvednout, že sedm hlav draka znamená sedm pahorků, na kterých žena sedí. Mohlo by se zde jednat o zřetelný odkaz na Řím, tedy na město, jehož pozemská moc v apokalyptikově době utlačovala svět. Vody, na kterých žena, „Matka“, sedí, jsou „národy, davy, rasy a jazyky“, a i to, zdá se, platí Římu, neboť je matkou národů a má v držení všechny země. Jako se v řeči například kolonie označují jako „dcery“, jsou Římu podřízeny národy jako příslušníci matce podřízené rodiny. V jiné verzi obrazu králové národů, tedy „synové“ provozují s touto matkou smilství. Zjevení pokračuje (18,2 – 3): Padl, padl veliký Babylón a stal se doupětem démonů, skrýší všech nečistých duchů a každého zlověstného a nenáviděného ptáka; neboť vínem Božího hněvu pro smilství té nevěstky byly opojeny všecky národy.

Tak se tato matka stává nejen matkou vší ohavnosti, ale též vlastně nádobou všeho zla a nečistoty. Tak se tato matka stává podsvětím, samotným městem prokletých. V prapůvodním obraze žena na drakovi poznáváme výše zmíněnou Echidnu, matku všech pekelných hrůz. Babylón je obrazem „strašlivé“ matky, která ďábelským pokušením svádí všechny národy ke smilstvu a opájí je vínem. Opojný nápoj stojí v nejužším spojení se smilstvem, neboť rovněž představuje symbol libida.


Po pádu a prokletí Babylónu nacházíme ve Zjevení Janově (19,6 – 9) následující hymnus, který nás převádí z dolní poloviny k horní polovině matky, kde má nyní být možné všechno, co by bez vystříhání se incestu bylo nemožné: A slyšel jsem zpěv jakoby ohromného zástupu, jako hukot množství vod a jako dunění hromu: „Haleluja, ujal se vlády Pán Bůh náš všemohoucí. Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla.“ Tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých. Tehdy mi řekl: „Piš: Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu.“ Beránek je Syn člověka, který se „ženou“ slaví svatbu. Kdo je ta žena, zůstává zprvu nejasné. Zjevení 21,9 – 11 nám ale ukazuje, která žena je nevěstou Beránka: „Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu.“ Ve vytržení ducha mě vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, zářící Boží slávou.

Z tohoto místa by po všem předchozím mohlo vysvítat, že město, nebeská nevěsta, která je zde zaslíbena Synovi, je matka, respektive imago matky. Do Babylónu je vyvržena nečistá služka, aby zde v nebeském Jeruzalémě tím bezpečněji byla získána matka-nevěsta. Svědčí o velmi jemném psychologickém důvtipu, že církevní Otcové, kteří kánon stanovili, nenechali Zjevení ztratit. Zjevení představuje drahocenný pramen pro tvoření symbolů podstatných pro prvotní křesťanství. Další atributy dané nebeskému Jeruzalému činí jeho význam jako matky nepochybným (Zj 22,1 – 3): A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. A nebude tam nic proklatého.

V tomto úryvku se setkáváme se symbolem vody … Mateřský význam vody patří k nejjasnějším symbolickým významům v oblasti mytologie … Z vody pochází život … Kristus zakusil své znovuzrození v Jordánu … Projekce mateřského imaga na vodu jí propůjčuje řadu numinozních, respektive magických kvalit, které jsou vlastní matce. Dobrým příkladem je církevní symbolika křestní vody. Ve snech nebo fantaziích znamená moře nebo každé větší vodstvo nevědomí. Mateřský prvek vody koinciduje v tomto smyslu s povahou nevědomí, neboť to lze (ve zvláštní míře u muže) považovat za matku nebo matrix nevědomí. Rovněž nevědomí tak má – vykládáno na subjektové rovině – stejně jako voda mateřský význam.

C. G. Jung: Symboly matky a znovuzrození (C. G. Jung – Výbor z díla; Hrdina a archetyp matky; nakladatelství Tomáše Janečka, 2009, Brno.)

.

Repro internet:

http://www.saudek.com/cz/jan/fotografie.html?r=1996-2000&typ=f&l=0&f=415

http://www.abcgallery.com/M/mucha/mucha21.html