AKTUALITY

Aktuální hagioterapeutické semináříe a skupiny na horní liště v „Aktuálně“.

Celý rozhovor s Prokopem Remešem o hagioterapii jako léčbě závislostí i úvodní článek: v Katolickém týdeníku č. 33… nebo zde, ale bez obrázku:

http://www.josefhurt.cz/node/7343

http://www.katyd.cz/tema/prestat-pit-kdyz-to-nejde.html

Rozhovory o hagioterapii

Jan Czech

7

Jan Czech: Neřešitelná situace (David u Pelištejců)

 

 

 

Příběh, který nyní chceme nabídnout, popisuje situaci, do níž se jeho hrdina dostal víceméně nešťastnou shodou okolností, nikoliv tedy vlastním svévolným přičiněním, a z níž na první pohled neexistovalo východisko. Alespoň nikoliv takové, které by umožňovalo hrdinovi vyváznout bez mravní či duchovní újmy. Lidově se takové situaci říká „šlamastyka“. A přesně to prožívá biblický David ve chvíli, kdy se schyluje k rozhodující bitvě Saula s Pelištejci a on sám se nachází jako vazal u pelištejského krále Akíše. Pelištejci shromáždili všechny své šiky do Afeku, zatímco Izrael tábořil u pramene, který je v Jizreelu, a ze situace vyplývalo, že se David chtě nechtě bude muset se svým vojenským houfcem zúčastnit boje proti vlastnímu národu. To pro budoucího izraelského krále bylo ovšem nepřijatelné, dokonce i v případě, kdyby se války zúčastnil jen formálně a nepodílel se na smrti žádného člověka svého národa. Podobně nepřijatelná byla ovšem i dezerce, která by Davida stigmatizovala na celý zbytek života jako zbabělce, i když by její motivy byly pochopitelné. Svízelnost situace ostatně David vnímal, protože se držel opodál. Písmo to výslovně uvádí. Pelištejská knížata pochodovala se svými setninami a pluky, kdežto David a jeho muži pochodovali s Akíšem jako poslední.

En Gedí – oáza v poušti u Mrtvého moře

 

 

 

Jistě ale David věděl, že jeho zdrženlivost není řešením a že dříve či později dojde na lámání chleba. Z lidského hlediska byla situace bezvýchodná. Přestože David byl velmi moudrý a důvtipný muž, zde mu jeho rozum nestačil. K tomu všemu ještě Hospodin mlčel, i přesto, že v jiných, podobných situacích dával Davidovi přesné instrukce.

 

 

 

Je to typická příběhová fáze: každý člověk se v životě ocitne v situaci, která nemá na první pohled východisko, a její neřešitelnost uvádí člověka do stavu zoufalství. Ví, že každé řešení, ať se již zvolí jakékoliv, bude špatné.

 

 

 

Je zřejmé, že v takovém případě existuje jen jedno řešení: postoj bezvýhradné důvěry v to, že Bůh ve své nekonečné a nevyčerpatelné tvořivosti východisko najde. Takový postoj přináší dokonce jedinečnou možnost přihlížet, jak Bůh řeší neřešitelné – a to dokonce s velkou elegancí, lehkostí a espritem. David tento postoj zaujal a ostatně v této konkrétní situaci mu ani nic jiného nezbývalo. Možná, že si při tom říkal, jak je možné, že po tolika letech úsilí a strádání teď nastává situace, která všechno může zmařit. Kdo ví?

 

 

 

Zatímco děj našeho příběhu pokračoval, protože čas nelze zastavit ani vrátit, začalo se rýsovat východisko. Pelištejská knížata znejistěla a začala se obávat Davidovy zrady: Pelištejští velitelé se ptali: „Co s těmi Hebreji?“ Akíš pelištejským velitelům odvětil: „Vždyť je to David, služebník izraelského krále Saula, který je u mě už rok, ba léta. Neshledal jsem na něm nic zlého ode dne, kdy odpadl od Saula, až dodnes.“ Ukazuje se, že král měl k Davidovi velkou důvěru a že jeho účast v boji s Izraelem hodlá hájit za každou cenu. O to se však situace stává dramatičtější a složitější, protože Davidovi navíc hrozí pověst lstivého zrádce, který dosahuje svých cílů za každou cenu. Naštěstí se ale pelištejští velitelé na něho rozlítili. Řekli mu: „Pošli toho muže zpět, ať se vrátí tam na své místo, které jsi mu určil. S námi ať do boje netáhne, aby se v boji nestal naším protivníkem. Čímpak by se více svému pánu zalíbil než hlavami těchto mužů?“

 

 

 

A právě v tomto okamžiku se završuje Boží řešení, které otevírá Davidovi východisko z celé situace. Král Akíš ustoupí knížatům a svým vlastním strachem umožní Davidovi se boje nezúčastnit. Akíš si zavolal Davida a řekl mu: „Jakože živ je Hospodin, ty jsi přímý a tvé vycházení a vcházení u mne v táboře se mi líbí. Neshledal jsem na tobě nic zlého ode dne, kdy jsi ke mně přišel, až dodnes. Ale nelíbíš se knížatům. Vrať se tedy pokojně zpátky, aby ses nedopustil něčeho, co pelištejská knížata považují za zlé … Nyní tedy za časného jitra ty i služebníci tvého pána, kteří přišli s tebou, hned na úsvitě odejděte.“

 

 

 

Těmito královými slovy se svízelná situace Davida řeší a on se nemusí zúčastnit bitvy, která je pro něj nepřijatelná.

 

 

 

Tento typ příběhu, se kterým se často setkáváme, bychom mohli nazvat neřešitelnou situací. Ale jak jsme sami viděli, i ona má východisko, ačkoliv ho může přinést jenom Bůh. Člověku, který se v takové situaci ocitne, nezbývá než důvěra. A tak je tento příběh její dokonalou prověrkou. Nejen proto, že nám vlastně nic jiného nezbývá. Máme totiž ještě jednu možnost. Mohli bychom propadnout černému zoufalství a ztratit důvěru v cokoliv. Toto se budoucímu králi Davidovi nestalo – a tak tento příběh může Písmo končit slovy: Tak se David spolu se svými muži vydal za časného jitra na cestu zpátky do pelištejské země, zatímco Pelištejci vstupovali do Jizreelu.

.

Jan Czech: Biblické příběhy v proměnách času (příspěvek k duchovní psychoterapii),  Portál, Praha 2006, str. 104 – 106

.

Repro: archiv autora