AKTUALITY

Aktuální hagioterapeutické semináříe a skupiny na horní liště v „Aktuálně“.

Celý rozhovor s Prokopem Remešem o hagioterapii jako léčbě závislostí i úvodní článek: v Katolickém týdeníku č. 33… nebo zde, ale bez obrázku:

http://www.josefhurt.cz/node/7343

http://www.katyd.cz/tema/prestat-pit-kdyz-to-nejde.html

Rozhovory o hagioterapii

Hagio-seminář únor 2014

.

Prokop Remeš: Hagioterapie, Otcové pouště a Anonymní hnutí

Ve světle své psychologické koncepce má hagioterapie za to, že patologické reakce člověka není možné potlačovat prostým posilováním vůle (jako to vidí morálka), ani je přímo měnit, jak to prosazují některé psychoterapeutické směry. Terapeutické úsilí hagioterapie spíše zaměřuje na proměnu psychického pole člověka, v němž destruktivní algoritmy působí, aby destruktivní algoritmy ztratily touto proměnou nad člověkem svoji moc a sílu.desert1a

Praktickou terapeutickou inspiraci přijímá hagioterapie zejména ze spirituální teologie Otců pouště, jak ji praktikovali v přístupu k destruktivním vzorcům myšlení a chování vycházejících ze zaplavujících emočních stavů lidského nitra (nazývali je „démony“) a jak ji do evropské psychologie pod obrazem práce s „autonomními komplexy“ uvedl C. G. Jung. Otci pouště a Jungem praktikovaný přístup zahrnoval dva souběžné kroky: a) Rozpoznání a přiznání maladaptivního vzorce b) Restrukturalizaci psychického pole tak, aby v něm maladaptivní vzorec ztratil svoji destruktivní sílu

Historická poznámka: Rozpoznání maladaptivního psychického vzorce, který označovali jako „démona“, označovali Otcové pouště jako vyslovení jeho „jména“. Tímto pohledem na sebe sama a náhledem na svoji vnitřní situaci získával – podle jejich názoru – jedinec zásadní moc nad destruktivním algoritmem. Následnou proměnu vnitřního psychického pole popisovali jako „antirhesis“ (odmlouvání), kdy inspirováni Ježíšovým bojem s démony na poušti, metali ve vnitřním dialogu destruktivním myšlenkám do tváře myšlenky konstruktivní (většinou citáty z Bible), a tímto pozitivním způsobem přerámovávali pohled na svoji životní situaci i její psychické prožívání. 

V následné debatě se rozvíjí myšlenka, že výše uvedená koncepce může psychologicky vysvětlovat ne zcela pochopitelnou účinnost Dvanáctikrokového programu Anonymního hnutí. Jde zejména o první tři kroky: 1) „Připouštíme, že jsme bezmocní vůči své závislosti a nedokážeme svůj život zvládat“, 2) „Dospěli jsme k přesvědčení, že pouze moc větší než my sami nám může vrátit naše duchovní, duševní a tělesné zdraví“ a 3) „Rozhodli jsme se zcela vzdát se své vůle a odevzdat svůj život péči Boha tak, jak jej chápeme“, kdy jedinec rezignuje na svoji snahu bojovat přímo svojí silou a vůlí proti destruktivním závislostním algoritmům, což paradoxně uvolňuje psychické kapacity pro restartování vnitřního psychického pole člověka jako celku, a v konečném důsledku může vést k opouzdření a podlomení moci destruktivního algoritmu.

 

Pavla Státníková: Hagioterapie a daseinsanalýza

Podobně jako daseinsanalýzu, coby směr fenomenologicko-hermeneutický, lze i hagioterapii jakožto druh existenciální psychoterapie řadit k humanistickým psychoterapeutickýcm směrům. Jako podklad osobní proměny člověka akcentují oba zkoumané směry cestu k vlastní autenticitě. Daseinsanalýza je založena na přesvědčení, že primárním východiskem terapie je osobní autentická a neredukovaná zkušenost toho, jak se člověku jeví svět. U hagioterapie jsou vstupními dveřmi k vlastní autenticitě imaginace. Klíčem k těmto dveřím jsou emoce, které člověk při imaginaci prožívá, zachytí je a pojmenuje.

K popisu životních dějů a situací i k jejich výkladům používá daseinsanalýza strukturální popis a výklad smyslu toho, co se samo ze sebe ukazuje. V hagioterapii se jedná o cestu, která ku spatření sama sebe v zrcadle biblického příběhu provádí člověka prožitkem emocí, jež se vybavují při imaginaci příběhu. Emoce jsou markerem autentického vztahu k příběhu a jejich smysl se ukazuje při reflexi a konfrontaci s viděním ostatních. Hagioterapie nepracuje s předem danými výkladovými vzorci, je respektována klientova výpověď. Nicméně pevně zadaná imaginace dává možnost paralelního srovnávání prožitku příběhu s  prožíváním ostatních. Smyslem konfrontace je objevení a definování onoho jedinečného, autentického pro klienta.

