AKTUÁLNĚ

Velmi se omlouváme, stránky se upravují

Literatura
Psychoterapie a Bible
Tematické příspěvky
Z Areopágu

Hagio-seminář květen 2013

.

Alena Halamová: Náboženské poutě

Za náboženské poutě lze označit putování do míst významných náboženských událostí. Ta jsou v myslích poutníků vnímána jako místa, kde se světské prostupuje s božským. Oproti běžné náboženské turistice není smyslem náboženských poutí pouhé dosažení cíle, jímž je návštěva posvátného místa, ale i samo putování, které je prostorem pro setkání se sebou samým, s Bohem a místem pro Jeho „zakoušení“.

Španělsko 588Tradice poutí existuje ve všech velkých náboženstvích světa, v křesťanství už od starověku. Nejvýznamnějšími poutními místy křesťanství byly postupně Jeruzalém jako místo života, smrti a vzkříšení Ježíše Krista, pak  Řím jako místo mučednické smrti apoštolů Petra a Pavla a konečně Santiago de Compostela jako místo údajného uložení ostatků svatého Jakuba.

Zajímavé je, že psychologicky lze v náboženském putování rozlišovat čtyři prvky – opuštění stávajícího prostředí, vlastní putování, dosažení cíle a návrat. Toto schéma je v jistém smyslu paralelní schématu všech přechodových rituálů, pro které představuje odloučení, hraniční zážitek a návrat charakteristickou strukturu. S obdobnými strukturami se setkáváme i v současné psychoterapii, například v tzv. cestě hrdiny v gestalt-terapii.

 

 

Petra Herrmannová: Putování do Santiaga de Compostela

Autorka referuje o své třítýdenní a 330 km dlouhé pěší pouti severním Španělskem do Santiaga de Compostela, výklad provází prezentací fotografických snímků. Hovoří o svých motivacích (touha po „defragmentaci disku“ a být sama se sebou v období životního předělu), jako nejvýraznější emoci vázanou na putování uvádí vlastně až dlouhotrvající stesk, který se objevil po návratu domů. V následující debatě připomínány podobné zážitky např. v souvislosti s poutí na Jasnou Goru v Polsku atd. 

 

 

Prokop Remeš: Dramatický trojúhelník a víra v Boha

Ve vztahu k existenci zla ve světě se ukazuje, že imago Boha v lidské mysli existuje ve dvou základních vzorcích: Bůh = Magický pomocník a Bůh = Dárce smyslu. Empirická zkušenost, že konfrontace s utrpením a neštěstím vede v prvním případě spíše k destrukci náboženské víry ve smysl ateismu až antiteismu, kdežto v druhém případě spíše k utužení víry, koresponduje s teorií transakční analýzy, která vysvětluje vztah mezi jedincem, který se stává obětí perzekuce nějakého osobního či neosobního zla, a daným „perzekutorem“.

Transakční analýza ukazuje, že vztah mezi člověkem postiženým neštěstím (Obětí) a zlem, které ho postihuje (Perzekutor), je ve skutečnosti trojčlenné povahy. Do hry často vstupuje třetí osoba Zachránce. Ten s předchozími vytváří tzv. dramatický trojúhleník. V něm často Oběť ve své mysli úkoluje Zachránce (jímž může být Bůh, ale i lékař, terapeut, politik atd.), aby ji od Perzekutora zachránil, a pokud v tomto úkolu Zachránce selže, Oběť se začne zlobit (přesmykuje se do role perzekutora), na bývalého Zachránce se naštve, napadne ho, obviní. Pokud Zachráncem byl Bůh, pak Bůh se stává Obětí, totiž obětí bývalé oběti, která si na něm vybíjí svoji zlost. V rámci dramatického trojúhelníku ovšem existuje ještě druhá možnost, že totiž člověk svoji agresivitu obrátí proti sobě, učiní ze sebe oběť nejen zlého světa, ale i všemocného Boha a ve své mysli si Boha předefinuje ze Zachránce na Perzekutora. Začne se obviňovat, konstruuje si obraz svých vlastních neodpustitelných vin a Boha povýší na přísného spravedlivého soudce, který ho po právu trestá. Zkrátka je Obětí dvojnásobně umocněnou, obětí světa i Boha. I zde se ovšem jedná o variantu jednoho a téhož dramatického trojúhelníku, který ve skutečnosti slouží jako intrapsychická obrana před přijetím vlastní dospělé zodpovědnosti.

