AKTUÁLNĚ

Velmi se omlouváme, stránky se upravují

Literatura
Psychoterapie a Bible
Tematické příspěvky
Z Areopágu

Jozue

Dobytí Jericha

(Joz 2,1 – 24; 6,21 – 27) 

V mužských skupinách je nevěstka Rachab všeobecně odsuzována jako zrádkyně. Je obviňována z úplatnosti, ale ve vztahu k sobě samým se u mužů vymezují dvě krajní pozice: a) být „kurvou“ je normální, tak co bych nebyl já, b) být „kurvou“ je špatné a já takový rozhodně nejsem. Na jedné skupině Honza definuje třetí pozici c) všichni jsme úplatní, je to jen věc vnějších okolností, míry nabídky či nátlaku. Ale to neznamená, že taková „zkurvenost“ je správná.

Přes otázku, zda Rachab je pozitivní či negativní postavou příběhu, je pak často navozována obecnější otázka zrady. Respektive otázka, zda je zrada vždy něčím odsouzeníhodným. Z příběhu je zjevné, že zrada se váže v přísném smyslu slova na závazek vůči dobru a odklonění se od dobra. Pokud se během zrání člověka mění jeho pohled na to, zda věc je či není dobrá, není proměna závazku k nějaké věci v pravém smyslu zradou. Rachab9Nacističtí vojáci, kteří porušili přísahu Vůdci, protože ji cítili proti svému svědomí, nebyli žádní odsouzení hodní zrádci.

V ženských skupinách se řeší spíše jiná otázka: Co je „domem nevěstky“? Co je místem, které jediné zůstane zachováno v „Jerichu“, jímž je svět i náš život, který spěje ke zkáze? Zásluhy zjevně nehrají žádnou roli. Žádnou roli nehrají ani skandály ani viny. Dům nevěstky a všichni, kdo jsou v něm, budou zachráněni skrze znamení karmínové šňůry, které nevěstka Rachab uváže na okno svého domu. Kdokoliv vejde do zdí Rachabina domu, bude zachráněn. Kdokoliv vyjde z jeho dveří, jeho krev padne na jeho hlavu. Na jedné skupině Andrea ironicky poznamenává, že u svědků Jehovových je za dům nevěstky označována katolická církev. Směje se, ale Jana, studentka historie říká, že prý už církevní otec Cyprián ve 3. století vztahoval dům nevěstky Rachab, který – naprosto skandálně – jediný skýtá záchranu uprostřed hroutícího se světa, na  katolickou církev. A to ještě neměli pedofilní aféry. Ale narkomanka Eliška dodává: „Copak si mohu vyskakovat? Kvůli drogám jsem taky šlapala chodník a … „cvokhauz“ zvaný Bohnice, to je ještě větší zkurvenost. Abych si zachránila život, klidně bych se stala katoličkou„.

.

Více: http://www.hagioterapie.cz/?p=85

.

Repro archiv autora (foto PrR, 2008)