AKTUALITY

Informace o aktuálních hagioterapeutických seminářích a skupinách najdete v hlavním menu pod větvičkou „Aktuálně“.

A  ještě krátký rozhovor s vynálezcem existenciální hagioterapie :o)

http://www.rozhlas.cz/plus/dnesniplus/_zprava/i-kdyz-lide-padnou-podruhe-nebo-potreti-vidim-nadeji-rika-vynalezce-hagioterapie-remes–1707014 

Exodus

Přechod Rákosovým mořem

(Ex 14,1 – 14; 21 – 31)

Příběh se rozvíjí na dvou paralelních rovinách: Jednak na rovině příběhu o osvobození z otroctví, za které si každý může dosadit právě to, co zotročuje jeho samého. Jednak na rovině zdánlivě neřešitelného rozporu vztahu životních určeností a svobody („zatvrdím srdce faraónovo“).

K prvnímu se poukazuje na fakt, že staří Egypťané představovali kulturu, kde se vše točilo kolem smrti a jejího popírání. Hrobky mrtvých – přinejmenším těch z nejvyšší vrstvy (což jsou ti, kdo přežívají) – byly naprosto bláhově plné předmětů každodenní potřeby. Jako by se tímto usilovala popřít skutečnost, že po smrti z věcí tohoto světa nepotřebujeme vůbec nic. Osvobození z moci Egypta, o kterém mluví Bible, lze v tomto kontextu nahlížet nejen jako osvobození se od věcí, které nás determinují a podvazují naši svobodu, ale zejména jako osvobození od bláhových strategií popírání smrti (touha po moci, slávě, uznání, konzumu, kompulzivní sexualita).

Paralelně se ovšem poukazuje na skutečnost, že Bible zjevuje o našich principiálních determinacích dosti děsivou pravdu. Někteří klienti věří ve všeobecné předurčení, což u jiných vyvolává protesty, pocity zlosti a nespokojenosti. Vysvětluji, že o vztahu determinismu a svobody existují dvě základní teorie: Kompatibilizmus, který říká, že všeobecné předurčení a lidská svoboda se vzájemně nevylučují, protože svoboda znamená spíš „možnost dělat si, co chci“, a nikoliv „možnost jednat bez příčiny“. Pak je zde inkompatibilizmus, který hlásá, že představa všeobecné determinace a lidské svobody se vylučují. Ale s tím je problém: Buď neexistuje žádná svoboda (pokud je vše determinováno), nebo do dění vstupuje naprosto nedeterminovaný generátor čiré náhody (ale to pak také není svoboda).

Skupina se dále vyhrocuje a jedna z klientek prohlašuje, že působí-li Bůh na člověka, vždy to vyžaduje lidskou vstřícnost dané působení přijmout. Možná Bůh aktivně působil na faraónovy emoce, ale farao se o své vůli rozhodl se tlaku těchto emocí podvolit. Je zde zvláštní paralelnost: Nejen Izraelité jsou v příběhu líčeni jako otroci. Vnitřním otrokem svých nevědomých sil je i farao. A příběh ukazuje, že i těžká vnitřní pnutí je někdy dobré vydržet a projít jimi ke svobodě, podobně jako Izraelité ve své vnější historii prošli hrůzyplnou cestou uprostřed rozpolcených vod.

.

P.S.: Někdy může být naším otroctvím sama intelektualita. Mudrování nad otázkami determinismu a svobody může vést ke skepsi podvazující životní síly a řešením daného příběhu je právě to, abychom zanechali planého mudrování nad jalovými otázkami a začali naplno žít svůj život ... Objevuje se ale i meta-řešení: Příběh byl pisatelem teprve dodatečně interpretován jako aktivní Boží vystoupení proti nepřátelům Izraele. O tohoto pisatele jde ve skutečnosti v příběhu, nikoliv o to, co píše. Dějiny píší vítězové a v situaci životních winnerů si každý z nás dokáže malovat svá jednání jako Bohem schvalovaná a jím přímo řízená, i kdyby mělo jít o jednání morálně vysoce problematická. 

.

Repro internet:

http://volcano.oregonstate.edu/book/export/html/425

http://natusnoelia.blogspot.cz/