AKTUALITY

Aktuální hagioterapeutické semináříe a skupiny na horní liště v „Aktuálně“.

Celý rozhovor s Prokopem Remešem o hagioterapii jako léčbě závislostí i úvodní článek: v Katolickém týdeníku č. 33… nebo zde, ale bez obrázku:

http://www.josefhurt.cz/node/7343

http://www.katyd.cz/tema/prestat-pit-kdyz-to-nejde.html

Rozhovory o hagioterapii

Hagio-seminář listopad 2011

.

Světla Pánková: Daseinsanalytický výklad snů

Specifikem výkladu snů v daseinsanalýze je to, že tato terapeutická metoda odmítá přicházet s vnějšími interpretacemi snových obrazů, ale zrcadlí, jak klient daný sen zažívá a jak mu sám rozumí. Při terapii je tedy sen „znovuprožíván“, nikoliv zpětně „reflektován“. Klient o obrazech svého snu hovoří v přítomném čase a v rámci svého snění je veden k hlubším a hlubším vysvětlováním, co na obecné rovině za konkrétními obrazy pro něj stojí – za obrazem nebezpečí například pro někoho strach, pro jiného vzrušení, za obrazem zvířete někdy animálnost, jindy obava či vztah, za obrazem milované osoby láska. Klient pak přestává mluvit o obrazech snu a je veden k hovoru o svém vnitřním stavu. Tím přichází k uvědomování, co se děje v jeho životě. Existují ovšem i mimořádné sny „sakrální“ povahy, které ukazují na daleko hlubší a přesahující významy. Autorka uvádí kazuistiku ženy, která po podobném „sakrálním“ snu o setkání s anděly a ďábly a po jeho daseinsanalytickém zpracování došla k závěru, že Bůh touží po lásce mezi lidmi a touží, aby ona toto poselství předávala lidem. Toto poznání bylo u ní zdrojem osobního existenciálního obratu, po němž začala dávat ve svém životě daleko větší prostor lidem kolem sebe, než jak to činila dosud.

.

Pavla Státníková: Výklad snů Artemidóra z Efesu (z Daldis)

Artemidóros (druhá pol. 2. století n.l.) byl řecký myslitel, který se zabýval zejména věštěním a výkladem snů. Dochovala se jeho práce Oneirokritikon – Snář (Výklad snů), skládající se z pěti postupně psaných knih. V nich rozděluje sny na „sny jako takové“ (jde o fantazie dané fyziologickým stavem spáče) a na „snová vidění (jde o informace o budoucnosti). Ve své práci se zaměřuje zejména na snová vidění a dělí je na:  snová vidění theorématická  (naplní se tak, jak je snící viděl, takže odborný výklad vlastně nepotřebují) a snová vidění allégorická (nepřímé výpovědi o budoucnosti, které je třeba vyložit snopravcem). Artemidóros věnuje pozornost zejména allegórickým snovým viděním a dělí je na: Osobní – snící se sám o sobě domnívá, že něco dělá nebo něco podstupuje; splní se jen tomu, komu se zdálo. Neosobní (cizí) –  snícímu se zdá o někom jiném jako o činném či trpném nositeli děje; naplní se pouze tehdy, pakliže snící danou osobu zná a je s ní v důvěrném styku. Obecná (společenská) – děj probíhá ve společnosti někoho dobře známého. Veřejnostní – vztahují se na veřejné prostory, jsou politická. Kosmická – pohromy v kosmu, zatmění slunce, měsíce, hvězd, zmizení země i moře, mimořádné katastrofy.

Artemidórova metodologie při výkladu snů zahrnuje prvky, které známe se současných metod výkladu snů odvíjejících se z psychoanalýzy, analytické psychologie i daseinsanalýzy. Žádá brát ohled na realitu snícího, zdůrazňuje, že jen společensky významný jedinec může mít vidění o významných událostech přesahujících sféru osobního života; podobně důležité snové vidění může snít i lid, resp. větší množství méně významných jedinců. Artemidóros rozlišuje mezi vědomě vyprovokovanými a neuvědomělými viděními (naráží na dobový zvyk či módu snít za věšteckým či léčebným účelem ve svatyních k tomu určených) a požaduje při výkladu respektovat místní zvyklosti a rozlišovat obecně lidské a individuální. Snopravec má být znalcem lidí a přistupovat ke snu individuálně, za nevyhnutelné je třeba považovat zkoumání pocitů snícího. 

.

