AKTUALITY

Informace o aktuálních hagioterapeutických seminářích a skupinách najdete v hlavním menu pod větvičkou „Aktuálně“.

A  ještě krátký rozhovor s vynálezcem existenciální hagioterapie :o)

http://www.rozhlas.cz/plus/dnesniplus/_zprava/i-kdyz-lide-padnou-podruhe-nebo-potreti-vidim-nadeji-rika-vynalezce-hagioterapie-remes–1707014 

Napsali o nás

.

Prof. PhDr. Stanislav Kratochvíl, CSc. – Nahá žena na střeše    

.

Milí Prokope a milá Alenko,

moc děkuji za věnovanou knížku. Hlavní titul mi asocioval spíše problematiku inovativního sexu (k němuž vám oplátkou posílám vlastní brožurku), než vážnou spirituální problematiku, takže jsem byl hodně překvapen. Knížka mě velmi zaujala. Obdivuji široký rozhled po psychoterapeuticky významných autorech od Junga, Fromma, Kleinové a Batesona až po Milgrama, Gilliganovou, Yaloma a Zimbarda, a podnětné formulace kontroverzních myšlenek, které čtenáře napadnou při četbě vybraných biblických příběhů a s nimi spojených historických reálií. Dovedli jste to obdivuhodně podat!

Standa

19. 11. 2012

 

 

Matúš Demko – Nahá žena na streche

 

Nah├í-┼żenaPsychiatrická liečebňa Praha-Bohnice. Veľký areál s množstvom pavilónov a parčíkov. Priestoru dominuje kostol sv. Václava, pred ktorým sa zbieha skupinka ľudí. Prichádza psychoterapeut Prokop Remeš. Všíma si, že jedno dievča zo skupiny má len 15 rokov. „Len mi nepovedz, že si tu kvôli alkoholu,“ hovorí. Nie, nie je tu kvôli alkoholu, ale kvôli iným drogám.

V jednej z miestností václavského kostola sa usádza do kruhu 9 ľudí, z tohto počtu sú tri bývalé alkoholičky, ktoré sa doliečujú a tri mladé narkomanky, ktoré sú v Bohniciach na trojmesačnom pobyte. Od Prokopa Remeša dostávajú nevšednú otázku: Keby chlapec vašich snov nakupoval v hypermarkete, čo by mal v nákupnom vozíku? Predstavy sú rôzne: stan, mačku, kozmetiku, kyticu, …

V strede kruhu sú symbolicky položené perly. Odrazu sa z tejto nevšednej grupy stávajú lovci perál, ktorí dávajú zo seba preč všetko, čo by im mohlo brániť sa sústrediť a pripútavajú sa k ťažkému kameňu, ktorý ich stiahne na hlbinu. Psychoterapeut, teológ a gynekológ Prokop Remeš otvára Bibliu a vyberá príbeh o vyvedení Izraela z egyptského otroctva (Ex 14). Najprv túto biblickú pasáž prečíta Věra, potom Anna, nakoniec číta text sám Prokop Remeš a sediaci si zatvárajú oči, aby sa viacej koncentrovali na príbeh. Po dočítaní padne ešte slovko-dve o biblických reáliách a historickom pozadí.

Základným úsilím P. Remeša je, aby poslucháči čítaného slova prežili danú udalosť z Biblie ako vlastnú emocionálnu skúsenosť. Čo pociťovali, keď počúvali dnešný príbeh z knihy Exodus? Niekto strach, iný nervozitu. Čo pociťoval faraón, keď prepustil Izraelcov z otroctva a teraz mu unikajú? Faraón sa ženie za nimi, pociťuje zlosť, možno bezmocnosť. Čo cítia Egypťania, keď tasia zbrane na Izraelcov? Opäť počuť slovo bezmocnosť, ale hovorí sa aj o zúrivosti, krvilačnosti, medzi Egypťanmi agresivita stúpa.

Je príbeh o vyslobodení Izraelcov z faraónovho zajatia krásny? Alebo je hrozný? A je to príbeh života alebo príbeh záhuby? Každý musí na tieto otázniky zodpovedať. Neexistuje neutrálny postoj. Medzi účastníkmi hagioterapie to vychádza pol na pol.

Taktiež sa prichádza na ďalšiu rovinu zmienenej príhody: čo cítil Mojžiš? Hovoril s Bohom? Nebál sa Ho poslúchnuť? Spoluúčastník hagioterapie Pavel si myslí, že keď mal Mojžiš zdvihnúť ruku nad more, mal strach, ktorý si ale nepripúšťal.

Najzásadnejšie otázky sa pretriasajú až na konci hagioterapeutického stretnutia: čo teba zotročuje? Čo je tvojím „Egypťanom“? Kde sa nachádzaš v tomto príbehu: si ešte v otroctve, si vyvedený z neslobody alebo si už za vodou – za morom? Čo ťa čaká? Púšť? A vlastne – túži každý po slobode? Veď samotní Izraelci nariekali, ako im bolo u faraóna dobre… Lída, ktorá 21 rokov abstinovala, vraví, že nie každý túži po slobode, pretože v slobode môžeme zakúsiť utrpenie z rozhodovania.

