.

.

Přechod Rákosovým mořem

(Ex 14,1 – 14; 21 – 31)

Příběh se rozvíjí na dvou paralelních rovinách: Jednak na rovině příběhu o osvobození z otroctví, za které si každý může dosadit právě to, co zotročuje jeho samého. Jednak na rovině zdánlivě neřešitelného rozporu vztahu životních určeností a svobody („zatvrdím srdce faraónovo“).

K prvnímu se poukazuje na fakt, že staří Egypťané představovali kulturu, kde se vše točilo kolem smrti a jejího popírání. Hrobky mrtvých – přinejmenším těch z nejvyšší vrstvy (což jsou ti, kdo přežívají) – byly naprosto bláhově plné předmětů každodenní potřeby. Osvobození z moci Egypta, o kterém mluví Bible, lze v tomto kontextu nahlížet nejen jako osvobození se od věcí, které nás determinují, ale mezi nimi zejména  od bláhových strategií popírání smrti (touha po moci, slávě, uznání, konzumu, kompulzivní sexualita).

Paralelně se ovšem poukazuje na skutečnost, že Bible zjevuje dosti děsivou pravdu o nás samotných, o našich principiálních determinacích. Někteří klienti věří ve všeobecné předurčení, což u jiných vyvolává protesty, pocity zlosti a nespokojenosti. Vysvětluji, že o vztahu determinismu a svobody existují dvě základní teorie: Kompatibilizmus, který říká, že všeobecné předurčení a lidská svoboda se vzájemně nevylučují, protože svoboda znamená „možnost dělat si, co chci“, a nikoliv „možnost dělat bez příčiny“. A pak je zde inkompatibilizmus, který hlásá, že představa všeobecné determinace a lidské svobody se vylučují. A tak buď neexistuje žádná svoboda (pokud je vše determinováno), nebo do dění vstupuje čirá náhoda (ale to pak není svoboda).

Skupina se dále vyhrocuje, ale jedna z klientek prohlašuje, že se před ní otevírá ještě třetí rovina tohoto příběhu: Že jde vlastně o kóan, tedy hádanku, která nemá na běžné rovině řešení. Jsou zde dvě témata: „O osvobození z otroctví“ a „Jak je to s lidskou předurčeností?“ A ona prý vidí, jak se pro ni téma osvobození z otroctví a téma determinismu propojuje:  „Otroctvím“, z něhož se potřebuje osvobodit, je její utíkání ze světa, jak se s ním setkává zde a nyní, utíkání, jehož konkrétní podobou je její stahování se do vlastní intelektuality. A řešení kóanu, jak je to s lidskou svobodou, pak pro ni spočívá právě v tom, že zanechá planého intelektuálštění nad touto banální „ptákovinou“ a začne konečně žít život, jak se s ním setkává v každodenní realitě zejména v mezilidských vztazích.