.

Naamanovo malomocenství, Elíša a Géchazí

(2 Král 5,1 – 27)

Příběh ukazuje na skutečnost, že naše mentální reprezentace Boha jsou pro nás leckdy obtížně opustitelné a právě v této neschopnosti často spočívá naše malomocenství. Naamán se také rozčiluje, že Elíša nejedná podle jeho náboženských představ, a cítí se Elíšovým jednáním dotčen a zraňován. Na druhou stranu je ovšem pravda, že čistě lidsky je Elíša prototypem dosti nekomunikujícího lékaře – s Naamánem pořádně nemluví, už od dveří mu na dálku píše prášky (3 x denně koupel v Jordánu). I když jde o racionální a zaručeně úspěšnou léčbu, Naamán je na něj z dost pochopitelných důvodů rozezlen.

Naamánovo uzdravení z malomocenství je v našich skupinách často přirovnáváno k malo-mocenství závislého člověka. Ten bývá také “málo mocný”, neboť nejvýrazněji ztrácí moc sám nad sebou. Dokonce i uzdravování Naamánovy osoby jakoby kopíruje etapy života alkoholika: Uzdravuje  Bůh, ale nemocný musí činit dispoziční kroky (přinejmenším uznat svou nemoc a vykonat první kroky za svým uzdravením).