AKTUALITY

Aktuální hagioterapeutické semináříe a skupiny na horní liště v „Aktuálně“.

Celý rozhovor s Prokopem Remešem o hagioterapii jako léčbě závislostí i úvodní článek: v Katolickém týdeníku č. 33… nebo zde, ale bez obrázku:

http://www.josefhurt.cz/node/7343

http://www.katyd.cz/tema/prestat-pit-kdyz-to-nejde.html

Rozhovory o hagioterapii

Hagio-seminář únor 2006

.

Slavoj Brichcín: Psychoterapie parafilních jedinců

V úvodu autor vymezuje pojem parafilie nikoliv samotným sexuálním chováním, ale nasměrováním zájmu už od úvodní motivace (stadium dvoření, vábení atd.). Poté hovoří o teoriích, jak parafilie vznikají: Psychoanalýza považuje parafilie za projev ustrnutí  na některé časné fázi psychosexuálního vývoje, analytická psychologie předpokládá jako stěžejní vyvolávající moment vzniku parafilie sexuální trauma z dětství, KBT hovoří o vzorcích chování posilovaných masturbačními fantaziemi, antropologické školy vysvětlují parafilie jako snahu reprobovaného jedince dojít náhrady rozpadajících se normálních vztahů. Česká sexuologie se přiklání nejčastěji k neurofyziologické teorii, která postuluje diferenciaci tří sexuálně motivačních center: Centra pro sexuální identitu, pro sexuální preference a pro řízení sekrece gonadotropinů. Pokud v citlivém období 4. měsíce gravidity dojde k poruše jejich diferenciace, projevuje se to posléze v dospělosti jedince poruchami sexuálně motivačního systému, které již nelze napravit.

Terapie parafilií by měla kopírovat přístup k jiným celoživotně handicapovaným jedincům. Předně je třeba u pacientů čelit jejich pocitům beznaděje. Významnou léčebnou taktikou u agresivních jedinců je převádění pocitů studu (které negativně korelují s empatií) na pocity viny (které s empatií korelují pozitivně). Velkým pomocníkem je v tomto ohledu terapeutická komunita, která umožňuje nejen reflexi a inspiraci z osudů druhých, ale současně i akceptaci vlastní sexuality. Konečně se terapeutické úsilí zaměřuje na adaptaci života s vlastní parafilií v majoritní společnosti (celibát, autoerotika, biologická léčba, kastrace, nabízení nových životních náplní).

.

Martin Škoda: Zkušenosti s pastorační prací s vězni

Největším paradoxem práce s lidmi ve vězení (jak pastorů tak psychologů) je to, že existuje přímý záměr, aby ve vězení  byly umocňovány negativní zážitky, aby si je delikventi co nejdéle pamatovali.  Kněží a psychologové se tak vlastně usilují pracovat proti nejsilnějším trendům vězeňství jako takového. V posledních letech se ve vězeňství už i formálně rezignuje na „převýchovu“ vězňů, personálu obecně chybí lidský přístup a práce kněží musí začínat od člověka a čistě od lidského zájmu o jeho osobu.

.

Prokop Remeš: Hlubinně analytický výklad Apokalypsy

Centrální částí Apokalypsy jsou obrazy 12., 13. a počátku 14. kapitoly, které popisují ženu oděnou sluncem a draka, který s ní bojuje. Drak má tři pomocníky – šelmu z moře (antikrista označeného číslem 666), šelmu ze země (falešného proroka), která šelmě z moře slouží, a nevěstku, která na šelmě z moře sedí. V hlubinně analytickém výkladu představuje často žena oděná sluncem síly světla, života a radosti našeho nitra a drak síly tmy, smrti a utrpení. Kdo jsou ale oni tři pomocníci, kteří destruktivním silám našeho nitra slouží? Vzhledem k tomu, že ve snech bývá moře symbolem nevědomí, lze v šelmě z moře spatřovat symbolický obraz temných destruktivních sil našeho nitra (agresivitu, sexualitu, narcismus). A když těmto silám slouží šelma ze země (falešný prorok), který se tváří jako Beránek, ale mluví jako drak, lze v jejím obraze spatřovat naše racionalizace, kterými si destruktivní síly našeho nitra omlouváme, glorifikujeme a eufemizujeme jako naši etickou citlivost a touhu po spravedlnosti. Ale to vše by ještě bylo málo, kdyby na šelmě z moře neseděla nevěstka opilá krví mučedníků, tedy nevinných lidí kolem nás, kteří jsou obětí našich činů, tedy exekutivní složky naší psychiky.

 

Jeroným Klimeš: Ježíš – patron adoptovaných dětí

Jestliže Ježíš byl pravým člověkem, který podléhal biologickým zákonitostem svého těla, podléhal nesporně i psychologickým zákonitostem procesu lidského zrání. Pokud máme zkušenost s různými psychologickými zákonitostmi u dnešních lidí, může se nám stát, že projevy těchto zákonitostí náhle spatříme ve svědectví evangelistů o Ježíšovi. Jedním takovým projevem je skutečnost, že hledání otce bylo nejnápadnějším rysem Ježíšovy psychiky. Jako by jeho jaderným problémem byla otázka, kdo je jeho otec a čí je on syn.

Z události z Chrámu je patrné, že Ježíš už ve svých 12 letech nepovažoval Josefa za svého otce, a dá se těžko předpokládat, že Mariino setkání s andělem nebylo mlčky přecházeným tabuizovaným tématem širšího okolí jejich rodiny. Ježíš v tomto smyslu pravděpodobně vyrůstal v očích širšího příbuzenstva jako nechtěné dítě, jako „hanba rodiny“. Jeho matka Maria nechtěla zřejmě o celé události veřejně mluvit a Ježíš tuto ostrakizaci musel kompenzovat silou svého já. Nicméně z evangelií je patrné, že jeho myšlení bylo neustále strháváno k dětem i na zcela nelogických místech:  Když byl doma, ptal se jich: „O čem jste spolu uvažovali?“ Ale oni mlčeli, neboť cestou se mezi sebou dohadovali, kdo je největší. Ježíš usedl, zavolal svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebníkem všech. Pak vzal dítě, postavil je doprostřed nich, objal je a řekl jim: „Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal (Mk 9,33-37). Zasazuje se za všechny společenské outsidery (vyděděnce, hříšníky, děti, ženy) a jako všechny adoptované děti hledá i on vlastní identitu (ptá se druhých, za koho ho považují, ale zakazuje jim o tom mluvit), hledá dům svého otce (Boží království), přemýšlí stále o tom, co má po svém pravém otci (Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak můžeš říkat: „Ukaž nám Otce“? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otce je ve mně? (Jan 14,9-10), nepovažuje se za Davidova syna (Mt 41,22 nn). Z novozákonních listů pak lze nakonec rozpoznat, že motiv adopce se stal i jedním z ustavujících rysů samotného křesťanství (Gal 4,4-5; Ef 1,6; Řím 8,23 aj.) .

.

 Repro archiv autora