AKTUALITY

Informace o aktuálních hagioterapeutických seminářích a skupinách najdete v hlavním menu pod větvičkou „Aktuálně“.

A  ještě krátký rozhovor s vynálezcem existenciální hagioterapie :o)

http://www.rozhlas.cz/plus/dnesniplus/_zprava/i-kdyz-lide-padnou-podruhe-nebo-potreti-vidim-nadeji-rika-vynalezce-hagioterapie-remes–1707014 

Liz Greenová/Juliet Burkeová

.

L. Greenová, J. Sharman-Burkeová: Šalomounův rozsudek

Biblický příběh o soudu králi Šalomouna vypráví o tom, jak je důležité prokazovat pokoru a moudrost, má-li člověk to štěstí a drží v rukou otěže moci. Šalomoun vládl nejen rozumem, ale také srdcem. Jeho moudrost byla darem od Boha, byla mu cizí arogance a chtivost. V tomto ohledu je Šalomoun vzácnou postavou mezi historickými a moderními vladaři.

Po smrti svého otce, krále Davida, se Šalomoun stal králem celého Izraele. Ve snu se mu zjevil Pán a řekl: „Žádej, co ti mám dát.“ Král Šalomoun odpověděl: „Prokazoval jsi velké milosrdenství svému služebníku, mému otci Davidovi. Nyní jsi ze mne učinil krále, ale já jsem ještě příliš mladý, neumím vycházet a vcházet. Dej mi, prosím, srdce vnímavé, abych mohl soudit tvůj lid a rozlišovat mezi dobrým a zlým.“ Taková řeč Hospodina potěšila. Pravil: „Protože jsi žádal o toto a nežádal jsi pro sebe dlouhý věk ani bohatství, ba ani jsi nežádal smrt pro své nepřátele, učiním podle tvých slov. Dám ti moudré a chápavé srdce.“

Šalomoun se probudil ze snu.

Tehdy přišly před krále dvě ženy, byly to nevěstky. První z nich řekla: „Pane, já a tato žena bydlíme v jednom domě a já jsem u ní v domě porodila. Třetího dne po mém porodu také tato žena porodila. Byly jsme spolu a v tom domě nebyl nikdo kromě nás dvou. Syn této ženy však v noci zemřel. Proto vstala, a zatímco jsem spala, vzala mého syna od mého boku, položila si ho do klína a svého mrtvého syna položila do klína mně. Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila, ale on byl mrtev. Když jsem si ho však pozorně prohlédla, zjistila jsem, že to není můj syn.“

Druhá žena však prohlásila: „Nikoliv. Můj syn je ten živý, a ten mrtvý je tvůj.“ Ale první trvala na svém: „Ne. Tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.“ A tak se před králem hádaly.

Král řekl: „Tato tvrdí: ´Ten živý je můj syn, a ten mrtvý je tvůj.´ A tato tvrdí: ´Ne, tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.´Podejte mi meč.“ Přinesli tedy před krále meč. A král nařídil: „Rozetněte to živé dítě ve dví. Jednu polovinu dejte jedné a druhou polovinu druhé.“

Na to řekla první žena: „Prosím, můj pane, dejte to živé novorozeně jí, jen je neusmrcujte! Budu raději, když zůstane naživu a nebude mé, jen ať se mu nic nestane.“ Ale druhá řekla: „Ať není ani moje ani tvé. Rozetněte je!“ Tu král rozhodl: „Dejte to živé novorozeně první ženě a nezabíjejte je, neboť ona je jeho matka.“

Když se synové Izraele dověděli o rozsudku, který král vynesl, zmocnila se jich před králem bázeň. Viděli, že je nadán Boží moudrostí k vykonávání soudu.

Výklad:

Biblický příběh o Šalomounovi říká, že moc – ať už politická, finanční, společenská či emoční – s sebou nese velkou odpovědnost. Král Šalomoun si velmi dobře uvědomuje, že panovník není ničím bez těch, kterým vládne. Nezáleží na jeho vlastní slávě, ale na jeho poddaných. Když se ho tedy Bůh ptá, po jakém daru touží, požádá o bystrý úsudek, aby mohl moudře a spravedlivě vládnout svému lidu. Je smutnou pravdou, že většina mocných ve světě mýtů i ve skutečném světě nesdílí pokoru, jakou projevil Šalomoun, když zdědil vládu. Můžeme se jen domýšlet, jaký by byl náš svět, kdyby naši panovníci měli byť i jen zlomek Šalomounovy moudrosti.

Podstatou Šalomounova slavného rozsudku není vyhlášení války, zvýšení či snížení úrokové míry či zvýšení daní. Soud se točí kolem případu dvou obyčejných nešťastných žen, kdy jedna z nich přišla o dítě. V tom spočívá podstata vládnutí, neboť jestliže se člověk nehodlá zabývat citovými starostmi bližních, nemá právo činit si sám nárok na moc. Pro lidi ve vysokém společenském postavení je často charakteristické, že jsou postupně odtrženi od skutečného života a přestávají rozumět věcem, jimž se obyčejní lidé smějí nebo nad nimiž pláčou. Nejeden člověk, který dosáhl významného společenského postavení, někde cestou ztratil schopnost strachovat se o dítě, truchlit nad ztrátou domácího zvířete nebo se těšit z krásného západu slunce. Šalomounova proslulá moudrost se nezakládá na vojenské síle či obchodnické vychytralosti, ale na jeho porozumění pro lásku. Bezpečně ví, že milující matka se raději vzdá svého dítěte, než aby je viděla trpět.

Svět není dokonalé místo a lidé nejsou dokonalé bytosti. Nemůžeme očekávat, že bychom si osvojili Šalomounovu moudrost, můžeme doufat snad jen v její odlesk ve chvílích rozhodování. Nesmíme však zapomínat, komu a čemu skutečně sloužíme, když se ucházíme o místo ředitele či vedoucího, když kandidujeme na poslance parlamentu nebo se ucházíme o úřad prezidenta či ministerského předsedy. V důsledku moudrostí svého rozsudku získal Šalomoun úctu všeho lidu a vládl bez nepokojů a povstání. Je to jasné poučení pro všechny, kteří získali moc a nyní se bojí, že o ni přijdou. Není-li moc zjemněna, a dokonce snad i motivována duchem pokory a opravdové touhy sloužit, nebude mít dlouhého trvání.

.

L. Green, J. Sharman-Burke: Životní cesta v zrcadle mýtů (Portál, Praha, 2001)

.

Repro internet:

http://www.artbible.info/art/large/475.html