Určitá rozdílnost panuje též v přístupu k oblasti hodnot a morálky. Daseinsanalýza nepracuje s žádným z vnějšku určeným etickým kodexem. Každý jedinec jej objevuje ve svém nitru a terapie je procesem překonávání naoktrojované morálky. Naproti tomu hagioterapie pracuje i s hodnotovými a morální soudy. Také v oblasti náboženskosti je rozdíl: Pro daseinsanalýzu je fenomén božství svébytný a původní. Vztah k němu se vytváří v průběhu celého života, víra je věcí vlastního svědomí, svobodné volby. Hagioterapie považuje náboženskost za integrální součást psychiky každého jedince. Nedílnou technikou v hagioterapii je četba Bible, i když nepracuje s doktrinálními přesvědčeními, které hlásají jednotlivá náboženství, ale s psychickými strukturami, které se s těmito oblastmi pojí. 

Terapeut v daseinsanalýze své postupy neplánuje, využívá zejména intuice, k jakýmkoli technikám je rezervovaný. Původní daseinsanalýza nepřijímá metody skupinové psychoterapie, protože člověk zde nemůže plně rozvíjet svoji autenticitu, nicméně přirozeně antropologický přístup chápe skupinovou psychoterapii jako možnost spolubytí. V hagioterapii se jedná o skupinová setkání, která jsou řízená, v prvním plánu tematická, otevřená, časově ohraničená, předem strukturovaná. Používají se další techniky, např. sochání, psychodrama. Rámec terapeutické skupiny je předem daný přítomností biblického příběhu. Pro vzájemnou konfrontaci prožitého je skupinový rámec velmi důležitý.

V závěru hovořila autorka příspěvku o  expertnosti a interpretacích. Pro daseinsanalýzu je důležitým prostředkem terapie vztah terapeuta a klienta, který není přenosový, ale je autentický. Terapeut neinterpretuje, neradí, je průvodcem klienta a nemá expertní roli. Hagioterapie nepřijímá žádný systém interpretačních přednastavení, terapeut nevystupuje jako expert, nezná předem způsoby a důvody prožívání klientů. S (ne)expertností terapeuta souvisí otázka (ne)existence interpretací. Terapeut vstupuje v rozhovoru a při práci s příběhem tak, aby znejistěl dosud jisté. Využívá hlavně neindikativní formule a otázky s cílem vyvolat buď aha-efekt nebo naštvání. Úhelnou metodou hagioterapie vedoucí k tomuto výsledku je  provokace, která může mít různý charakter… Po následné debatě zůstalo otázkou, zda je provokace nedílnou součástí hagioterapie. V případě, že ano, v jakých podobách se může projevovat, v případě, že nikoli, jaké jsou jiné postupy vedoucí k znejistění jistého, a při udržování dynamiky hagioterapeutické skupiny.

.

doubt_nuns.

Film: Pochyby, anglicky Doubt, je americký dramatický snímek z prostředí katolické školy vzniklý adaptací divadelní hry Johna Patricka Shanleyho. Děj se odehrává v roce 1964 v katolické škole v Bronxu. Do farnosti přichází charismatický otec Flynn (P. H. Hoffman), který se dostává pro svoje vstřícnější jednání se žáky a větší otevřenost vůči světu do konfliktu a ředitelkou školy, sestrou Aloysií (M. Streepová), která prosazuje staré pořádky. Mezi oba přístupy je pak postavena mladá sestra James (A. Adamsová). Konflikt vrcholí, když sestra Aloysie obviní Flynna ze zneužívání prvního černošského žáka Donalda Millera, kněz však vše odmítá s poukazem na to, že mu jen pomáhá v jeho osamocenosti. Aloysie v dobrém úmyslu a zdánlivě sebejistě přinutí kněze farnost opustit, přesto v ní zůstávají pochybnosti o jeho vině i vlastním jednání.

V rámci semináře se rozvinula debata o pochybách každého ze zúčastněných (Byl kněz vinen nebo nebyl? Měla chlapcova matka jednat jinak? Jaké pohnutky vedly sestru Aloysii k takovému jednání a bylo oprávněné?), která přešla v pokus o analýzu důvodů a motivací, které účastníky k jejich postojům – leckdy velmi vyhraněným – vedly.

 

Repro internet:
http://www.poust.cz/article.asp?nDepartmentID=141&nArticleID=457&nLanguageID=1
http://www.ncregister.com/blog/tom-hoopes/what_doubt_is_about