Mojžiš je ten, kto sa zaslúžil o slobodný Izrael. Čo by mu kto povedal? „Neboj sa, dôveruj.“ Lucia si uvedomuje: „Zaslúžim si žiť“. Věra ďakuje: „Díky, že si mi ukázal dvere.“

Dozneli emócie, je čas zbierať perly. Každý chytá do rúk perlu – múdrosť, ktorej ho dnešný príbeh naučil. „Drž ma a nepúšťaj,“ adresuje Vendula túto vetu Bohu. Věra vidí svoju minulosť ako dobu, kedy žila medzi egyptskými otrokármi. V budúcnosti bude slobodná, ale plne si uvedomuje, čo ju čaká – púšť.

Nahá žena na streche

Prokop Remeš a Alena Halamová vydali knižku Nahá žena na streše (Psychoterapeutické aspekty biblických příběhů). Prečo má tá kniha taký divný názov? „Název této knihy možná vyvoláva otázky. O jakou ženu se jedná? A proč je ta žena nahá? Respektive – když už je nahá, co dělá na streše? A hlavně – co to má společního s Biblí a psychoterapii?“ Úvod knihy našťastie ponúka okamžitú odpoveď: „Ženou, o které se zde hovoří, je Bat-šeba, krásná manželka Chetejce Urijáše.“ Bat-šeba, žena veľmi pôvabného vzhľadu, vyšla na strechu jedného z jeruzalemských domov. „Oděna pouze do své ženské krásy se začala omývat.“ Kráľ Dávid ju pozoroval, potom ju pozval k sebe a ona otehotnela. Keby sa prišlo na Bat-šebinu neveru, bola by ukameňovaná. Dávid poslal jej manžela Uriáša na smrť – postavil ho do prvých radov v najtuhšom boji. Uriáš v boji zahynul a Dávid učinil Bat-šebu svojou zákonitou manželkou.

Z psychoterapeutického hľadiska možno nájsť v tomto príbehu viacero aspektov. Kolízia nastáva, keď prichádza prorok Nátan, ktorý obviňuje Dávida. Ten si priznáva: „Zhrešil som proti Hospodinovi!“ Čo na to hovoria autori knihy? „Když čteme příběh o králi Davidovi a krásné Bat-šebě, účastníci našich skupin často vyjádřují intenzivní a stravující zlost na krále Davida. Za samolibost, s jakou svedl ženu svého věrného bojovníka, a za krutost a cynismus, s kterým zorganizoval jeho vraždu. Když však poukážeme na to, že čtenáři dělají vlastně totéž, co dělal David, když slyšel příběh o sobeckém bohatci z Nátanova příběhu (že se totiž cítí pobouřeni nad chováním druhého člověka), objevuje se u nich zmatek. ´No a proč ne?´ptají se. Tento zmatek se ale někdy mění ve zvláštní druh aha-zážitku, když jim klademe otázku: ´Co byste si mysleli, kdyby se nyní a zde mezi vámi objevil prorok Nátan a pravil vám: ´Ten David si ty!´?“

Hagioterapia – liečba Písmom

Čo je to hagioterapia? Odborná poučka, ktorú predkladá P.Remeš, znie: hagioterapia je forma existenciálnej psychoterapie, ktorá považuje náboženskosť za geneticky danú, evolučne výhodnú a za jednu z najmocnejších intervenujúcich síl ľudskej psychiky.

Náboženskosť sa považuje za geneticky danú, pretože v dejinách nebola objavená väčšia ľudská pospolitosť, ktorá by nebola náboženská. Je taktiež evolučne výhodná, lebo ak by takou nebola, tak by v priebehu evolúcie zanikla.

Pri hagioterapii sa nepracuje s predpokladom Božej existencie či s vieroukou, ale základom je náboženskosť ako niečo, čo je vlastné každému človeku, no niekto to rozvíja a iný v sebe potláča. Cieľom hagioterapie je napomôcť štrukturálnemu rozvoju osobnosti a zároveň prispieť k vyliečeniu zo závislosti.

Na psychiatrii v Prahe-Bohnicích sa hagioterapia používa viac ako 15 rokov. Ak hagioterapia za ten čas dosiahla nejakých úspechov, podľa Prokopa Remeša sa nedajú exaktne zmerať. Na formovanie hagioterapie v Česku vplývala pastoračná terapia a duchovné poradenstvo v podzemnej cirkvi za čias normalizácie. „Stejně jako v minulosti lze i dnes Bibli užívat k psychoterapeutickým účelům – může posloužit jako zdroj poučení o člověku a jeho psychice, může však pomoci i tomu, kdo se biblickým textem zabývá, k pozníní vlastních hlubokých vnitřních sil, které působí a motivují jeho život.“

Zrno 34/2006

.

.

