AKTUALITY

PŘIJÍMÁME NOVÉ ČLENY DO HAGIO SKUPINY

Aktuální hagioterapeutické semináříe a skupiny na horní liště v „Aktuálně“.

VYŠLA NOVÁ KNIHA
Jaromíra Odrobiňáka
Rok na psychiatrii

(více v rubrice Aktuálně)

Celý rozhovor s Prokopem Remešem o hagioterapii jako léčbě závislostí i úvodní článek: v Katolickém týdeníku č. 33… nebo zde, ale bez obrázku:

http://www.josefhurt.cz/node/7343

http://www.katyd.cz/tema/prestat-pit-kdyz-to-nejde.html

Rozhovory o hagioterapii

Hagio-seminář březen 2011

.

Prokop Remeš: Fenomenologie

Na přelomu 19. a 20. století prošlo vědecké myšlení obdobím výrazné skepse vzhledem k otázce, do jaké míry lze garantovat korespondenci poznatků lidské mysli s realitou. Tento stav vyústil v ustanovení filozofické fenomenologie Edmunda Husserla. Její podstatou je metoda vycházející výhradně z analýzy mentálních obrazů – fenoménů, která rezignuje na otázku jejich korespondence s realitou (tzv. fenomenologická redukce). Fenomenologie se ovšem liší od čirého empirismu tím, že za danost považuje nejen empiricko-realitní vrstvu fenoménů (počitky a vjemy), ale i vrstvu obecně pojmovou, k jejímuž nazírání docházíme abstrakcí invariantů jednotlivin (tzv. noetická redukce). Esence věcí pak na této rovině představují základní struktury, jak vnímáme a interpretujeme svět, existenciály základní struktury, jak vnímáme a interpretujeme svou existenci, a etické a estetické hodnoty představují základní struktury, jak interpretujeme svůj pobyt ve světě.

 

Martin Petrovský: Existenciály

Dílo Martina Heideggera se do značné míry stalo inspirací psychoterapeutického směru – Daseinsanalýzy. Zabývá se rozborem lidského bytí, o němž říká, že je kvalitativně odlišné od ostatní přírody. Odlišné je proto, že člověk ví o svém bytí, ví, že je smrtelný a o své bytí se stará, plánuje ho, tvaruje ho. Pro lidské bytí používá termín Dasein, Pobyt. Základní konstitutivní momenty Pobytu nazývá existenciály. Rozděluje Pobyt na dva typy: Autentický, kdy je člověk sám sebou, a neautentický, kdy se nachází ve vleku všeobecné konvence.

Základní existenciály, které při správném nastavení vedou k autentickému bytí, jsou: Starost (zaujatý zájem o své bytí v důsledku uvědomování si vlastní konečnosti), Vrženost (fakt nekompetence nad existenciálním a časoprostorovým umístěním sebe sama ve světě), Bytí ve světě (umístění sebe sama ve světě), Odemčenost (možnost otevírat se realizacím svých potencialit), Rozvrh (projektování svého bytí do budoucna), Bytí ke smrti (vědomí konečnosti, jejíž naplnění se blíží), Předstih (předporozumění svému bytí, předpřipravenost), Svědomí (vnitřní hlas, který vede člověka od neautentického bytí k bytí autentickému), Být sebou (vytváření si světa, v němž je člověk vládcem), Já sám (vládcovství ve svém světě), Odhodlanost (postoj kompetence nad sebou samým), Pravda (konzistentnost sama se sebou) a Spolubytí (život v modu Já-Ty).

Existenciály neautentického Pobytu jsou: Bytí u (povrchní dotýkání se reality), Obstarávání (vlečení konzumismem), Říše man (vlastní život jako „ono se“ to děje), Řeči (plkání o ničem), Zvědavost (bulvarizování zájmů), Dvojznačnost (proměnlivost významů).

 

Pavla Státníková: Daseinsanalýza (DA)

Jde o psychoterapeutický směr vycházející z fenomenologicko-hermeneutického způsobu myšlení. Jako takový používá dvě hlavní metody přístupu: strukturální popis toho, co se samo ze sebe ukazuje, a výklad smyslu toho, co se samo ukazuje. Je založena na přesvědčení, že v oblasti přímého poznávání člověka je primárním východiskem osobní autentická a neredukovaná zkušenost toho, jak se člověku jeví svět. Cílem terapie je, aby klient „naplnil své bytí“, nikoli aby se přizpůsobil společnosti. Má poznat své možnosti a na jejich základě jednat, má pochopit a uskutečňovat svou vlastní existenci, být autentický. Daseinsanalytik je průvodcem klienta na jeho cestě k autenticitě a nemá tudíž expertní roli. K tomu je potřeba, aby se co nejvíce zbavil všech předpokladů, předsudečností, a dokázal sledovat prostý a důkladný popis jednotlivých daností. Terapeutické postupy neplánuje, využívá zejména intuice, k jakýmkoli technikám je rezervovaný.

