AKTUALITY

Aktuální hagioterapeutické semináříe a skupiny na horní liště v „Aktuálně“.

Celý rozhovor s Prokopem Remešem o hagioterapii jako léčbě závislostí i úvodní článek: v Katolickém týdeníku č. 33… nebo zde, ale bez obrázku:

http://www.josefhurt.cz/node/7343

http://www.katyd.cz/tema/prestat-pit-kdyz-to-nejde.html

Rozhovory o hagioterapii

Kosmologie

 

Bible a evoluce

Je podivným omylem se domnívat, že Bible je v otázce stvoření v rozporu se současnou vědou. Naopak, odvěký spor judaismu s řeckou filozofií o to, co stojí v počátcích Vesmíru, vyhrává judaismus na plné čáře. Kdo z moderních vědců popírá, že svět vznikl? Kdo hájí představu věčného statického světa? Biblická představa úplného počátku, stvoření z ničeho a jeho postupného (evolučního) uskutečňování, se v dávných dobách zdála být podivná, ba dokonce absurdní. Ale jen do doby, kdy vědci začali mluvit o Velkém třesku a jednosměrném rozvoji Vesmíru v čase. Tím se totiž vrátili k představě, kterou o vzniku světa vypráví Bible.

Profesor Eitan Hirsch, izraelský fyzik elementárních částic, napsal: „Dospěl jsem k přesvědčení, že autor nejstarších příběhů Bible musel být výjimečný fyzik, jehož znalosti přesahují i dnešní stav poznání, a tím spíše možnosti jakéhokoliv člověka před třemi a půl tisíci lety. V prvních deseti větách nám knihy Mojžíšovy popisují stvoření světa způsobem, který můžeme s pomocí moderní fyziky chápat lépe než kdokoliv z generací před námi.“

Tento názor je poněkud extrémní a ne každý ho přijímá. Ale profesor Hirsch není jediný, kdo nachází paralely mezi líčením Bible a současným přírodovědeckým pohledem na svět. Vznik Země a živé přírody je totiž v Bibli líčen obdobným způsobem, jak o něm mluví současná přírodověda, pouze je třeba za symbolickými obrazy knihy Genesis spatřovat víc než pouhý statický popis:

„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi a Duch Boží se vznášel nad vodami“ hovoří Bible v prologu Stvoření. Co míní oním nebem a zemí? Co myslí Božím duchem? Mluví snad o prostoru („nebe“), hmotě („země“) a přírodních zákonech („Duch Boží“)? Tak to interpretují některé rabínské školy.  A když čteme o událostech prvního stvořitelského „dne“ („a byl večer a bylo jitro“), vysvětlují to jako popis skutečnosti, že s existencí hmoty se objevila existence času. Biblickému pohledu a pohledu vědy je společné, že čas není nějaká nekonečná časová osa, na níž se všechno odehrává, ale že i čas nějak začal – a patrně také skončí. Bůh prvního dne stvoření říká: „Budiž světlo.“ Tento obraz lze snadno chápat jako popisVelkého třesku a éry záření, která po něm bezprostředně následovala. A když Bible hovoří o „nebeské klenbě a oddělení vody od vod“ v rámci druhého stvořitelského „dne“, není problém v tom vidět éru hmoty a tvorbu planetárních ahvězdných  systémů, které následovaly sto milionů let po vzniku Vesmíru.

Počátek knihy Genesis je vznešený, velkolepý text. Celý děj Stvoření popisuje jakoby z dálky. Jakoby lidský pisatel Bible pozoroval události Stvoření vnitřním zrakem a měl celý děj vývoje Vesmíru, Země a živé přírody před svýma očima. Jakoby ho pozoroval vnitřní fantazií a jednotlivé vývojové etapy zažíval na způsob podivuhodných vizí. I když zřejmě sám jim příliš nerozuměl, podrobně je popsal jazykem své dávné lidské zkušenosti: Nejprve Bůh stvořil nebe i zemi, pak rostlinstvo, vodní zvířata, zvířata suchozemská a nakonec člověka. Po šesti dnech (etapách) tvoření se chaos změnil v detailně strukturovaný svět, jaký známe dnes.

Že Bible hovoří o vzniku rostlinstva, vodního a suchozemského živočišstva a o vzniku člověka v pořadí, jak ho potvrzuje moderní přírodověda, je nesporný fakt. Každý si to může v Bibli přečíst. Možná nám na tom nepřijde nic divného, ale to vůbec není samozřejmé. Nikde v dějinách starověkých mýtů se s tímto uspořádáním nesetkáváme. Přesto ale – pokud bychom chtěli uvažovat stvořitelskou zprávu Bible za symbolický obraz evolučních etap vývoje světa, zdá se tu být jeden velký problém: Jak pochopit čtvrtý den? Po stvoření rostlinstva se na nebi objevuje Slunce a Měsíc. To působí jako holý nesmysl odporující veškeré vědecké zkušenosti. Ale hebrejské myšlení je nesubstanční, nepracuje s pojmy existence a neexistence, nýbrž s pojmem přítomnosti a nepřítomnosti. Někteří přírodovědci mají za to, že objevení se Slunce a Měsíce, jak o nich hovoří biblická zpráva, nemusí znamenat jejich vznik, ale jejich objevení se při pohledu ze Země jako „svítilen“ či světelných znamení času. K této události došlo až při pročištění pozemské atmosféry pod vlivem zelených rostlin do průzračnosti, kterou nacházíme dnes.

Celé stvoření je ovšem přípravou světa pro člověka, který přijde až nakonec. Ani to není samozřejmé. O člověku je řečeno, že vznikl z prachu země, ale je obrazem Božím. Není snadné si představit, co to mohlo pro dávného pisatele knihy Genesis znamenat. Bible výslovně odmítá, že by Bůh měl nějakou podobu, že by ho člověk mohl vidět. Ale o tom, že každý atom našeho těla vznikl v nitru nějaké veliké hvězdy, zase nepochybuje věda. Jsme utkáni z prachu hvězd, ale samotný názor, že Bible popírá evoluci, z toho lze vyvodit jen s velkou mírou předpojatosti. Celý dlouhotrvající spor o Bibli, evoluci a stvoření se z tohoto úhlu pohledu jeví jako těžké a tragické nedorozumění.

(Podle J. Diveckého: Příběhy Tóry, Praha 2005.)

.

Repro archiv autora (foto PrR, 2007) a internet:

http://phi2010.blogspot.com/2011/04/big-bang-theory_12.html