AKTUÁLNĚ

Velmi se omlouváme, stránky se upravují

Literatura
Psychoterapie a Bible
Tematické příspěvky
Z Areopágu

Dobro a zlo

.

Jedna ze základních sporných otázek etiky zní: „Proč bychom měli být morální?“ A jiná: „Kdo by měl určovat morálku?“ Situaci destrukce a chaosu, která může v této oblasti nastat nastat v důsledku vědomého odmítnutí postulátu života „jako by Bůh byl“ (což v relativně nedávné historii učinili němečtí nacisté pod silným vlivem Nietzschovy teze o smrti Boha), ilustruje americká učebnice psychiatrie z roku 1952:

„Když Hitler a jeho soukmenovci posílali statisíce židovských dětí do plynových komor a z jejich těl vyráběli mýdlo, vazby knih a stínítka na lampy, byly činy těchto nadlidí správné nebo špatné? Dobré nebo zlé? Každý člověk to v hloubi své mysli označí za zlo. Ale proč? Protože je to nehumánní. Ale proč je to nehumánní? Základním dogmatem nacismu bylo učení o půdě a krvi: Cokoliv bylo dobré pro germánskou rasu, bylo považováno za správné. A protože zabíjení Židů bylo dobré a prospěšné pro germánskou rasu (tak to viděli nacisté), bylo morálně dobré.

Je těžké nalézt chybu v této logické úvaze, když jednou přijmeme předpoklady. Jestliže naše pojmy dobra a zla mají pouze relativní hodnotu a jsou pouhými nálepkami pro to, co se nám jako jedincům (případně společnosti či lidstvu jako celku) „líbí“, pak norimberský proces s válečnými zločinci byl pouhou fraškou. Neboť jednoho dne může nastat situace, kdy nacistická zvěrstva budou pravým opakem toho, čím jsou dnes.“

J. VanderVeldt, R. Odenwald: Psychiatry and Catholicism, New York Toronto London, 1952, str. 16 – 17

.

Repro internet:  http://www.gjo.cz/aktivity/osvetim_08/ipage00006.htm, staženo 20.1. 2011