AKTUALITY

Aktuální hagioterapeutické semináříe a skupiny na horní liště v „Aktuálně“.

Celý rozhovor s Prokopem Remešem o hagioterapii jako léčbě závislostí i úvodní článek: v Katolickém týdeníku č. 33… nebo zde, ale bez obrázku:

http://www.josefhurt.cz/node/7343

http://www.katyd.cz/tema/prestat-pit-kdyz-to-nejde.html

Rozhovory o hagioterapii

Úzkost ze smrti

 

.

K radikálnímu překonání zoufalství a strachu ze smrti, které představují hlavní dynamiku lidského nevědomí, vede ve velkých náboženských i filozofických tradicích cesta nelpění na životě a neprožívání života jako vlastnictví. Zdá se totiž, že strach ze smrti není racionálně tím, čím se zdá být – strachem z ukončení života. Proto už Diogenés Laertský říkal, že smrt se nás netýká, „protože když jsme, smrt zde není; když je smrt zde, již nejsme“.

Diogenés Laertský poukazuje na skutečnost, že racionálně může existovat strach z utrpení a bolesti, které předcházejí smrti. Racionálně může existovat strach z utrpení, bolesti a zavržení, které po smrti mohou následovat. Ale to je jiný strach než strach z čiré neexistence, který se může jevit jako zcela nesmyslný a iracionální. Tato iracionalita však přestává, pokud si uvědomíme, že život často vnímáme jako vlastnictví. Strach ze smrti pak není strachem z nebytí, ale strachem z loučení, ze ztráty toho, co máme – strachem ze ztráty vlastního těla, ega, vztahů, majetku, identity; strachem z pohledu do propasti neidentity, strachem z toho, že se „ztratíme“.

Všechna velká náboženství a filozofické tradice hlásají, že nakolik žijeme ve vlastnickém modu „mít“, natolik se bojíme smrti. Tento strach neodstraní žádné racionální vysvětlení. Je možné ho oslabit opětovným sebeujišťováním o naší vazbě k životu a naší významnosti, lze ho oslabit láskou druhých, která může roznítit naši vlastní lásku. Podle Ericha Fromma by ale zbavování se strachu ze smrti nemělo začínat potlačováním myšlenek na smrt, ale úsilím tlumit „ekonomický“ (vlastnický) modus života a zaměřovat ho na modus být („náboženský“ modus, jak ho zde nazýváme). 

Návod, jak umírat, se v tomto pojetí stává spíše návodem, jak žít. Čím více se člověk v touze po štěstí zbaví veškerých forem žádosti vlastnit, včetně „vlastnění“ svého vlastního izolovaného jáství (ega), tím oslabenější může být strach ze smrti, protože smrtí není již možné co ztratit.

.

Více: http://www.hagioterapie.cz/?page_id=5631

.

Repro internet: http://www.abcgallery.com/M/mucha/mucha1.html