.

Kde leží Armagedon

(Zj 12,1 – 13,18)

Obrazy Apokalypsy lze vnímat jako symboly událostí vnějšího světa, ale i jako symboly událostí, které se odehrávají v lidském nitru. Centrální část Apokalypsy (12. a 13. kapitola) popisuje ženu oděnou Sluncem a draka, který s ní bojuje a snaží se ji zabít. Drak zde má tři pomocníky – šelmu z moře (= Antikrista, jehož jménem je číslo 666), šelmu ze země (= Falešného proroka, který šelmě z moře slouží), a nevěstku, která na první šelmě sedí. Co tyto symboly zobrazují?

V našich skupinách se často objevuje přesvědčení, že žena oděná Sluncem představuje síly světla, radosti, rozvoje a života. Drak síly tmy, utrpení, rozpadu a smrti. Bojištěm je ale nejen vnější svět (místo bitvy je ve Zjevení popsáno jako hora Megido, hebrejsky Har-mageddon), ale boj mezi silami života a silami smrti se odehrává i ve vnitřním světě každého z nás.

Kdo jsou však oni tři pomocníci, kteří silám smrti na bojišti našeho nitra slouží? Ve snech bývá moře symbolem nevědomí a v našich skupinách se objevuje názor, že v šelmě z moře lze spatřovat symbolický obraz destruktivních sil, které se z nevědomí vynořují – úzkosti, nenávisti, agresivity, narcismu, deviantní sexuality ap. A když těmto silám slouží šelma ze země (Falešný prorok), která se tváří jako Beránek, ale mluví jako drak, lze v jejím obraze spatřovat naše racionalizace, kterými si destruktivní síly našeho nitra omlouváme, eufemizujeme a někdy i glorifikujeme. Jednou jako naši etickou citlivost, jindy jako naši touhu po spravedlnosti, jindy jako pragmatický či racionální kalkul. Ale to vše by ještě bylo málo „dračí“, kdyby na šelmě z moře neseděla nevěstka opilá krví mučedníků, tedy nevinných lidí kolem nás, kteří jsou obětí činů, jež z nejtemnějších sil naší duše vycházejí. V obraze opilé nevěstky lze pak spatřovat exekutivní složky naší psychiky, naše konkrétní psychické výstupy, naše chybné kroky, zlé úmysly i hrůzyplné činy.

.

Více: http://www.hagioterapie.cz/?p=358

.

Repro archiv autora