Prostředkem terapie je vztah, který dle DA nemá přenosový charakter, ale je autentický, pravý. Při setkání se uskutečňuje empatickým rozhovorem. Terapeut neinterpretuje, neradí, opakuje důležité myšlenky a podporuje objasnění problému. Základním vodítkem je pravidlo vnímat bezprostřední danosti a odkazovací souvislosti „věcí samých“ a prodlévání u nich. Tímto způsobem DA pracuje i se sny či imaginativními obrazy.

DA nepracuje s žádným zvnějšku určeným etickým kodexem, každý jedinec při objevování autentického životního modu takový kodex dobra a lásky objevuje v sobě a ve svém nitru. Lásku vnímá DA jako velmi důležitý fenomén nezávislý na sexualitě, z které nevzniká a nelze ji na ni redukovat (pudové způsoby chování nejsou původnější než formy kultivované). Lásku považuje za významnou a smysluplnou ochranu a posilu k vydržení propastnosti lidské existence dané vědomím vlastní smrtelnosti, omezenosti a vlastní ztracenosti v nekonečnosti vesmíru.

Původní DA nepřijímá metody skupinové psychoterapie, protože člověk zde nemůže plně rozvíjet svoji autenticitu. Přirozeně antropologický přístup ke skupinové terapii praktikovaný v českém prostředí chápe skupinovou psychoterapii jako možnost spolubytí. Vztahy, které vznikají v rámci skupinového procesu, považuje za autentické, nepřenosové a symetrické a jejich prostřednictvím se účastníkům vyjevuje fenomén „myství“, a úspěšně tuto metodu rozvíjí jakožto praktické dovršení přesvědčení Martina Heideggera, že existence jako autentický život je možná toliko ve společenství.

.

Prokop Remeš: Kuřimská kauza

Kauzu odstartovala v květnu 2007 náhoda. Jeden z obyvatelů Kuřimi se pokoušel spustit elektronickou kameru hlídající jeho novorozené dítě. Naladil ale záběry z podobného zařízení v jednom ze sousedních domů, na kterých byl zobrazen na zemi ležící nahý a spoutaný chlapec. Policie po oznámení zadržela matku chlapce, Kláru Mauerovou, a její děti byly svěřeny do péče zařízení Klokánek. Krátce po jejich přijetí však jedna z aktérek, údajně třináctiletá Anna (v tisku častěji označovaná zdrobnělinou Anička), zmizela beze stopy. Při vyšetřování vyšlo najevo, že Anna ve skutečnosti nebyla dcerou Kláry Mauerové, ale šlo o přibližně třicetiletou ženu, Barboru Škrlovou, které byla v posledních měsících vytvářena nová psychologická, sociální i právní identita. Škrlová se po svém zmizení ohlásila na českém velvyslanectví v Dánsku, poté opět na několik měsíců zmizela a nakonec byla nalezena v Norsku, kde chodila do školy pro přistěhovalce a vydávala se za asi třináctiletého chlapce Adama. Po svém návratu do České republiky byla zatčena a obviněna z několika trestných činů.

Při vyšetřování vyšlo najevo, že při vytváření Aniččiny identity a týrání dětí nejednala Klára Mauerová samostatně, ale v rámci širší skupiny, kterou tvořila její sestra Kateřina, Barbora Škrlová, její otec Josef, bratr Jan a několik dalších společensky i mediálně známých lidí. Existovalo několik vyšetřovacích verzí, například, že jde o gang natáčející dětskou pornografii, nebo že šlo o náboženskou sektu původně zorganizovanou v turistickém oddíle mládeže Mravenci. I když role a počet zainteresovaných osob, jejich motivace a podíl na týraní chlapců nebyly u soudu plně objasněny, zdá se, že celá kauza byla motivována nábožensky a skupina zainteresovaných lidí tvořila sektu s duchovním vůdcem Josefem Škrlou v čele, inspirující se učením Hnutí Grálu. Zejména osobnostní proměna hlavní obžalované Kláry Mauerové, která se po roce vazby sama v sobě a ve svém původním myšlení, jednání a hodnocení nepoznávala jako autentická osobnost, vykazovala znaky silné mentální manipulace a „programování“, jak jsme se s ním dosud mohli setkávat pouze v odkazech na světovou anti-kultovní literaturu.

.

Repro internet

http://www.berlin-mindplayers.de/?m=200802, staženo březen 2011