Jako zdravou paralelu k dramatickému trojúhelníku uvádí transakční analýza tzv. autentický trojúhelník. Ten je z hlediska komunikace považován za zralejší a dospělejší řešení. Pokud je aplikován na náboženskou rovinu, pak Bůh stojí v jeho rámci nikoliv jako Magický pomocník, kterého člověk v modlitbě úkoluje podle svých potřeb, ale jako Dárce smyslu. Je tedy autonomní silou, která člověka posiluje, podporuje ho a dává mu sílu snášet neštěstí a utrpení, vystupuje v roli Posilujícího. Místo bezbranné Oběti se člověk zažívá jako kompetentní jedinec potřebující pouze posilu, je tedy Posilovaným. A místo Perzekutora (kterým nemusí být žádná konkrétní postava, ale samotná nemoc jako taková, případně neosobní neštěstí) se v mysli člověka vynořuje zlý perzekující svět jako výzva – Motivátor. Samou svou existencí člověka vybízí, aby se proti tragediím svého života postavil a proti zlu na všech rovinách své existence aktivně bojoval. Aby se konečně rozhodl sám řešit své problémy a stát se kompetentním dospělým.

Terapeutické inspirace jsou zřejmé: Zachránce, jímž často bývá sám terapeut, zde není od toho, aby suploval kompetence Oběti, ale aby je posiloval. Je třeba vést Oběť k roli Posilovaného a pokoušet se Perzekutora v jeho mysli přerámovávat do role Motivátora změny.

 

 

Alena Halamová: Semana Santa jako psychodrama

V úvodu autorka odkazuje na Aristotela, který ve své Poetice označuje za podstatu umění nápodobu (mimesis), a když rozebírá účinek tragedie na diváka, charakterizuje ho třemi pojmy – utrpením, strachem a očištěním (katharsis). K očištění dochází po vyvrcholení děje a demonstruje se jím, že na konci hlavní hrdina už není takový, jaký byl na začátku – je něčím změněný, o něco ponaučenější, zkušenější, vyrovnanější. Také divák, který v divadelním příběhu spoluprožíval utrpení a strach jeho hrdinů, zažije po „obratu“  (peripetii) očištění – katarzi.

DSCN3060V moderní psychoterapii se Aristotelovu termínu katarze blíží termín abreakce. Ta tvoří podstatnou součást mnohých psychoterapeutických postupů, zejména terapeutické metody J. L. Morena – psychodramatu. V psychodramatu jde o přehrávání konfliktních situací, s kterými si člověk neví rady, a ty jsou účastníky přehrávány jako role na divadle. Tím je protagonistovi i ostatním účastníkům umožněno, aby se části svých problémů zbavili. Přehrání jim umožní projít barierou bloků a zábran, umožní jim konfliktním situacím porozumět, zpracovat je a odreagovat, případně se naučit jinému chování.

Z etnografického  hlediska lze za specifickou formu psychodramatu považovat divadelní zpracovávání velikonočního příběhu o utrpení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista, tzv. pašijové hry,  jejichž tradice sahá až do vrcholného středověku, ale leckde se udržuje až do DSCN3062dnešních dnů. Pašijové hry sledují evangelijní vyprávění o Ježíšově utrpení, smrti a vzkříšení a podobně jako Morenovo psychodrama umožňují účastníkům i divákům ztotožnění s hrdinou, který v příběhu prochází utrpením, krizí, smrtí, ale nakonec povstává ke konečnému vítězství. S tímto psychodramatickým motivem zacházejí i španělské pašijové slavnosti Svatého týdne, Semana Santa, v nichž se propojuje tradice pašijových her s tradicí náboženských poutí a hromadným prožíváním emocí. Oslavy Semana Santa zaznamenávají v současné době narůstající oblibu a kromě vlastního náboženského zážitku je jejich proklamovaným smyslem snaha veřejně přiblížit uctívání Boha lidem a posvětit dané místo, kterým pašijové průvody procházejí.

