AKTUALITY

Informace o aktuálních hagioterapeutických seminářích a skupinách najdete v hlavním menu pod větvičkou „Aktuálně“.

A  ještě krátký rozhovor s vynálezcem existenciální hagioterapie :o)

http://www.rozhlas.cz/plus/dnesniplus/_zprava/i-kdyz-lide-padnou-podruhe-nebo-potreti-vidim-nadeji-rika-vynalezce-hagioterapie-remes–1707014 

Současné myšlení

 

Mnozí představitelé západního filozofického i psychologického myšlení poukazují na existenci polarity, která určuje postoj člověka k vlastnímu životu a ke světu kolem něho ve smyslu polarity homo economicus x homo religiosus. Různé pohledy se zajímavě doplňují a jejich stopy lze nalézt u velkého množství autorů.

Kopie - Galilejské jezero 1Jeden z nejvlivnějších filozofů 20. století Martin Heidegger (1889 – 1976) se například domníval, že existují dva základní způsoby bytí ve světě. Stav zapomnětlivosti bytí, který představuje modus, kdy člověk žije ve světě a vrhá se do každodenních zábav: Je „zarovnán se zemí“, zabrán do „jalových řečí“, ztracen v „oni“ (Heidegger tento způsob označuje jako neautentický). Žije-li naproti tomu ve stavu uvědomování si bytí (Heidegger jej označuje za autentický), pak se nepodivuje nad způsobem existence věcí, ale spíš tomu, že věci jsou. Existovat v tomto stavu znamená podle Heideggera být si neustále vědom bytí, nejen jeho křehkosti, ale i odpovědnosti za vlastní osud.

K podobným formulacím dospěl i jeden ze zakladatelů humanistické psychoterapie Erich Fromm (1900 – 1980). Rozlišuje dva základní mody bytí člověka ve světě, které označuje termínem modus mít a modus být. Tyto názvy vyjadřují základní strategie člověka při hledání životního štěstí: V modu mít dochází člověk štěstí, „když dosáhnu každé rozkoše, kterou chci mít“, v modu být dochází štěstí čistě tím, že dosahuje „toho, co bych měl chtít za předpokladu přání dosáhnout maxima sebenaplnění“.  A na jiném místě vysvětluje: „Bytím rozumím takový způsob existence, v němž nic nemáme, po ničem nebažíme, ale jsme naplnění radostí, užíváme svých schopností tvořivě a jsme zajedno se světem“.

Židovský teolog, filozof a myslitel Martin Buber (1878 – 1965) popisuje situaci člověka vztahově a nepřímo vysvětluje Frommovo bytí „zajedno se světem“. Buber říká, že člověk je „bytost někde mezi“ a ve svém lidství existuje vždy jako součást jednoho ze dvou vztahových modů: Buď vztahového modu „já-ono“, který je funkčním vztahem mezi subjektem a objektem, postrádá vzájemnost a je v zásadě instrumentalisticky zaměřený na sebevyjádření subjektu. Nebo vztahového modu „já-ty“, který je naproti tomu komunikací a dialogem subjektu se subjektem bez zapojování vlastních potřeb. Existence ve vztahu „já-ty“ je podle Bubera ideálem, k němuž by měl člověk směřovat, nicméně tento ideál existuje jen ve vzácných chvílích.

Explicitní syntézu obou předchozích pojetí představuje pojetí Abrahama Maslowa (1908 – 1970), který rozlišuje dvě základní motivace člověka: Motivaci zaměřenou na nedostatek a motivaci zaměřenou na růst. V tomto smyslu popisuje také dva typy lásky, které odpovídají těmto dvěma typům motivace: D-láska (deficitní láska), která je zaměřena na uspokojení vlastních potřeb, a B-láska (bytostná láska), která je spíše obdivující a poskytující partnerovi sebepřijetí a pocit, že je lásky hoden.

Kopie - Galilejské jezero 3Ze zcela odlišného psychologického kontextu vychází například zakladatel transakční analýzy Thomas Harris (nar. 1940). Rozlišuje čtyři základní vzorce vztahování se ke světu, ale první tři pozice spojuje do jediné, neboť jsou vzniklé v dětství a objevují se během života na základě nevědomých procesů. Podle pozitivnosti či negativnosti vztahu k sobě a ke světu je označuje jako pozice „nejsem OK – jsi OK“, „nejsem OK – nejsi OK“ a „jsem OK – nejsi OK“. Čtvrtá pozice „jsem OK – jsi OK“ není podle Harrise nevědomým pocitem, nýbrž vědomým postojem a může přicházet až v dospělosti jako důsledek vědomého rozhodnutí. Proto i když jde o pozici, která je terapeutickým cílem, tato nová pozice nepřináší okamžitou radost nebo klid, pouze umožňuje po čase vůlí staré pozice vypnout, když podlamují důvěru, že nový způsob života přinese za čas výsledky a nové štěstí.

Konečně ze zcela jiné oblasti poukazuje například ekonom Tomáš Sedláček (nar. 1977) na skutečnost, že sice podle všech ekonomických teorií jedinec dělá to, co mu přináší pozitivní emoční bilanci, ale zatímco ekonomické teorie předpokládají, že pozitivní emoční bilanci vždy přináší pouze získávání toho, co člověk nemá a po čem touží (právě on tento modus označuje jako „homo oeconomicus“), existuje ještě možnost zastavit se, spočinout a „kontemplovat“ to, co člověk aktuálně má. I když s tímto modelem ekonomické teorie vůbec nepočítají, „vděčný člověk může být spokojenější s nižší úrovní užitku než člověk, který si užitek není schopen uvědomit“.

.

Více: http://www.hagioterapie.cz/?p=550

 

.

Repro archiv autora (fotos E. Dvořáková)