Jan Gazdík – „Kostel, biblický příběh a peklo žen závislých na pití“

Biblický příběh Jákobova syna Josefa a jeho jedenácti bratří nabývá v majestátním kostele svatého Václava uprostřed bohnické psychiatrické léčebny na působivé síle. Ale ještě než ho psychiatr, teolog a gynekolog v jedné osobě Prokop Remeš rozehrává, zdraví se na schodech svatostánku s osmi ženami, které si už na zemi kvůli alkoholu vytrpěly peklo. Říká jim docela prosté ahoj, každé přitom stiskne ruku, a byť jen krátce, pohlédne do očí. Ona vřelost nás pak provází v kapli po celé dvě hodiny meditací nad tragickým Josefovým příběhem i při diskusi o vlastních slabostech, chybách a selháních.

„I dnes budeme číst příběh o povedené rodince a já jsem zvědav, zda v tom textu najdeme i sami sebe,“ říká na úvod Remeš. „Mílo, zkus nám ho, prosím přečíst.“

Zazní známý biblický příběh, v němž Jákob rozmazluje svého nejmladšího syna Josefa natolik, že tím vyvolává u jedenácti Josefových bratří až fanatickou nenávist. Proto se také rozhodnou, že Josefa zavraždí. V poslední chvíli si to však rozmyslí a prodají ho otrokářům do Egypta.

Sotva Míla skončí, vyzve psychiatr Remeš další ženu, která se jmenuje Jana, aby příběh zopakovala. Pak nechává vyprávění při krátké meditaci doznít, aby se řádně zapsalo do paměti. Nakonec ho ještě jednou sám přečte.

„Co myslíte,“ ptá se žen Remeš, „byl Jákob dobrým otem? Zasel mezi své syny nenávist on, anebo o sobě tahle zášť dala vědět až při Josefově vychloubání o jeho nadřazenosti a výjimečnosti? A jaký vůbec byl Josefův bratr Ruben, když vyzýval ostatní, aby rozmazleného brášku nezabíjeli a raději ho prodali za dvacet šekelů do otroctví Egypťanům? Byl Ruben smělcem, který se nezalekl ani vražedných choutek sourozenců, anebo slabochem, jenž ze svého návrhu rychle vycouval, jen aby si před rozlícenými bratry zachránil kůži? A jen se nebojte postavit svůj úsudek na emocích.“

Romana si myslí, že Ruben byl prolhaný parchant. Když však ostatní říkají opak, znejistí a svůj názor odvolává.

„Byly jste někdy v davu? Co myslíte, proč nás názor většiny tolik ovlivňuje a bere nám ten náš, byť je leckdy správný? Podlehl i Rúben davové psychóze, jako nyní Romana?“ provokuje Remeš.

Vede své ovečky bludištěm a pomáhá jim objevovat zrádná úskalí… ale nemanipuluje s nimi. Když Eliška přemítá, proč se chtěli bratři Josefa zbavit, přiznává, že i ji neměli sourozenci v dětství rádi, že i ona se jim pak mstila tím, že donášela rodičům. „Ale dnes už je mezi námi vše v pořádku. Scházíme se… máme se rádi.“ Jenomže mně se zdá, že Eliška neříká vše a že ji přece jen něco i po letech trápí. Jistý si zřejmě není ani Remeš, ale v tuto chvíli nechce asi jitřit Eliščinu dávnou bolest.

Zpočátku šlo o porozumění biblickému příběhu a nakonec hovoří každý sám o svých strázních a naslouchá trápení druhých – tedy radám, jak se svým problémem naložit.

Trochu se mi to v úterek asi vymklo z rukou. Přišel jsem vyzvídat, proč se ty ženské daly na alkohol a drogy, ale nakonec jsem na sebe při meditaci vyžvanil kdeco – včetně prohřešků z dětství či dospělosti. Ale jinak to asi ani nešlo. V opačném případě bych si před ženami, jež mi daly nahlédnout do svých osudů, připadal jako podvodník. Hráč, který pošilhává ostatním do karet a sám si ty své strká zbaběle do kapsy.

Prokop Remeš se slovem vrátil i k předchozí meditaci, o níž se jen domýšlím, jak nabitá emocemi asi byla. „Vyprávěli jsme si o Abrahamovi, který uposlechl Boha a vztáhl ruku na syna Izáka. Přemýšleli jste o něm?“ zeptal se Remeš.

Míla přijala Izáka jako vlastní slabost. Jana zase jako Abrahamovu mstu manželce Sáře. Hedvika pak Izákův příběh chápe jako obětování nejdražší bytosti. Ale na výklad vzlykající Romany nikdy nezapomenu: „Mým Izákem je můj syn, který si kvůli mému pití tolik vytrpěl.“

18.10.2003 –  MF Dnes

.

Repro archiv autora (foto PrR, 2008) a internet:

http://en.wikipedia.org/wiki/File:Willem_Drost_-_Batsheba_met_de_brief_van_koning_David.jpg