AKTUALITY

Aktuální hagioterapeutické semináříe a skupiny na horní liště v „Aktuálně“.

Celý rozhovor s Prokopem Remešem o hagioterapii jako léčbě závislostí i úvodní článek: v Katolickém týdeníku č. 33… nebo zde, ale bez obrázku:

http://www.josefhurt.cz/node/7343

http://www.katyd.cz/tema/prestat-pit-kdyz-to-nejde.html

Rozhovory o hagioterapii

Matouš

.

Narození Ježíšovo a mágové od Východu

(Mt 1,18 – 2,23)

Jak říká Jeroným Klimeš: Rozhodně není dobrý nápad začínat povídání o Ježíšovi tvrzením, že byl počat z Ducha svatého. Protože každý, komu zbyl alespoň ždibec zdravého rozumu, si musí nad touhle povídačkou zaťukat na čelo. A naši klienti to také tak činí a ironicky se usmívají. Poukazuji ovšem na to, že nyní zřejmě přehráváme Mariino příbuzenstvo. Bylo by nepřirozené si myslet, že kdokoliv z nich nadšeně uvěřil Mariinu svědectví. Maria měla zážitek setkání s andělem, který jí oznámil, že porodí Božího syna. A následně zjistila, že je těhotná. Čistě fenomenologicky vzato (pokud věříme, že Maria zažila to, co zažila) Maria neměla vůbec lehký a záviděníhodný osud a nemáme moc důvodů předpokládat, že po tomto zážitku Maria  běžela za Josefem sdělit mu tuto „radostnou novinu“.

Přehráváme scénu, kdy Maria sděluje Josefovi své těhotenství a snažíme se představit, co Maria mohla v této situaci zažívat – maximální nejistotu, zoufalství z toho, jak její svědectví není přijímáno a ona ho nedokáže sdělit. A co mohl zažívat Josef – zlost, že ho Maria možná podvádí, a úzkost, že se možná propadá do psychózy? Nicméně sny vyjadřují mluvu lidského nevědomí a lze mít fantazii, že anděl, kerý se zjevil Josefovi ve snu, mohl být sice reálným hlasem Božím, ale současně i výrazem jeho vztahu k Marii. Jeho lásky k ní. A v ten okamžik začíná skupina Josefovo jednání nahlížet z nové perspektivy – Josef přestává být viděn jako bačkora a slaboch, který se nechá manipulovat podvodnou manželkou, ale spíš jako silný chlap, který se za svou ženu dokáže postavit, i když může předpokládat, že jeho okolí v něm uvidí právě toho hlupáka.

Jak říká Klimeš, je jistě absurdní předpokládat, že okolí přistupovalo k Ježíšově rodině s jakoukoliv apriorní úctou. Josefa jistě neoslovovali: „Svatý Josefe, patrone pěstounů“. Ale v naší skupině se Josefova velikost začíná objevovat při závěrečném srovnání s králem Herodem: Oba byli v jistém smyslu v obdobné situaci, protože oba museli bojovat se svým pocitem ohrožení a mohli mít kvůli Ježíšovi strach. Reagují však naprosto odlišně – jako světlo a tma, jako jungovská Persona a Stín. Odlišné vzorce jejich jednání vycházely zjevně z jejich odlišného osobního nasměrování: Pokud víme z dějin, Herodes byl extrémně ješitný paranoidní pragmatik, myslel pouze na sebe, v druhých lidech viděl jen a jen ohrožení a nenechal si určovat, jak se má chovat a co má dělat. Josef naproti tomu zjevně myslel na druhé, na Marii a její dítě, které nebylo jeho dítětem. Ale hlavně – ve svém životě se nechával vést svými sny. Nechal se vést …

.

Skupina dnes opět reaguje na zprávu o početí z Ducha svatého stejně, jako na ni pravděpodobně reagovalo Ježíšovo příbuzenstvo – odmítavě a s výsměchem. Poukazuji na tuto paralelu a ve skupině se objevuje otázka, jak tuto situaci zažíval sám Ježíš, ve svém dětsví a dospívání. Někteří klienti vyslovují názor, že muselo jít o traumatizující a bolestné zážitky. Objevuje se zlost na „posměváčky“ a masivní úzkost z dilematu mezi posměchem okolí a důvěrou v „pohádkové“ svědectví vlastní maminky o Ježíšově zázračném početí. Na závěr je vyjadřováno překvapivě všeobecné soucítění s Ježíšem i obdiv nad tím, jak úspěšně tímto těžkým životním dilematem prošel.

.

Repro archiv autora (foto PrR, 2008) a internet:

http://www.gerhardy.id.au/advent3_00_Carols&Readings.htm