Michaela Šejharová: Stigmata – obrazy Ježíšova umučení

Jako stigmata se v křesťanství označují rány na těle v místech, kde byl podle Bible zraněn Kristus během ukřižování. Obvykle se rány objevují na rukou (na dlaních), na nohou (na kotnících), na boku a jako krvavý kruh po trnové koruně. Rány na rukou a nohou obvykle sahají až na druhou stranu, někdy stále krvácejí a způsobují svým nositelům bolest. V literatuře se objevuje tvrzení, že prvním nositelem stigmat byl sv. František z Assisi, avšak prameny doložená stigmata se objevují již roku 1222 v Anglii u dvou lidí, kteří byli upáleni na hranici jako heretici. Z historických osob jsou známa stigmata u sv. Kateřiny Sienské, z poslední doby u Terezie Neumannové z Konnersreuthu (+ 1962) a u Patera Pia z Pietrelciny (+ 1968).

Stigmata jsou velmi řídkým jevem a dosud nebyla u žádného člověka podrobena přísně vědeckému zkoumání. Pokusy o vědecké vysvětlení se pohybují mezi obviněními z podvodu (sebepoškozování), přes psychosomatické projevy až po projevy hysterické. Lidé obdarovaní stigmaty (řádově jde o desítky osob) byli v historii vždy osobami katolického vyznání a velmi silné osobní víry. Poslední půlstoletí se však objevují stigmata i u příslušníků jiných křesťanských církví (pravoslaví, protestantismus), navíc někdy u lidí bez známek hlubokého náboženského života. Autorka uvádí osobní kazuistiku jednoho takového klienta, který k ní docházel asi půl roku na individuální terapii. V následné diskusi je podrobně rozebíráno téma mimořádných náboženských projevů, ale v souvislosti se stigmaty je poukazováno na relativní snadnost kamuflovat vředové zranění chemickým způsobem z běžně dostupných prostředků. Podrobně je probírána i případná diferenciální diagnóza psychického stavu, který by se mohl projevovat obdobnými somatickými obrazy.

Více: http://www.hagioterapie.cz/?p=7252

.

Světla Pánková: Enneagram

Enneagramy představují metodu osobnostního rozvoje, která vychází z esoterické tradice přiřazující určitý typ osobnosti každému vrcholu geometrického symbolu – devítiúhelníku. To napomáhá pochopit fyziologické i patologické vzorce chování enneagram_postavys možností je proměňovat. Devět základních typů osobnosti enneagramu je nazýváno číslovkami, aby bylo zdůrazněno, že všechny typy mají svoje klady a zápory, ale žádný z nich není lepší či horší. Základem jsou tři trojice osobnostních typů: 8-9-1 (vůdce – usmiřovatel – perfecionista), jejichž základním tématem je hněv a agrese (jejich vyjadřování navenek, jejich popření a jejich obracení dovnitř), 2-3-4 (samaritán – soutěživec – rozervanec), jejichž základním tématem je otázka vnějšího image (vzorec dobráka, úspěšného člověka a člověka mimořádného a neobyčejného), a 5-6-7 (vědec – váhavec – požitkář), jejichž základním tématem je otázka ochrany před úzkostí a strachem (únikem do světa svých myšlenkových konstruktů, předjímáním všech možných ohrožení a nebezpečí a únikem do požitkářství a snění).

I když osobnost člověka je nejvíce dána jedním typem, ovlivňuje ji i všech 8 ostatních vrcholů. Většinou se má za to, že nejvíce ji ovlivňují dva sousední rohy (například jedničku má nejvíce společného s dvojkou a devítkou). Tyto dva sousední vrcholy jsou obvykle nazývány „křídla“.  Jednotlivé typy jsou navíc spojeny přímkami, které mají svůj směr, a proto se označují jako „šípy“. Naznačují, jakým směrem a v jakém sledu čísel 9-3-6 a 1-7-5-8-2-4 se budou postupně měnit (integrovat nebo dezintegrovat) vlastnosti osoby vystavené stresu, nebo (v opačném pořadí čísel) ve stavu uvolnění a spokojenosti. Enneagramy se nejvíce užívají v manažerském poradenství, umožňují na sobě pracovat, poznávat se hlouběji, pátrat po svém „stínu osobnosti“ a proniknout do vyšších hladin vědomí. Aplikovat tuto metodu pro práci s nemocnými lidmi lze jen velmi obtížně.

.

Repro internet:

http://opusbonum.g6.cz/hobby/fenomen/tereza_neumannova.html

http://www.evakalinova.cz/cz/o-enneagramu