DSCN3065Pašijové průvody Semana Santa jsou v zásadě dvojího typu – jednak shromáždění a průvody bubeníků (tambores) a jednak průvody kajícníků (nazarenos), obojí se ovšem může propojovat a kombinovat. Bubeníci i kajícníci bývají zahaleni do tmavých splývavých hábitů s vysokými špičatými kápěmi pouze s otvory pro oči. Na krku mají bubeníci zavěšeny kotle, bubny, bubínky, virbly a tamburíny nejrůznějších velikostí a tvarů, kajícníci zase mívají v rukách stříbrné hole, někteří nosí velké voskové svíce, jiní vlečou na ramenou dřevěné kříže, někteří mají na hlavách trnové koruny, jiní chodí bosi a na nohách vlečou dlouhé kovové řetězy.  Ke kajícníkům se často přidávají zástupy žen ve smutečních oděvech, s růženci v rukách, v černých závojích a s vysokými hřebeny na hlavách, kněží, ministranti a jedna či více trubačských kapel.

Centrem průvodu jsou tzv. pasa, sochy či celá sousoší v téměř životní velikosti, která zobrazují postavy a události pašijového příběhu, jak je zaznamenávají evangelia: o Květné neděli Ježíš na oslátku, na Zelený čtvrtek Poslední večeře či Ježíš v Getsemanské zahradě, na Velký pátek bičovaný Ježíš, Ježíš nesoucí kříž, Ježíš ukřižovaný či s kříže snímaný. Na Bílou sobotu většinou žádné průvody nechodí, ale na některých místech je možné narazit na průvod provázející ve smutku zahalenou Pannu Marii. O neděli Zmrtvýchvstání vzkříšený Ježíš setkávající se se svojí matkou. Váha některých pasos může být až několik tun a nese ji několik desítek až stovek nosičů.

Na závěr přednášky jsou promítány fotografie z velikonoc roku 2012 v Madridu, doplněné videosnímky průvodu z Bílé soboty, kdy ze tří míst města vycházejí tři průvody – průvod bubeníků, průvod doprovázející plačící Ježíšovu matku Marii a průvod s katafalkem s mrtvým Ježíšovým tělem, aby se na závěr všechny tři průvody setkaly na jednom místě, Marie vzdala mrtvému Ježíši úklonu a za tónů Královského pochodu (španělské hymny) se s ním opět rozloučila  (viz a). Dále je uváděna krátká sekvence setkání Panny Marie se vzkříšeným Ježíšem, zakončené nadšeným aplauzem, španělskou hymnou a vypouštěním holubic o neděli Vzkříšení (viz b) a konečně třetí sekvence zachycující Ježíšův a Mariin „tanec“ oslavující opětovné setkání (viz c ).

a) http://www.youtube.com/watch?v=fi_g43WOVc8

b) http://www.youtube.com/watch?v=WMyNa6y3cn4&list=PLKvPAplY4Zqebd8xVrf9oyVBUa0pwCRAr

c) http://www.youtube.com/watch?v=-H9KZ40EI0I&list=PLKvPAplY4Zqebd8xVrf9oyVBUa0pwCRAr

 

 

Prokop Remeš: Korida a hlubinné dynamiky

Současná podoba španělských býčích zápasů stanovuje rozdělení koridy na úvod a tři následující dějství. V úvodu matador předvádí několik figur s pláštěnkou, kterými testuje základní charakteristiky býka. Pak přijíždí pikador na koni s chrániči a jeho úkolem je býka, který na koně zaútočí, odtlačit kopím zabodnutým do býkovy šíje. Pikadory vystřídají banderiléři, kteří se proti útočícímu býku rozbíhají a do jeho šíje vbodávají tři páry harpunových šipek – banderiler. Konečně přichází matador, který prezentuje své umění ovládat býka muletou.

O koridě existuje několik mýtů. Prvním je představa, že korida je sportovní zápas. Ve skutečnosti jde o ritualizovanou porážku býka, při níž na rozdíl od masového, anonymního a (zbaběle?) bezpečného zabíjení na jatkách stojí člověk útočícímu zvířeti tváří v tvář. Při tom je limitován třemi zásadami – parar (zůstat nehybný tváří v tvář útočícímu zvířeti, proto také postoj s propnutýma nohama znemožňující rychlý úhybný manévr), mandar (ovládnout býka v jeho pohybech, umět ho zastavit a pak teprve odejít) a templar (vše činit s taneční lahodností pohybů). Druhý mýtus představuje koridu jako jakýsi neustávající hon na býka. Ve skutečnosti útok vždy vychází od býka, který je k útočení vydražďován, ale překvapivě málo reaguje na fyzickou bolest (např. při útoku na koně bez ohledu na pikadorovo kopí – viz. e). Co se týče toreadora, jeho jediný fyzický kontakt s býkem představuje až závěrečné usmrcení ranou mečem do srdce manévrem zvaným estocada přes pravý roh útočícího býka (jiný způsob usmrcení by byl považován za „vraždu“) a podstatou jeho zápasu je spíše snaha dovést zuřivost zvířete k naprostému vyčerpání. V rámci přednášky jsou pak prezentovány tři videosekvence. Nejprve ukázka extrémní toreadorovy odvahy (viz a), pak ukázka DSCN3095drezury nechráněných koní (viz b) a konečně ukázka tradičních figur ovládání býka muletou ze strany toreadora (viz c).

