AKTUALITY

Informace o aktuálních hagioterapeutických seminářích a skupinách najdete v hlavním menu pod větvičkou „Aktuálně“.

A  ještě krátký rozhovor s vynálezcem existenciální hagioterapie :o)

http://www.rozhlas.cz/plus/dnesniplus/_zprava/i-kdyz-lide-padnou-podruhe-nebo-potreti-vidim-nadeji-rika-vynalezce-hagioterapie-remes–1707014 

Bible a psychoterapie

 

Nejstarší doklady o užívání Bible k psychoterapeutickým účelům pocházejí ze starověku. Tzv. Otcové pouště, egyptští a syrští poustevníci ze 4. a 5. století n.l., vypracovali strategii boje proti zhoubným emočním stavům, kterou řecky označovali antirrhesis, doslova odmlouvání. Tato metoda spočívala v tom, že při náporu ovládavých emocí, s nimiž si člověk nevěděl rady, se mu nabízela pomoc, která spočívala v ponoření se do určitých textů Bible. Tyto texty navozovaly v duši čtenáře nové, optimistické a radostné postoje a jejich pozitivní emoční ladění pak postupně původní zhoubné emoce přerámovalo a překrylo emocemi novými.

soterrado-em-livrosV dnešní době se užívá Bible v psychoterapii poněkud odlišným způsobem. První přístup má své kořeny ve Spojených státech a je představován specifickou směsí kognitivně behaviorální terapie a fundamentalistického křesťanství. Jde o tzv. biblické poradenství, s nímž se setkáváme zejména v jižních oblastech USA tzv. biblického pásma. Při tomto typu psychoterapeutické práce je Písmo vnímáno jako svého druhu „učebnice“ o člověku, která (mimo jiné) pojednává o stejných tematech jako psychologie: O lidské bolesti, radosti, samotě, smrti i o nezvládnutelné agresivitě či sexualitě. Navíc však obsahuje i návody, jak s těmito tématy terapeuticky zacházet.

Tradiční terapeutické schéma kognitivně behaviorální terapie zní: „Cítíš se špatně, protože nezdravě funguješ. Poznej své nezdravé fungování (ať už přímo chování nebo jen přemýšlení), poznej jeho zdroje a rozhodni se je změnit. Změna přinese automaticky i uzdravení tvých emocí.“ V biblickém poradenství se toto schéma mění v tom smyslu, že za pramen problémů člověka je označen hřích. K jeho poznání slouží Bible. Jakmile je hřích objeven, cesta k úzdravě vede přes změnu smýšlení a obrácení člověka k Bohu. Tato cesta pak vede ke změně patologických vzorců chování, ke zlepšení vztahů k lidem a následně ke zlepšení psychického fungování člověka.

V evropské (spíše analytické) tradici se vzhledem k Bibli setkáváme s odlišným přístupem. Spíše než jako učebnice o člověku je Bible vnímána jako „zrcadlo“ lidského nitra, jako materiál pro subjektivní projekční zpracování. Tento terapeutický přístup předpokládá, že každý člověk má své vlastní specifické předporozumění. Tímto slovem se myslí osobní způsob vnímání a zažívání sebe sama a světa, který vychází z životní zkušenosti každého z nás. Právě na toto předporozumění se zaměřuje terapeut, který je třídí a zpracovává metodami analytické práce – hlubinně analyticky a existenciálně analyticky.

Hlubinně analytický přístup k Bibli poprvé rozvinul německý psycholog a teolog E. Drewermann ve svém díle Hlubinná psychologie a exegeze. Drewerman v něm vychází z předpokladu, že autoři Bible promítali do biblických příběhů archetypální obrazy svého nevědomí, a tyto obrazy mají moc rezonovat s obrazy a symboly uloženými v duši čtenáře. Pečlivým nasloucháním jejich tónům mu mohou umožnit lépe poznat sebe sama. Podle Drewermanna se nemá smysl přít o to, co se v Bibli reálně historicky událo a co je ve vyprávění symbolem. Podstatné je to, že Bible nám vykládá, co se stalo tak, aby to pro nás mělo uzdravující význam. Průběh výkladu textu má být analogický výkladů snů, v němž se umění interpretace zaměřuje na dvě roviny. Při první vystupuje příběh jako metafora životní situace, v níž se člověk nachází (objektivní pohled), při druhé vystupuje příběh jako metafora intrapsychického stavu člověka (subjektivní pohled). V ní se to, co se zdá být „reportáží“ o událostech vnějšího světa, vyjevuje jako příběh utkaný ze spletitosti vnitřních procesů.

Existenciálně analytický přístup vychází z logoterapeutické školy V. E. Frankla a jeho žáka Alfrieda Längleho. Podle nich představuje každá situace výzvu pro lidské svědomí k naplnění nějakého smyslu. To má důležitý psychoterapeutický význam, neboť smysl je mohutná síla, kterou může člověk použít zejména hledáním analogií mezi tam-a-tehdy biblického příběhu a zde-a-nyní života každého čtenáře. Biblické příběhy obsahují věčné motivy smrti, viny, hodnot, smyslu a představují je v obrazech či symbolech života lidí dávných dob. To může být inspirací, nabídkou a možnosti pro další seberealizaci a inspirací pro cíl, ke kterému se člověk může vztáhnout, přidržet se ho a jít za ním.

.

Více: http://www.hagioterapie.cz/?p=45#more-45

.

Repro internet:

http://xodonacidade.blogspot.cz/2012_12_01_archive.html

http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Vel%C3%A1zquez_Venus.jpg