Prapodivná inteligibilita světa

Asi nejčastější psychologická cesta k přijetí Boží existence vychází z pozorování toho, co jedinec zažívá jako výsledky Boží činnosti. Každý účinek má svoji příčinu, což je princip, na kterém stojí veškerá věda. 

Narazíme-li v lese na stopy, víme, že tudy někdo šel. Objevíme-li zkamenělé otisky dinosaurů, jsme schopni popsat jejich výšku, váhu i jiné vlastnosti. Ani nám nepřijde na mysl, že by tyto stopy mohly vzniknout samy od sebe nebo náhodným pohybem větru a deště. 

Čím je výrobek kvalitnější a sofistikovanější, tím je pravděpodobnost náhodného vzniku menší. Hovoříme-li mobilním telefonem, je to pro nás důkazem existence lidského výrobce, byť jsme ho nikdy neviděli. Prostě nepochybujeme, že existuje.

Nelze popírat, že vedle odpovědí typu "protože", existuje racionalita, která je odpovědí typu "aby". Běžně s ní pracuje věda zabývající se živou přírodou. Otázky typu, proč chameleon mění barvu své kůže (aby dosáhl neviditelnosti v různých přírodních prostředích), proč mají ryby postranní čáru (aby mohly zaznamenávat dotyk tlaku a proudění okolní vody), či proč někteří ptáci odlétají na zimu do teplých krajin (aby v lepších podmínkách přežili do jara) jsou relevantní a bezpochyby racionální otázky, na kterých není nic nevědeckého.

Racionalitu typu "aby" lze ale snadno vztahovat i na svět jako celek. Svět je nesmírně komplexní výtvor, vznikl evolučním vývojem, ale právě ve faktu evoluce spatřují mnozí stopy Božího působení ve světě. Zdá se jim uvěřitelné, že pokud náhodná změna jedné molekuly DNA působí proměnu orgánu u živoucího tvora a současně složitými kaskádovými reakcemi programuje v jiné části organismu (mozku) vznik jeho řídícího modulu (např. vznik křídla a vznik vysoce složitého letového programu), ukazuje to na působení Inteligence, která musí stát v pozadí celého evolučního procesu. V živé přírodě spatřují cosi jako "inteligentní designe", a spory s ateistickým pojetím evoluce vnímají jako dohadování anatoma s psychologem, zda existuje lidská duše (tedy psychika) nebo ne. Anatom může argumentovat, že živé organismy se bez hypotézy psychiky obejdou a mohou fungovat jako vysoce složité a deterministické "stroje", leč pokud psycholog říká, že u lidí psychiku nachází, má zjevně pravdu on. A teorie inteligentního designu postuluje za evolučními ději rozumovou Inteligenci, tedy Boha, analogicky tomu, jako ji postuluje psychologie za mozkovými ději. Předpoklad existence lidské psychiky je v tomto pojetí stejně vědecký nebo nevědecký jako předpoklad existence Boha v evolučním procesu. 

Ať už tento způsob racionality vnímáme jako relevantní nebo ne, ilustrativní může být zkušenost jedné naší klientky vysokoškolačky, která konvertovala ke křesťanství, když dosáhla doktorátu v oboru molekulární genetiky. "Bůh mezer" neexistuje, to samozřejmě uznávala, ale racionální studium mikrosvěta a jeho vybalancovaných reakcí, z nichž se vynořují struktury a současně programy, které je řídí a samy na nich běží, ji dovedlo na práh náboženské víry. Jak sama prohlásila, byl to právě prožitek neuvěřitelné "vymakanosti" (tedy inteligibility) biochemického světa, které se staly podnětem její náboženské konverze ... Což mimochodem koresponduje i s mojí osobní zkušeností, kdy jsem po složení zkoušky z biochemie ve druhém ročnímu studia medicíny zažíval naprosto nezviklatelný důkaz existence Boha.