Z hlubinně psychologického hlediska je na závěr poukázáno na názor C. G. Junga, který považoval býka za mýtický symbol nezkrotné slepé pudovosti, zejména sexuální, která hrozí člověka pohltit. Proto podle něj bájní hrdinové museli svádět zápasy s divokými býky a prostřednictvím obětí býků, tj. své vlastní nezkrotné žádostivosti, museli kultivovat svou přirozenost. V této souvislosti je uvedena i zajímavá paralela s biblickou epizodou rozsekáním dobytka králem Saulem (1 Sam 11,6), což je událost, která bývá účastníky našich skupin vnímána jako pozitivní projev a prostředek mobilizace Saulovy odvahy a mužské síly. Je nadhozena otázka, zda analogicky nemůže být pro mnohé účastníky koridy ztotožnění s toreadorem významným zážitkem setkání s vnitřně nerozdrobeným a nekastrovaným mužstvím, a to v jeho nejvýznamnějším atributu – odvaze.

Následuje bohatá diskuse a v koreferátu je nadhozena hypotéza, zda na hlubinné rovině nemohou toreador a býk reprezentovat i dva protikladné obrazy mužské agresivity, s kterými se setkáváme jako děti v pohádkách – agresivity „dračí“ (pekelné, běsnící, destruktivní a ďábelské), zde reprezentované býkem, a agresivity realizující se v rámci vyššího řádu, jak třeba vidíme u prince Bajaji nebo zde u toreadora. Zde je ovšem rozpor: Ve všech pohádkách jsme jako děti vedeni k tomu, že agresivita principiálně není špatně. Že princ Bajaja, který devítihlavé sani usekává hlavy, jedná správně a je prototypem správného muže. Ale velmi rychle jsou zejména chlapci a muži (vychovávaní učitelkami stylem: „Ty jsi ale zlobivý chlapeček, vezmi si příklad tady z Evičky, jak je to hodná holčička a dostane za to bonbonek.“) vedeni k tomu, že agresivita je vlastně špatně. Místo kultivování agresivity jsou vedeni k potlačování agresivity. „Říkáme, že býk v aréně je hrozná chudinka, ale je to přesně o nás Evropanech, adorovat chudinky. A výsledkem jsou politicko-korektní úzkosti, abychom někomu, kdo k nám přichází, neublížili, kdyby měl („chudinka“) respektovat naši kulturu a civilizační zakotvení.“

Je ovšem pravda, že pro většinu lidí západní civilizace, která smrt popírá a vytěsňuje do virtuálního kyberprostoru, představuje  setkání se smrtí tváří v tvář, respektive setkání se zabitím živého tvora tváří v tvář, významný otřásající zážitek,  který vyvolává silné úzkostné a odmítající reakce. Na řečnickou otázku, jak mohou titíž lidé slavit týž den dopoledne svátky Ježíšova vzkříšení Santa Semana a odpoledne koridu, je  jako námět k zamýšlení promítnuto i video slavností Semana Santa, jak „maskulinně“ je slaveno u vojsk  Španělské legie v Malaze (viz d).

a) http://www.youtube.com/watch?v=Qg4Py7XJx7Q&feature=related

b) http://www.youtube.com/watch?v=17Owj8B_mRg

c) http://www.youtube.com/watch?v=e6nM4kqn6bg

d) http://www.youtube.com/watch?v=clrFYgeQVus

e) http://www.youtube.com/watch?v=ImIkL5FOqgw&feature=endscreen

.

Foto Petra Herrmanová a PrR

Repro archiv autora